"Putinská elita se vydala cestou posilování suverenity Ruska. Putin je liberál. Zbožňuje uvolněné poměry, které vládnou v Německu či Česku. Jsou mu blízké jako člověku. Nicméně není idiot, ale velký pragmatik, který politicky hraje jakousi hru patriotů. Je to volba mezi životem a smrtí," říká pro ParlamentníListy.cz politoložka Karine Gevorgyan, která zastávala v ruském státním aparátu významné funkce a od roku 2007 vede oddělení politologie čosopisu Východ.
Ohledně propagandy má jasnou pozici: "Mám skvělé vzdělání, protože mě vychovávali jako bojovníka ideologického frontu, který nemá právo prohrát. Proti lhavé propagandě máme systém kontrapropagandy. Jediné, co v ní je zakázano, je lež. Je třeba říkat pravdu, i když někdy třeba ne úplně celou."
Globalizace a Rusko
Jako politoložka se velmi zevrubně zabývala fenoménem globalizace. "Slovo globalizace se stalo populárním po rozpadu SSSR. Zpočátku jsem si říkala, jestli nejde o permanentní trockistickou revoluci. Římský klub přišel v roce 1972 se zprávou Meze růstu a já se ve své práci zamýšlela nad předělem a hranicemi globalizace. Je to hlavně ekonomický termín a jde o globalizaci práce a kapitálu. Ve své sociokulturní podobě je to filosofie postmodernismu a ve sféře politické jde o jasný proces. Jak Henry Kissinger v jednom z rozhovorů otevřeně prohlásil, globalizace v politice je desuverenizace. Prostě ponížení suverenity státu. Československo se rozdělilo mírně a bez problémů, nicméně tím klesla jeho suverenita. V rámci Evropské unie se snížila suverenita Německa, Francie a všech ostatních," říká.
Podle ní globalizace rozpadem Sovětského svazu začala. "V něm existovaly systémy plánování. S rozpadem SSSR zvítězil liberalismus a volný trh, což byl hlavní systém USA. Od té doby se USA jeví jako dominantní velmoc ve světě. Někdo říká, že je to dobře, jiný, že ne, ale já to beru jako fakt. Kapitál ve světě přestal mít hranice. V globalizaci se člověk bere jako homo ekonomikus. Na Zeměkouli se, jak už jsem řekla, staly hlavním globalizátorem USA, ale i ony si uvědomily, že jsou obětí. Zdroje se jim rozletěly po celém světě. Proto Trump tuto politiku přehodnocuje," podotýká.
Ruská politoložka Karine Gevorgyan. (Foto: Jan Rychetský)
Dobývání území
Ohledně potřeby větší suverenity Ruska dodává ještě další námět k přemýšlení. "Z mého pohledu byl Hitler naivní člověk. I kdyby vybojoval všechno to rozsáhlé prostranství do Dálného východu, tak ale nevěděl, jak ho udržet," rozvíjí a k argumentu, že Hitler chtěl, aby mu tam otročili Češi, Rusové a další národy, dodá: "Americký demokrat Lyndon LaRouche v reakci na slova Albrightové o obrovských přírodních zdrojích na Sibiři prohlásil něco ve smyslu: 'Zapomeňte na to. Na Sibiři kromě Rusů nikdo žít a pracovat nedokáže.' Při strašných nacistických pokusech na lidech vydrželi v extrémním chladu Rusové mnohem déle než třeba Norové, kteří jsou také zvyklí na drsné severské podmínky."
Nicméně se netřeba prý bát ani ruské agrese, před kterou tolik varují evropská a americká média či některé think-tanky. A Gevorgyan to říká zcela pragmaticky bez jakýchkoliv emocí: "Pro Rusko není důležitá chudá, ale bohatá Evropa, aby do ní mohlo prodávat plyn a ropu. Rusko nepotřebuje Česko, Slovensko, Polsko či Pobaltí, protože kdybychom vás okupovali, museli bychom vás krmit a prodávat vám plyn za vnitřní ceny. A to nechceme," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Putin a Dugin
Sedíme spolu v jedné smíchovské kavárně v Praze a z paní Gevorgyan se valí "tsunami" vlastních názorů na Rusko a svět. "Ruského prezidenta moc dobře neznám. Vím, že má rád děti a zvířata. Putin ale musel nastartovat proces resuverenizace Ruska. Ne, že by to tolik chtěl, ale okolnosti si to vyžádaly. Ta současná podpora Putina a fakt, že bude s nějvětší pravděpodobností opět zvolen ruským prezidentem, souvisí s tím, že Rusové si přejí, aby Rusko pokračovalo v procesu posilování suverenity, což on plní. Jezdila jsem v žigulíku po Rusku a prováděla sociologický průzkum v terénu, který mi to potvrdil. Ostatně resuverenizace se chytily i další země. Jak jinak si lze vykládat Brexit či zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem."
