Deník MF Des začal před časem zveřejňovat texty spisovatelů a spisovatelek, v nichž se mistři pera vyjadřují ke stavu současné české společnosti. V tomto seriálu se objevily i texty spisovatelky Petry Hůlové a populárního autora Michala Viewegha. Oba vyjadřují znechucení nad stavem české společnosti, v kostce řečeno, republiku prý nečeká nic pěkného, protože je plná zlodějů. Politolog Bohumil Doležal však situaci nevidí zdaleka tak černě. Co ho k tomu vede, vysvětlil v komentáři, který vyšel v dnešním vydání MF Dnes.
Demokracie potřebuje čas
Hůlová tvrdí, že kamsi zmizela perspektiva světlé budoucnosti, ve kterou lidé věřili např. v časech krátce po Sametové revoluci. Dnes se budoucnost vůbec nejeví jako světlá. Je to zapříčiněno i tím, že Česku schází skutečná demokracie, ale také lidé, kteří by se o demokracii zasadili. Občané se změnili ve snadno ovladatelnou masu. Jistým posunem oproti roku 1989 je prý alespoň to, že se Česko přesunulo z dohledu Ruska pod patronát EU. Doležal však toto hodnocení jednoznačně zpochybňuje.
„K tomu je třeba podotknout: představa, že veřejnost se skládá převážně z volů, vede nutně k podpoře autokratického vládnutí, které se příliš neosvědčilo. A pokud si někdo uchová i v dospělém věku pubertální přesvědčení o budoucnosti jako o dálnici ke štěstí, bude samozřejmě krutě zklamán. Proti autorčinu skoro programovému škarohlídství se pak ohradil v Lidových novinách Petr Zídek, poukázal mimo jiné na to, že srovnávat „Evropu“ s „Rusáky“ (zřejmě Evropskou unii se Sovětským svazem) je nesmyslné, Evropa jsme i my,“ upozorňuje Doležal.
Kritika se od novinářů očekává
Za zmínku ovšem stojí, že se Hůlové zastal např. spisovatel Michal Viewegh, podle něhož Česko trpí společenskou rakovinou s názvem korupce. Příklady, které uvádí, mluví o tom, kde a kdy kdo s kým cestoval a kde se kdo s kým sešel. Za příklad krádeže uvádí mimo jiné prezidentovo chilské pero, což je sice mimořádně směšná a trapná historka, ale žádný tunel. A samozřejmě generalizuje: kradou zbrojaři, exministři, právníci, starostové. Doležal si však v této souvislosti klade otázku, zda je to skutečně tak, že kradou všichni.
Tento pocit může mít své kořeny i v celé řadě negativních mediálních titulků. Při čtení novin či zpravodajských serverů může mít jedinec pocit, že se v Česku všechno řítí do pekel. Doležal ale upozorňuje na to, že úlohou novináře v demokratické společnosti je především to, aby poukazoval na nejrůznější problémy. Pozitivní žurnalistiku lze očekávat spíše v autokratických režimech.
„Česká republika se od svého vzniku zmítá ve vážných problémech. Základní otázka je: má být smyslem věcné kritiky případ od případu spravedlivé posouzení a hledání cesty k nápravě, která je ve svobodném prostředí možná, i když obtížná (proč by taky měla být snadná?). Anebo máme propadnout kocovině z toho, že „dálnice ke štěstí“ se nekoná, a propadat hysterii? Módní vlny „rozhořčení“ končí v lepším případě v písku, v horším masovým krveprolitím. Lidé si představovali něco nového, lepšího, nevědí přesně co, a taky proto jsou teď bezmezně zklamáni,“ míní autor.
Závěrem politolog poukazuje na to, že Viewegh ve svém textu zmiňuje i jméno magnáta Andreje Babiše a jeho iniciativu ANO 2011, kterou známý spisovatel hlasitě podpořil. Doležal si v této souvislosti klade otázku, zda není Vieweghův nářek nad zbědovaností české spoleečnosti poněkud účelový a zda nemá nahrávat do karet právě Babišovi.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
