Jen v přelomovém roce 1989 se rozdávaly letáky, lepily se ručně psané plakáty, lidé si telefonovali na pevné linky a informace se dokázala rychle šířit. Dnes se pozvání šíří sociálními sítěmi, ale u pozvánky na nedělní demonstraci organizátoři přistoupili i k tradičním tištěným letákům. „A hlavně lidé poslouchali to, co chtěli slyšet – to platilo tehdy i dnes,“ řekl ČTK pamětník a organizátor nejen kulturních akcí Václav Marhoul.
Připomněl, že v prvním revolučním týdnu po brutálním policejním zásahu proti studentům na Národní třídě začala mizet cenzura v některých oficiálních médiích a lidé se o plánované demonstraci na Letné mohli dozvědět i touto cestou. „Ale nejdůležitější bylo to, co říkal Václav Havel, Václav Malý a další z tribuny na Václavském náměstí – to byla pozvánka, která se téměř nedala odmítnout,“ řekl ČTK spoluzakladatel Občanského fóra Michael Žantovský.
Připomíná, že demonstrace proti slábnoucímu komunistickému režimu na Letné byly v mrazivém konci roku 1989 dvě – o víkendu 25. a 26. listopadu. „Následovaly po celém týdnu demonstrací na Václavském náměstí, kde na některých bylo odhadem přes 200.000 lidí. Informace o víkendové demonstraci se tedy objevila už na Václavském náměstí a ti lidé, kteří tam byli, ji předávali dál,“ vzpomíná pozdější mluvčí nového československého prezidenta Václava Havla a diplomat.
A dodává, že psychologie davu je záhadná věc. „Dav se v některých momentech chová jako jeden člověk a projevuje nějakou vlastní vůli a energii. To, co je podobné na těch situacích v roce 1989 a nyní, je míra energie, která se dlouho ve veřejném prostoru a občanské společnosti nevyskytla,“ uvedl Žantovský.
„My jsme se sametovou revolucí s iniciativou Most začali už 18. září, kdy jsme poprvé oslovili (tehdejšího předsedu vlády Ladislava) Adamce a už se připravovaly rozhovory,“ řekl ČTK další ze zakladatelů Občanského fóra Michael Kocáb k tomu, že organizátoři demonstrací v roce 1989 měli zformulované jasné požadavky. Most založil na jaře roku 1989 s Michalem Horáčkem a měl zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Do té doby, než se Adamec 28. listopadu sešel poprvé se zástupci Občanského fóra, stal se z této iniciativy „poměrně hladce a přesně běžící stroj“, říká Kocáb.
„Když se připravovaly demonstrace, vždycky byla ustavená ad hoc rada, lehce se obměňovaly. Stanovoval se program a připravovaly se materiály, sdělení demonstrantům, o co se studentům, hercům či Občanskému fóru jedná. Byly tam kladeny požadavky, které se neustále stupňovaly... a komunisty jsme utahali,“ vzpomíná Kocáb.
Problémem je podle Kocába rozhodnout, kdo má na shromáždění promluvit. Tehdy se debatovalo třeba o účasti Karla Gotta, který nakonec vystoupil s Karlem Krylem, což podle Kocába mohlo přispět k získání podpory některých nerozhodnutých či lidí mimo Prahu. „Osobně jsem vyblokoval jen členy městského výboru KSČ – i když přišli s poměrně pokrokovým stanoviskem. Řekl jsem jim: hoši, na pokroková stanoviska jste měli 40 let! To byla jediná restrikce, na kterou si pamatuji,“ řekl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
