Velká konference o Rusku: Ekonomika. Temné i světlé stránky. Strategie před životní úrovní lidí

Aktuální hospodářské problémy Ruské federace se staly tématem konference, kterou uspořádala Katedra mezinárodního obchodu Metropolitní univerzity Praha. „O Rusku se hodně mluví, ale málo se o něm ví,“ upozornil v úvodu svého příspěvku Ilya Bolotov z Katedry mezinárodního obchodu VŠE Praha. „Ruská federace je z hlediska objemu HDP osmá největší na světě, v přepočtu na jednoho obyvatele však až třiapadesátá. Je dlouhodobě jedním z deseti největších světových exportérů a jedním ze tří hlavních producentů a vývozců fosilních paliv spolu se Saúdskou Arábií a Spojenými státy. Je také největším hráčem na trhu jaderných elektráren s podílem na trhu až čtyřicet procent. Jedná se také o surovinově nejbohatší stát v Evropě,“ přiblížil Ilya Bolotov důležité ekonomické ukazatele o Ruské federaci.

Za silné stránky ruské ekonomiky lze brát odlišnou etapu hospodářského vývoje Ruské federace oproti devadesátým létům minulého století, postupný růst konkurenceschopnosti spojený s členstvím ve Světové obchodní organizaci od roku 2012 a fungující státní kapitalismus. „Slabými stránkami pak jsou zaostávání za členy OECD, dlouhodobá závislost na vývoji cen přírodních zdrojů, mimo jiné fosilních paliv, jde o tzv. Holandskou nemoc neboli surovinové prokletí, dále relativně významný podíl šedé ekonomiky na HDP, který je způsoben hlavně korupcí a daňovými úniky, a v neposlední řadě i pádivá inflace, kdy míra inflace je vyšší než deset procent,“ konstatoval Ilya Bolotov.

Rusko se zaměří na vyšší stabilitu finančního systému a snížení inflace

Za hrozby pro ruskou ekonomiku pak označil především nedostatek domácího kapitálu, technologií a know-how, déletrvající modernizace a hospodářské sankce a omezení uvalené na Ruskou federaci. „Činnost vlády Ruské federace v období do roku 2018 bude zaměřena na zvýšení stability národního finančního systému a snížení inflace, dále na zlepšení investičního klimatu, podporu konkurence a snížení administrativního tlaku na podnikání, ale i sociální rozvoj a investice do lidského kapitálu,“ připomněl odborný asistent Katedry mezinárodního obchodu VŠE Praha priority hospodářské politiky Ruské federace. „Rusko zažívá hospodářské zpomalení od roku 2010, jeho ekonomika je navíc nyní ovlivněna sankcemi a propadem cen ropy,“ shrnul Ilya Bolotov aktuální stav s tím, že další vývoj nelze v tuto chvíli přesně odhadnout.

Druhý z přednášejících, Jiří Šteg z Ekumenické akademie, na něj navázal příspěvkem, v němž se zabýval tím, zda se Rusko dokáže ekonomicky emancipovat. „Je však otázkou, co lze za ekonomickou emancipaci považovat. Je to soběstačnost? Nebo snad nezávislost? Globální konkurenceschopnost? Integrace do globální ekonomiky? Zvýšení životní úrovně obyvatelstva? Ochrana nebo prosazení mocenských geopolitických zájmů?“ upozornil Jiří Šteg na nejdůležitější hlediska, podle nichž je možné nahlížet na ekonomickou emancipaci Ruské federace. Připomněl také, že Ruská federace má velmi malý vnější dluh, který činí jen 16,8 procenta HDP, a také dynamiku ruského obchodu. Ve statistikách za rok 2003 bylo ještě vedeno v kolonce „zbytek světa“, zatímco za rok 2013 se z ní už Rusko vyčlenilo a mělo podíl 2,8 procenta na světovém HDP.

Hrozbou pro ekonomickou emancipaci je vnitřní uspořádání i vnější tlaky

Za silné stránky pro ekonomickou emancipaci Ruské federace lze považovat surovinovou základnu, ovládání měny a intelektuální potenciál. „Slabými stránkami jsou naopak struktura ekonomiky, respektive nízká přidaná hodnota, tvorba, respektive alokace kapitálu, ale i infrastruktura,“ konstatoval Jiří Šteg. Příležitostmi pro ekonomickou emancipaci RF jsou „přepólování“ globální ekonomiky (Čína a BRICS), vnitřní agregátní poptávka a demokratizace ekonomiky. „Hrozbami jsou vnitřní politické uspořádání, vnější geopolitické tlaky a vyvolané kroky, jako jsou zbrojení a vztahy k Evropské unii, a negativní pohyby cen surovin. Pokud budeme brát emancipaci jako dlouhodobou vyváženou existenci a fungování státu, tak si myslím, že se Rusko dokáže ekonomicky emancipovat,“ uzavřel Jiří Šteg s tím, že je i v našem zájmu mít v něm partnera.

