„Sousloví svoboda slova označuje princip uspořádání lidské společnosti, kdy nikdo není a nemůže být za své výroky slovní či písemné trestán (v jakémkoli smyslu slova) žádným orgánem státu či jakékoli jiné moci, na podstátní i nadstátní úrovni. Musí to platit i v případě, když jsou tyto výroky pro jejich příjemce jakkoli nepříjemné. Výroky lze vyvracet, polemizovat o nich, zpochybňovat je, ale začnou-li být předběžně umlčovány, nikdy se umlčování nezastaví jen u ‚nepříjemných výroků‘,“ poznamenal Klaus ve své eseji.

„Něco úplně jiného než svoboda slova jsou omezení daná společenskými zvyklostmi, hodnotami, elementární zdvořilostí či ‚ohledy‘,“ dodal Klaus a podotkl, že svoboda slova, bohužel, s pravdou a lží žádnou bezprostřední souvislost nemá.

„Někomu se může zdát zvláštní, že se svoboda slova stala staronovým tématem naší současnosti právě teď. Jsem přesvědčen, že se prosadila velmi jednoduchá souvislost: Kdyby nebyla svoboda slova v relevantním okolí našich životů ohrožena, nezačali bychom o ní mluvit a psát. Dokud nebyla svoboda slova ohrožena, a dnes a denně stále více ohrožována, nikoho by nenapadlo toto téma diskutovat. V 90. letech to skutečně nikoho nenapadlo. Tenkrát u nás nastala mimořádná historická chvíle, kdy po nesvobodě (i slova) za komunismu převládl pocit svobody a kdy měl každý možnost vyzkoušet si, kam až se dá dojít,“ poznamenal Klaus a popisoval tehdejší politiku a politiky.