Podle Švihlíkové se dalo předem očekávat, že zákon podporující zastoupení českých potravin v zahraničních řetězcích neprošel. „Zákon byl destruktivně smetený arogantním Senátem. Opoziční poslanci jsou navíc naprosto neznalí problematiky a čiší z nich doslova ryzí nenávist vůči této zemi,“ říká.

Kritizuje Tomáše Prouzu, prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, za to, že dlouhodobě označuje povinné kvóty na potraviny za nesmyslné a nebezpečné. „Kampaň Prouzy a spol. směřující na strašení zdražením potravin byla očividně úspěšná, zahraniční zájmy si u nás rozvracet nedáme,“ dodává Švihlíková.

Vyvrací teze některých ekonomů, že potravinová soběstačnost znamená automaticky uzavřenou ekonomiku, která nic nevyveze, nic nedoveze. „Definice potravinové soběstačnosti ukazuje na rozsah, v němž může země uspokojit své potravinové potřeby z domácí produkce. Bere se v úvahu mezinárodní obchod a pracuje s mírou sobestačnosti. Potravinová soběstačnost tedy není spojena se zcela uzavřenou ekonomikou. Neznamená, že země s potravinami neobchoduje,“ zdůrazňuje, že takové úvahy jsou zcela mylné.

Odpůrce potravinové soběstačnosti ekonomka spatřuje především mezi zastánci neoliberální globalizace. „Globální potravinový systém je pro ně symbolem efektivity. Vidíme ale, co mohou napáchat faktory, jako je omezení dopravy, obchodu, války nebo pandemie. Také volný trh je v reálu naprostá fikce,“ pokračuje.