V přední řadě nechyběl ani bývalý plzeňský primátor, nyní náměstek primátora, původním povoláním pedagog Martin Baxa (ODS). Po úvodní registraci si zájemci mohli zakoupit nejen propagační materiály Respektu a obdrželi jedno číslo časopisu zdarma, ale také knihu Putinovi agenti.

Česká a slovenská čísla k smíchu

Na úvod Tomáš Lindner uvedl několik aktuálních čísel k migrační krizi: „Je deset nejčastějších zemí, odkud běženci pocházejí – skoro polovinu tvoří lidé ze Sýrie, na druhém místě je Afghánistán, na třetím Irák. Počet žádostí o azyl v Evropě je 1,3 milionu, z toho zhruba polovina v Německu. Při přepočtu statistiky na sto tisíc obyvatel je nejvíce ve Švédsku – 1 600, v Německu 560, v Evropské unii 260, v ČR 14,“ pokračoval za tichého smíchu přítomných mladých lidí zástupce Respektu. „Počet žádostí Syřanů o azyl na 100 000 obyvatel: Nejvíce je ve Švédsku – 530, v Rakousku 280, Německu 190, EU 70, ČR 1, Slovensko nula,“ a opět zazněl smích přítomné omladiny. „Ptáte se, proč je více žadatelů o azyl než lidí, kteří přišli do Evropy? Je to způsobeno tím, že velkou část žadatelů o azyl v západní Evropě tvořili hlavně v první polovině roku 2015 obyvatelé Kosova, Albánie, Bosny a Hercegoviny, Makedonie a Srbska. Ti nejvíce žádají o azyl v Německu.“

S Tureckem to funguje

Aktuální trend je podle Lindnera následující – dochází k velmi výrazné změně. Když v lednu, únoru a první polovině března přicházelo po moři do Evropy dvaceti-, třicetinásobně více než ve srovnatelném období loňského roku, tak nyní, poté, co začala platit dohoda mezi EU a Tureckem, ten počet lidí, kteří přicházejí do Řecka, klesl na hodně nízké minimum. A to tak nízké minimum,“ prohlásil s úsměvem, „tvoří třetinu z dubna 2015. Je to opravdu velký, výrazný pokles.“

„Rád bych upozornil na globální stránku krize, protože se říká, že všichni chtějí do Evropy, tak čísla ukazují, že to není pravda,“ pokračoval dále Lindner. „Konkrétně třeba syrských uprchlíků žije ve čtyřmilionovém Libanonu jeden milion, v 80milionovém Turecku 2,5 milionu a ve zhruba pětimilionovém Jordánsku tři čtvrtě milionu. Velká většina tohoto břímě leží na sousedních státech syrské války. A to mluvíme jenom o uprchlících ze Sýrie, protože svět má mnohem více uprchlických krizí, o kterých se málo ví, píše a mluví. Z Burundi utíkají statisíce lidí a stovky tisíc lidí žijí v sousední Tanzánii. V Keni je uprchlický tábor, kde žije už dvacet let půl milionu lidí,“ ukončil svůj úvodní projev Lindner.

Dezinpretované výroky německé kanclářky

Na otázku Erika Taberyho, kde Německo udělalo případně chybu a jak se mu to daří zvládat, odpověděla Lída Rakušanová: „Hlavní chyba kancléřky Merkelové byla, že když ukázala svoji vstřícnost vůči lidem v nouzi – a když pronesla ten výrok, který byl mnohokrát dezinterpretován nebo je jí nejvíc přičítán k tíži, tak ona skutečně myslela tenkrát těch 16 000 lidí, kteří byli v Budapešti na nádraží a neměli tam absolutně žádné zázemí a žili tam opravdu v hrozné situaci a nevypadalo to, že by se to vyvinulo k nějakému lepšímu konci. Tehdy ona řekla, že Syřani jsou vítáni. Od té doby se stavidla otevřela. Do Německa se začaly hrnout davy lidí. Na cestě Balkánem je v podstatě „odmávly“ bez registrace a jakékoliv kontroly, a tím pádem vlastně zruinovaly Schengen. To si, myslím, kancléřka uvědomuje, proto tedy ten tlak na dohodu s Tureckem. Její chyba byla spolehnout se na evropskou solidaritu. Ona prosazuje to evropské řešení, které obsahuje i kvóty, ať je to šťastné či nešťastné. Evropská solidarita nefunguje, i těch 160 000 lidí, uprchlíků, kteří měli být rozebráni v rámci kvót, ke kterým se nechtěla, ale musela připojit i ČR, zatímco Slovensko to odmítlo, tak ani ti lidé, kteří měli být z Itálie rozebráni, nebyli přijati v jiných zemích, kromě několika stovek. A to je v podstatě velké fiasko. Myslím, že ČR ani nemusela být tak hlasitá a tak vykřikovat, že ona kvóty nikdy nechce a nikdy nepřijme, to, myslím, se hlavně dělo kvůli domácímu publiku.“ A jak to Německo zvládá?  „V Jordánsku a Turecku jim třeba možná dají i najíst v tom utečeneckém lágru a přenechají je svému osudu. Něco jiného je, když přijdou do země, jako je Německo, kde se velmi dbá na to, aby se integrovali,“ uvedla Rakušanová.