Fotogalerie: - Průvod v Moskvě
Co se týče nacionalismu, tak dlouhou dobu Putina podporoval "otec myšlenky novodobé konzervativní revoluce" Alexandr Dugin. Jeho filosofií je spojit všechny nacionalistické, antiliberalistické a antiamerikanistické proudy v jedno velké euroasijské hnutí. "V Rusku není až tak populární, jak si tady myslíte. Není hlavním ideologem Kremlu či Putina, jak to všechny zahraniční noviny píší. Jeho knihy jsem četla už dávno. Je členem elitářského, totalitářského a sektářského kroužku. Proto je mezi lidmi nepopulární a nedůvěryhodný. Rusové jsou velcí individualisté a kolektivizují se jen v případě vnější existencionální hrozby, ne vnitřní. Teta byla krajní individualistka, ale při blokádě Leningradu koncentrovala v pokoji o čtyřiceti metrech čtverečních příbuzné, kamarády a sousedy, kteří přinesli všechno své jídlo, a všichni přežili. Když skončila blokáda, všichni opět upřednostnili své individuality. Tak to u nás chodí." Český překlad Duginovy knihy Velká válka kontinentů byl zabaven při prohlídce v bytě Adama B. Bartoše a kanceláři jeho Národní demokracie.
Psali jsme:
Demokracie a Rusko
Ostatně v jedné ze svých dalších prací se zabývala demokracií. Jestli jde o jediný možný spravedlivý model či existují i další zajímavé systémy? "Reálná demokracie je totiž podlě mě možná v menších společenstvích, ale u větších států je to neefektivní model. Někteří prezidenta Putina obviňují, že po roce 2012 převrátil autokratický v totalitní režim. Na tyto dojmy je ale třeba odpovědět v linii faktů. Co je totalitarismus? Ten termín se vyvinul ve dvacátých letech minulého století a pak si ho uzurpoval Mussolini. Udělali jsme Itálii, nyní začneme dělat Italy. Vše je podřízeno totalitnímu státu, veřejný i soukromý život. Teď to samé dělají Ukrajinci. A v Rusku? Účastním se často televizních debat, nikdo mě nevyhání. Kritizuji Putinovu vnitřní politiku. Nesouhlasně hodnotím, kam byla dovedena situace s Ukrajinou a Donbasem. To je podle mě jeho ohromná chyba. Nikdo mě neumlčuje, neobviňuje, neposílá do vězení. Naslouchají mi v televizních debatách v hlavním vysílacím čase."
Fotogalerie: - Da, ruská propaganda!
Jak Gevorgyan dokládá, demokracie může vést k totalitě. "Vždyť Hitler přišel k vládě v demokratické zemi demokratickým způsobem. Přes demokratický proces vytvořil totalitu. V ruském vládnutí se objevují autokratické či militaristické prvky po celou historii. Je to silná země, společnost i jazyk. Rusové postupně vystavili vlastní civilizaci s optimální formou žití, obrany území a třeba i autokracie. S jedním vůdcem jako posledním garantem práv občanů. To byli carové a teď to jsou prezidenti. To neznamená, že v zemi nevládne zákon. Autoritářství je nicméně svázáno s historickou tradicí všech civilizací, takže i imperiálního a sovětského Ruska," uvádí pro ParlamentníListy.cz.
Atomová technologie
Dost vážnou kategorií posilující suverenitu každé země jsou atomové zbraně. Jak vojenská, tak i civilní jaderná sféra je však takovým státem ve státě. Jde o korporaci uvnitř korporace. Podle Gevorgyan mají v těchto odvětvích Rusové převahu: "Ruská atomová energetika a zkoumání kosmu šly nekapitalistickou cestou. Vyvíjely se v podmínkách socialismu. Proto jsou v tom Rusové vpředu. Vždyť i Američané kupují ruské motory. Vyrobit takové motory totiž oni nemohou. V Sovětském svazu se ohledně létání do vesmíru dbalo na spolehlivost a zjednodušení systému. A to samé dělali Rusové v jaderné energetice. Američané v civilní sféře koukají hlavně na to, aby se vydělalo, tudíž se snaží dělat vše levně. Proto se u Fukušimy ukázal systém zabezpečení špatný. "
Podle ní má Severní Korea jadernou technologii z Íránu a raketovou technologii z Ukrajiny. "V Rusku pracovalo na vývoji raket a motorů mnoho specialistů z Ukrajiny. Ztratila se dokumentace a specialisté někam odešli. Američané mají celé čtvrté poschodí SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny, tamní kontrarozvědka) v Kyjevě sami pro sebe. Trump by si tedy měl posvítit hlavně na své agenty, co tam dělají," naznačuje.
