Píseň se jmenuje Halík a během videa skutečně můžeme sledovat záběry z rozmluv s kazatelem od pražského Salvátora.

Píseň začíná popisem stavu, při kterém má zoufalý poutník pomoc otce Halíka neprodleně vyhledat: „Když někdy potřebuješ radu, najít sám sebe v dnešní době. Když tušíš všude, všude zášť a zradu, která se stále blíží k tobě.“

Ano, je tu profesor Tomáš Halík, připraven pomoci. „Pak já jsem ucho stále bdící a jazyk od andělských prachů,“ představuje se. Pak se o něm, za sledování záběrů okouzlených věřících z Vávrova filmu o Janu Husovi, dozvíme, že je „apoštol s rozžehnutou svící, žalobce žhářů, lapků, vrahů“.

A jak tedy Tomáš Halík dosahuje svých úspěchů? „Je třeba zatvářit se moudře, strčit prst div ne v nosní dírku,“ pozoruje zpěvák. A jak dodává „netřeba pro pravdu hned hořet, postačí zapáliti sirku“. Tomáš Halík na archivních záběrech jeho radě uznale přikyvuje.