Řada lidí má své výhrady, případně mávne rukou. Ale několik místních se přece jen dalo přesvědčit pod záštitou anonymity k tomu, aby pro ParlamentníListy.cz svůj názor sdělili.
První z nich byl mladý, ještě ani ne pětadvacetiletý mladík: „Když se řekne Václav Havel, tak se mi vybaví spousta věcí. První prezident České republiky. Já Václava Havla respektuji jakožto osobnost, jako kulturní osobnost, dramatika. Jenom si myslím, že by umělci neměli vstupovat do politických sfér, a to v žádném případě. Často je může docela snadno to soukolí semlít,“ říká a pak se poněkud zamračí: „Kolem Václava Havla se nyní buduje až takový kult osobnosti a napadá mě otázka, zda on sám by si to vůbec přál, aby si jej dnes spousta lidí brala na přetřes. Ale samozřejmě to jsou čisté spekulace, protože nikdo už přece dnes neví, co by si pan Havel opravdu přál. Mám k němu také spoustu výhrad, právě k té politické  činnosti, i když si myslím, že byl do jisté míry v lecčem nevinně (...) ač sám dramatik, tak byl asi dost často režírovaný. A výhrady? Až nekriticky stranil západnímu světu a ten výrok o ‚humanitárním bombardování‘, který je dnes pomalu klišé, ale spousta lidí mu to neodpustí. Spousta věcí pak šla jinam. Byl docela dost slabým prezidentem. Za tu jeho éru se leccos nasměřovalo úplně jinak, než by se mělo. Na jednu stranu si jej neskutečně vážím, tu jeho práci kolem Charty, bití se za underground a svobodné umění v čase, kdy to nebylo úplně jednoduché. Za to si jej cením,“ uzavírá mladý muž.