Politická analytička a komparativní historička Veronika Sušová-Salminen pak navázala příspěvkem, v němž se zabývala hlavními charakteristikami geopolitického chování Ruska v minulosti i v současnosti. „Rusko je dlouhodobě vnímáno jako agresor, který se chce neustále roztahovat,“ uvedla Veronika Sušová-Salminen a upozornila na archetyp zranitelnosti. Tím je pro Rusko euroasijská step, která nebyla nikdy v minulosti překážkou pro pěší armádu jakéhokoli nepřítele. „Když se podíváme na tažení Napoleona a Hitlera, a to, že se mohli dostat až do srdce Ruska, tak vidíme, že Bělorusko a Ukrajina jsou zásadní pro jeho chápání obrany. To je také důvod, proč Rusko nikdy nedovolí vstup Ukrajiny do NATO,“ poukázala komparativní historička.

Nejdříve strategické myšlení a teprve pak životní úroveň obyvatel

Zdůraznila také, že nynější Rusko je produktem strategického myšlení Rusů usazených ve zmíněné euroasijské stepi a snažících se uchránit si své jádro před jakýmkoli vnějším nájezdem dobyvatele. „Jádrem je vnímán prostor bývalé Kyjevské Rusi. Z toho samozřejmě vyplývá i snaha myslet především strategicky a až za tím následuje ekonomický kalkul. To, aby se měli lidé lépe, proto nehraje primární roli. Tu hraje kolektivní identita. Poznat toto jejich myšlení je krokem k pochopení toho, jak jedná Rusko v současnosti,“ připomněla Veronika Sušová-Salminen s tím, že Rusko bývá popisováno jako periférie, jako země složená z různých geografických útržků. Je však třeba si uvědomit, že Rusko je defenzívním strategickým produktem prostoru, na němž se nachází.

K aktuálnímu stavu česko-ruských hospodářských vztahů pak pohovořil Štěpán Jílek z CzechTrade, agentury na podporu exportu podřízené Ministerstvu průmyslu a obchodu. Jejím cílem je usnadnit firmám rozhodování o výběru vhodných teritorií, zkrátit dobu vstupu na daný trh a podpořit aktivity směřující k dalšímu rozvoji firmy v zahraničí. Sám Štěpán Jílek dříve pracoval v Petrohradu a v Moskvě a celkem strávil v Rusku pracovně 14 let. „Vzájemnou obchodní výměnu České republiky a Ruské federace nyní ovlivňuje to, že mnohé tradiční položky českého exportu jsou v současných podmínkách nerealizovatelné. Jde o spotřební zboží, potraviny a obecně zboží s nižší přidanou hodnotou. Dalším faktorem je vládní podpora projektů náhrady importovaného zboží tuzemským,“ konstatoval Štěpán Jílek.

Téměř žádné významné zahraniční korporace ruský trh neopustily

Svou roli sehrává i snížení mezinárodního ratingu Ruska, ruských společností a bankovních institucí, ale také to, že ruský stát musí ze svých rezervních fondů spolufinancovat klíčové infrastrukturální projekty. V sociální oblasti nedošlo k žádným výrazným negativním změnám, státu se daří držet tuto oblast pod kontrolou. „Minulá krize odstranila některé ‚disproporce‘ na trhu a částečně tak ozdravila podnikatelské prostředí. Téměř žádné významné zahraniční korporace, které byly v Rusku úspěšné, tento trh neopustily. V minulých letech tam tyto firmy hodně vydělaly, proto mají dostatek rezerv. Mnohé tam naopak významně investovaly,“ poznamenal Štěpán Jílek s tím, že zavedení sankcí a protisankcí není s ohledem na zbožovou strukturu pro české firmy až tak bolestivé.

Věnoval se také tomu, co v současnosti brzdí ruskou ekonomiku. „Jde o vysoké úrokové sazby, problém získání ‚dlouhých‘ peněz, tedy úvěrové prostředky na delší časové období, slabé investiční portfolio. Odtok kapitálu ze země se sice v minulém roce výrazně snížil, ale firmy se stále bojí investovat. Problémem je poměrně nízká produktivita v mnoha důležitých odvětvích ekonomiky, proto je nutná modernizace výrobních prostředků a příchod vysoce kvalifikovaných zahraničních specialistů,“ zdůraznil zástupce CzechTrade a neopomněl uvést i stále poměrně vysokou míru korupce, i když s tímto jednáním firmy zabývající se přímým prodejem do styku nepřijdou, a také ochranářská opatření i zvyšování dovozních cel.

