Václav Havel nám chybí. Hodina vzpomínání na ČT se Sašou Vondrou, Michaelem Žantovským nebo Petruškou Šustrovou

18.12.2015 22:15

Jsou to čtyři roky, co zemřel první český prezident Václav Havel. Česká televize k tomuto výročí připravila speciální pořad, jenž měl za úkol reflektovat dobu za Václava Havla a dnes. Jeho politiku doma i v zahraničí.

Václav Havel nám chybí. Hodina vzpomínání na ČT se Sašou Vondrou, Michaelem Žantovským nebo Petruškou Šustrovou
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pochodem s molitanovým srdcem na Hrad uctili fanoušci Václava Havla čtvrté výročí jeho úmrtí
reklama

Anketa

Který z českých politiků vás v roce 2015 potěšil?

69%
1%
1%
1%
11%
0%
2%
hlasovalo: 14385 lidí

Prvním tématem hovoru speciálu o Václavu Havlovi byla idea pravdy a lásky. Hosty, kteří se u moderátora Lukáše Dolanského sešli, byli politolog Bohumil Doležal a diplomat Michael Žantovský.

„Člověk si musí klást otázku, proč má někdo problém s pravdou a láskou. To jsou hodnoty, na které bychom měli všichni aspirovat,“ řekl „pravdoláskař“ Michael Žantovský k lidem, kteří se termínu pravdoláskař vysmívají. „Celá ideová konstrukce pravdy a lásky je ideový kýč,“ oponoval politolog Bohumil Doležal. „Pravda a láska jsou prázdná slova,“ dodal k tomu, že on rozhodně není pravdoláskař.

Podle Žantovského se skepse, která je nyní v české společnosti patrná, již příliš dlouho prohlubovat nebude. „Já si myslím, že žijeme ve velmi problematické době. A ve vnitropolitickém i zahraničněpolitickém rámci se mnozí lidé k Václavu Havlovi upínají jako k naději. On v žádném případě nemůže být lékem na současný problém,“ zkonstatoval Doležal. Podle něj Havel sám nestavěl pragmatickou politiku, ale byl zásadním nepřítelem politiky. „Základním problémem podle něj byla existenciální revoluce, kdy se člověk musel odvrátit od lži k pravdě,“ zkonstatoval také politolog. 

„Václav Havel postavil do problému politické strany, které jsou zkostnatělé, a musela se jim postavit občanská společnost,“ pokračoval dál politolog s tím, že snaha Václava Havla zkrátka vedla k degradaci partajní politiky. „To je čirá demagogie. Václav Havel byl stoupencem občanské politiky, to ano. Ale to zásadní východisko bylo v angažovanosti každého jedince, že jsme všichni jako lidé zodpovědní za osud společnosti a měli bychom pro to něco dělat,“ oponoval Žantovský. 

Havel podle Doležala nebyl schopen nikdy vytvořit žádnou politickou strukturu, ale házel politikům klacky pod nohy. To prý dělal i Václav Klaus a dělá nyní Miloš Zeman. S tím Žantovský částečně souhlasil. „Politické strany mají být předmětem oponentury tam, kde se odchylují od vědomí společnosti jako celku,“ zkonstatoval k tomu. 

„Nestává se z Václava Havla mýtická osoba?“ zeptal se Dolanský Žantovského. „Samozřejmě mu tento osud hrozí, stejně jako hrozil Tomáši Garriguovi Masarykovi. Já rozhodně nejsem stoupencem mýtizace jeho osoby. Stejně jako každý člověk byl tvorem omylným a v některých věcech jsem s ním nesouhlasil, a má být předmětem historické analýzy, kritiky,“ řekl Žantovský. 

Stejnou otázku zodpověděl i Doležal. „Já si myslím, že mu to nehrozí, že už do toho dávno propadl,“ uvedl.

Otázka pro Václava Havla

Kdybyste se mohli na něco Václava Havla zeptat, co by to bylo? Na tuto otázku se zeptala Česká televize mnoha osobností.

„Na uprchlíky,“ reagovala novinářka Petruška Šustrová. „A co by odpověděl, vím. My jsme se přátelili v dobách, kdy slovo hodnota nebylo sprosté slovo. Odpověděl by, že jsou to lidé v nouzi a je třeba jim pomoci. A určitě by uvažoval o tom, jak je umístit,“ řekla s tím, že Havel by zcela jistě postupoval jinak než současná hlava státu Miloš Zeman. 

