Procházková vyzvedla sílu českého jazyka, který dobře zachycuje hloubku hrůz provázejících válku. Válka se valí krajinou, ničí ji, ničí lidi, přes které se převalí a navždy je změní. Změní pohled veteránů na svět. Po boji, který měl být poslední, prý dnešní veteráni s hrůzou sledují probouzející se bestii.

„A proč dnešní kazatelé správné morálky usilují o to, aby étos statečnosti vojáků Rudé armády zanikl? Odpověď je prostá. Ve stínu jejich pomníku se obtížně bubnuje k válce proti Rusku. To je ten důvod, proč dnešní moralisté špiní aureolu vítězů blátem,“ varovala Procházková.

• TÉMA: 70 let od konce 2. světové války

Je pohodlné vykřikovat to, co démon souhlasu vyplodil

A jak z toho ven? Měli bychom prý pohledět do očí veteránů a spatřit v nich bolest, kterou museli prožít. Kdybychom do očí těchto veteránů pohlédli a unesli ho, začali bychom i my důrazně varovat před návratem války. Většina lidí ale do očí pohled veteránů neunese, poslouchají veřejnoprávní média a podléhají démonu souhlasu, který nám našeptává, že nám přece nic nehrozí, když jsme v NATO. „Ve své důvěřivosti se ani nenamáhají přečíst si novelu branného zákona, kterou má podle příkazu verbířů schválit Parlament ČR. Kdyby důvěřiví občané tuto novelu četli, stáli by tu dnes s námi a varovali by v den výročí konce veliké války před tou, která nás hrozí převálcovat,“ burcovala spisovatelka.