Začalo to už T. G. Masarykem. Nezpochybnitelné zásluhy zakladatele politici nové republiky uznávali, ale celá řada z nich by byla nejraději, aby jen kladl věnce a jinak se do politiky vůbec nepletl. Masaryk dal však všem rychle najevo, že nebude kladečem věnců.
„Ta jeho přezdívka ‚tatíček‘ je skutečně přiléhavá, neboť o československou politiku pečoval takřka otcovsky a občas poměrně tvrdou rukou. Rád diskutoval nad složením vlád a Švehla se později svěřoval, že jména ministrů musel navrhovat tak, aby jejich seznam padnul do noty Masarykovi, ten by jej totiž jinak nepodepsal,“ napsal server.
Masarykova nástupce Edvarda Beneše už není tak snadné hodnotit. Odvedl velký kus práce při zajišťování mezinárodního postavení Československa na mapě světa, jenže to, co vyjednal, se zhroutilo jako domeček z karet v Mnichově v roce 1938. Před válkou Beneš odjel z republiky a do země se vrátil po válce jako osvoboditel, což je mu také třeba připsat k dobru, jenže otevřel cestu čtyřicetileté nadvládě komunistů v této zemim, a to už byl problém. Pravdou ovšem je, že komunisté vyhráli poslední relativně svobodné volby, takže jeho počínání nebylo v rozporu s vůli nemalé části společnosti.
Během války byl prezidentem Emil Hácha. Zachránil řadu lidí před smrtí, ale jeho samotného válka v podstatě zničila. Nejeden Čech hodnotil navíc Háchu velmi kriticky.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