„Nejspíš bych se zeptal na to, jestli platí to, s čím vstupoval do veřejného prostoru,“ řekl novinář a spisovatel Karel Hvížďala. „Fráze je antijazyk, mlha, která nám zabraňuje vidět podstatu věcí,“ vyjádřil se k frázím, o kterých Havel mluvíval a jichž se obával. „Fráze nám zabraňují myslet, přijímáme je jako axiomy a nevidíme nebezpečí, která se za nimi skrývají,“ dodal. Podle Hvížďaly Václav Havel chápal, že nové středoevropské země se musejí přiklonit k Bolzanovi. „Já ho vidím jednoznačně jako muže, který by se spíše zastával Angely Merkelové, než aby se přiklonil k populistům, kteří šíří strach,“ dodal.

Na uprchlickou krizi by se zeptal i herec a režisér Miroslav Krobot. Jeho odpověď však nedokázal tipnout. „Myslím, že by se snažil spojit pomoc utečencům a v maximální míře zamezit tomu, aby se migrace zneužívala,“ zkusil odhadnout. Podle něj by zároveň rozhodně nechtěl, aby Evropa byla v defenzivě.

Značka Václav Havel

O české zahraniční politice následně hovořili politik Alexandr Vondra a bývalý kancléř Václava Havla Luboš Dobrovský. 

„Václav Havel chybí,“ uvedl Vondra úvodem. „Dal nasměrování, ale chybí naděje, je tu strach z budoucnosti,“ dodal.

„Václav Havel není ikona, ale osobnost, která se utvářela od svých 18 let. Havel je esejista, jenž dával najevo občanskou společnost. Havel se stává politikem v tom tradičním slova smyslu v tom okamžiku, kdy se rozhoduje nesouhlasit s režimem, s jeho propagandou,“ řekl Dobrovský. Ohledně utváření osobnosti se Dobrovský s Vondrou shodli. „Není to trade mark, ale příběh,“ bránili se oba muži označení sousloví „značka Václav Havel“.

Podle Dobrovského však na Havlovu zahraniční politiku není dobře navázáno. „Politici, kteří nás reprezentují, nemají za sebou takový běh života,“ uvedl. Jak řekl, nemuseli bojovat o sebe sama. „Nemáme osobnosti, které by se mohly prezentovat jako Havel, jako někdo, kdo vytváří občana,“ sdělil.

Těžký fotografický objekt, uvedl Němec

Posledním hostem pořadu byl fotograf Tomki Němec, který Václava Havla fotil od roku 1989. „Ta doba byla úžasná. Bylo to ovlivněno mnoha lidmi okolo Václava Havla. Na FAMU vznikla agentura Radost, celou revoluci jsme vyráběli fotografie z Národní třídy,“ uvedl Němec s tím, že v listopadu 1989 se přihlásil fotit volbu prezidenta. „Bylo to pro mě krušné, ale strašně zajímavé,“ řekl s tím, že Havel byl pro něj modlou. Němcovi bylo v roce 1989 26 let. 

„Měl jsem v té době hodně psychický i fyzický odstup. K němu jsem se jaksi nemohl přiblížit,“ pokračoval Němec. „Byl to velmi těžký fotografický objekt. Byl také plachý. Nedělalo se mi to vůbec lehce,“ podotkl.

Příští rok se Němec chystá vydat fotografickou publikaci. „Když si fotografie prohlížím, asociují mi nějaké zážitky. Spíš mi naskakuje nostalgie, že ten člověk mi chybí,“ zkonstatoval s tím, že chybí nejen jemu. „Vnímám dobu, ke které jsme měli nakročeno, a kam místo toho nyní směřujeme,“ podotkl.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: vef
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

A totalitní mašinerie spustila motory. Stačilo, aby Landovský otevřel dopis, ve kterém se psalo o otci Martina Zounara a jeho financích za ztvárnění Klementa Gottwalda

5:05 A totalitní mašinerie spustila motory. Stačilo, aby Landovský otevřel dopis, ve kterém se psalo o otci Martina Zounara a jeho financích za ztvárnění Klementa Gottwalda

CHARTA 77 Podle mnohých odborníků přesvědčivým dokladem o kinematografii první poloviny sedmdesátých…