„Je poučené a své vysoce problematické minulosti zbavené Německo pro český stát osudovým tématem a vzorem pro celou Evropu? Nemyslim si,“ říká Václav Klaus, který poukázal na to, že po dobu celé naší historie bylo Německo, v dobrém i ve zlém, naším nejvýznamnějším sousedem, a v současnosti – v éře oslabování národních států Evropskou unií – to platí o to silněji.

Německo je v dnešní Evropě podle Klause opět určující silou, a to nikoli díky své vojenské síle, ale díky své velikosti, ekonomické síle, cílevědomosti a ambicióznosti. „Německo je dnes v Evropě hegemonem a naprosto nově i naším spojencem,“ uvedl bývalý prezident a dodává, že je třeba podotknout, že především formálním spojencem. Ani členství v EU, ani v NATO prý ještě nezaručuje autentické spojenectví.

„Německo stále špatně chápeme, protože mu nerozumíme, zejména prý jeho velmi specifickému poválečnému vývoji,“ je přesvědčen Klaus. Připomněl, že nejdříve tomu bylo tak, že v něm proběhla pomalá a nedůsledná denacifikace, potom nastala dlouho nedoceňovaná, neomarxistická, skoro revoluce tzv. frankfurtské školy. Právě ta prý připravila klíčový okamžik. „Využití nacistické minulosti jako odrazového můstku k transformaci viníka v učitele, v kazatele a ve vzor nás všech,“ doplnil Klaus s tím, že to je zcela mimořádný a pro Německo nepochybně úžasný úspěch. To se mu nikdy v minulosti nepodařilo.

V souvislosti s tím Klaus zmínil  právě vycházející knihu „Německo: mýtus a realita“, v níž autor Aleš Valenta píše, že v dnešním Německu je stále rozvíjena „Schuldstolz“, tedy pýcha z viny. České politické vědy podle bývalého prezdenta, bohužel, dnešnímu Německu věnují jen malou pozornost. Texty, které produkují, jsou navíc výlučně popisné, nikoli analytické. „Naše oficiální ‚německologie‘ tak zůstává na povrchu a v nedůstojmém předklonu,“ míní.