Podle psychoterapeuta je takřka vyloučené, aby podobný čin spáchal člověk duševně zdravý. Připomíná však také výpovědi svědků, podle kterých se muž cítil společností nepřijat, nepochopen a ohrožen.

Podle psychoanalytika není až tak podstatné, zda se dostal muž do psychických potíží kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti, nebo byl naopak dlouhodobě nezaměstnaným proto, že se stal nesnesitelným. Po určité době se to podle Rektora beztak smíchá. Dotyčný se cítí společností odmítnutý, ze ztroskotání viní své okolí a kumuluje se v něm vztek, až je ho příliš mnoho.

„Cítí se v nebezpečí, zahnán do kouta. O to víc se uzavírá do svého světa, o to víc se zlobí. Na všechno a na všechny. Není s podivem, že v tomto stavu nenajde práci a cítí se stále více neúspěšný a opomíjený. Z takové spirály se už prakticky nedá vystoupit,“ říká psychoanalytik. Jediným východiskem, které takovému člověku zbývá, je podle něj viditelně a bolestivě zúčtovat se zlým světem.

„Poslední roky se takřka neustále bál a krčil. A najednou stojí zpříma, se zbraní v ruce. Proti všem. Nejdřív se jich bál, teď se bojí oni jeho. Tak dlouho ho svět ignoroval, a vida: teď jsou tu televizní kamery, média vysílají nepřetržité on-line zpravodajství. Mluví o něm celý národ,“ vysvětluje motivace.