Šance českých firem je vzhledem ke slabší konkurenci v regionech

Zajímavou a perspektivní oblastí pro české firmy je sektor služeb. „Mohou být úspěšné v turistickém byznysu, dopravě, stavebnictví nebo IT. Rusko není jen Moskva, Petrohrad nebo Jekatěrinburg. Velmi rychle roste význam regionů, kde šance na úspěch mohou být daleko vyšší vzhledem ke slabší konkurenci a nenasycenosti regionů. Možnosti jsou především v oblasti ‚subdodavatelské‘, tedy v oblasti velkých projektů – investičních celků. Zakázky vyhrávají většinou místní společnosti, které však nemohou zajistit komplexnost dodávky,“ poznamenal Štěpán Jílek. V současnosti 80 procent českého vývozu do Ruska tvoří výrobky s vyšší přidanou hodnotou – stroje a zařízení, technologie, ale přenést tuto výrobu není vůbec lehké a levné, a tak mnohé firmy s tímto krokem nadále vyčkávají.

Velice populární jsou opět barterové obchody, české firmy často pomáhají s obchodem svým ruským partnerům. „Úspěšné jsou dnes v Rusku firmy exportně orientované s výrobky, které mají výrobky s vyšší přidanou hodnotou nebo firmy působící v rublové zóně. Rusové dnes mají zájem především o investice do výroby. Zahraniční investory dnes lákají nejen ‚speciální ekonomické zóny‘, jejichž rezidenti získávají některé daňové úlevy. Každá zóna je specifická, například Lipeck, Alabuga a podobně. Ruské celní orgány dnes mnohem důsledněji přistupují ke kontrole dováženého i vyváženého zboží a služeb. Problémy na ruském trhu mají dnes především ty firmy, které zde realizují velké projekty investičního charakteru, jejichž příprava a realizace trvá roky,“ dodal na závěr svého příspěvku Štěpán Jílek, který na konferenci zastupoval agenturu CzechTrade.

Podle toho, jak bude drahá ropa, tak budeme do Ruska tolik dovážet

Václav Trejbal ze Svazu průmyslu a dopravy v úvodu upozornil, že bude mluvit z pozice doktoranda Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha a zaměří se nejen na vztah České republiky, ale celé Visegrádské skupiny k Ruské federaci. „Rusko je perspektivním trhem pro české firmy díky 150 milionům spotřebitelů, reformní vládě, rostoucí životní úrovni obyvatelstva, geografické blízkosti, nízké jazykové bariéře a historickým vazbám průmyslového odvětví,“ vysvětlil Václav Trejbal. Upozornil také na to, jak se vyvíjel export zemí V4 mezi lety 2004 a 2013. U České republiky činil nárůst 582 procent z 769 na 4474 milionů eur, zatímco u Maďarska jen 343 procent (ze 737 na 2526) a Polska 349 procent (z 2327 na 8112 milionů eur). Téměř na desetinásobek stoupl export do Ruska Slovensku, a to z 270 na 2554 milionů eur. Celá osmadvacítka EU zvýšila vývoz do RF na 259 procent ze 46 122 na 119 458 milionů eur.

Podíl exportu České republiky do Ruska na jejím celkovém vývozu mimo Evropskou unii stoupl mezi roky 2004 a 2013 z 11 na 19 procent, u Slovenska dokonce z 9 na 23 procent, přičemž v roce 2012 dosahoval 27 procent, tedy víc než čtvrtinu. U dalších dvou zemí V4 už k takovým změnám nedošlo. V případě Maďarska šlo o růst z 11 na 14 procent a u Polska z 20 na 21 procent. „Podle toho, jak bude drahá ropa, tak budeme do Ruska tolik dovážet, když to hodně zjednoduším,“ okomentoval uvedená čísla Václav Trejbal. Dovoz z Ruska do České republiky stoupl mezi roky 2004 a 2013 z 2184 na 5383 milionů eur, na Slovensku z 2207 na 6064 milionů eur. „Dováží se zhruba stejný objem zboží, jen jeho cena roste,“ podotkl Václav Trejbal s tím, že naše obchodní bilance s Ruskou federací je kvůli vyššímu dovozu pasívní.

Kvůli sankcím vyvezlo Polsko potravin za miliardu eur méně

Zajímavé údaje poskytuje přehled o vývozu potravin a živých zvířat do Ruska v letech 2013, 2014 a 2015, který ilustruje dopad sankcí a protisankcí. U České republiky jde o čísla 61, pak 72,4 a 57,8 milionů eur, takže pokles oproti roku 2013 byl loni jen kolem pěti procent. Naopak dramatický vývoj zaznamenalo Polsko: 1179,3 – 828,3 – 339,0. Jde o pokles o 71 procent a propad v absolutních číslech blížící se miliardě eur. „Celkový vývoz České republiky do Ruska mezi roky 2013 a 2015 klesl o 36 procent, dovoz pak o 41 procent. Podíl exportu do Ruska na našem celkovém exportu se snížil z 3,7 na 2 procenta, za první čtvrtletí letošního roku byl už jenom 1,5 procenta,“ upozornil Václav Trejbal na vliv sankcí a odvetných opatření ze strany Ruské federace na vzájemnou obchodní výměnu.