Nenávist k homosexuálům
V současné době se ohledně Ruska dostává do popředí zájmu také vztah tamní společnosti k homosexuálům. Prý jsou tam utlačováni, šikanováni, ponižováni. "My máme konzervativní stát a vy experimentujte. Takže jděte s postmodernismem dopředu a my se podíváme, jak to půjde. Stejně jako v Rusku, tak ani v Íránu homosexuálové nijak veřejně nepropagují svou sexuální orientaci. Nikdo jim ale neubližuje. Sexuální sféra člověka je soukromá," zmíní a pokračuje: "Když se o Rusku začalo říkat, že je homofobní, promluvila jsem si s kamarády homosexuály. Ostatně to, že si dnes homosexuálové z Čečenska stěžují na krácení svých práv, sami považují za dobrý vtip. Dřív by totiž ani nemukli."
A co jí řekli přátelé dál? "Jsou proti tomu, aby se sexuální orientace dávala veřejně na odiv. Nechtějí prý být menšinou ve společnosti, nechtějí být nějakou specialitou, chtějí být rovnocennými členy společnosti. V Moskvě samozřejmě existují homosexuální kluby. Oni se tím ale nechlubí, ani to nikde nevykřikují. Nechtějí svou homosexualitu ukazovat jako zboží ve výloze. Ostatně různé ty gay parade pořádají na Západě hlavně heterosexuálové."
Islám ve světě
V roce 1979 pracovala jako překladatelka v Kábulu a pak se stala redaktorkou v hlavní redakci východní literatury v nakladatelství Nauka. "Islamismus se z určitého úhlu pohledu stal muslimskou odpovědí na globalizaci. Chalífát Islámského státu byl produktem globalizace, ale podle islámu. Z celého světa se islamisté sjeli do Sýrie a Iráku, chtěli stát, přáli smrt Západu a měli dynamiku. Stala se z nich legenda, která ale stále žije a přeskupuje se. Jedna žurnalistka - Tatarka - sledovala běžence, spřátelila se s nimi a oni jí ukázali natištěné pokyny právníka. Uprchlíci znají zákony, vědí, jak se chovat v Německu či Anglii. Do Evropy někteří míří s vidinou revanše či odvety," vysvětluje.
V tomto momentě připomíná i národnostní mix Ruska. "Ruská civilizace pojala za svou i historii mnoha dalších kultur a národností. Kultura Pomorů v Archangelsku se od kultury kozáků z Kubáně dost liší. V Ruské federaci žijí integrováni i muslimové. A jak se té integrace dosáhlo? Jde o letité navazování dobrých vztahů, přátelství. Tatar měl v imperiálním Rusku stejná práva jako ostatní. Když Rus ubil nebo ve velkém okradl Tatara či Čečence, dostal trest smrti. Ten se nicméně dával velice málo. Ivan Hrozný je líčen jako krvelačný vládce, který měl pod zámkem tisíce duší, ale třeba za Karla IX. bylo jen za Bartolomějské noci povražděno tisíce a tisíce lidí. Přitom Karel IX. není líčen jako takový netvor," dodává s tím, že pravoslaví vždy s ruským impériem spolupracovalo jako jeden soubor, který hraje symfonii v zájmu celku. A to se děje i dnes.
Přestože jsou všichni muslimové v Rusku prý prakticky integrovaní v tamní společnosti, existují skupiny, které dělají problémy. "V Kyrgyzstánu a Tádžikistánu jsou financovány muslimskými fondy různá tajná hnutí a to je problém. Samozřejmě, že některé nesnášenlivé ideje se šíří i mezi muslimy v Rusku. Nyní se snažíme promyslet, jak s tím pracovat," doplňuje pro ParlamentníListy.cz rázná žena, která se narodila roku 1956 v Moskvě. V roce 1980 zakončila Institut asijských a afrických studií na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova. V roce 1993 se stala expertem Nejvyššího sovětu Ruska a dále pak odborníkem Výboru pro záležitosti Společenství nezávislých států Státní dumy Ruska. V Rusku platí za váženého experta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
