„V našich médiích od rána do večera omílají cestu Miloše Zemana do Číny. Mají na to svůj stupidní systém, nejsou vůbec vynalézaví. Ale zatím jsem nikde neslyšela o 70. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu. Nevíte proč?“ ptá se čtenářka Alena Klečková prostřednictvím profilu Miloslava Ransdorfa na ParlamentníchListech.cz.
„Ke kritice návštěvy Miloše Zemana v Číně můžu konstatovat jen to, že ti, kteří porazili japonskou armádu na čínské straně, byli především komunisté. To je fakt, který se dnes nehodí ani Američanům, ani jejich současným spojencům. A proč se v době kulatého výročí příliš nemluví o svržení jaderných bomb? Inu proto, že USA v českém mediálním mainstreamu platí za oporu demokracie a euroatlantických hodnot, a tak jim přece nebudeme připomínat, že podpisem jejich pera zahynuly v mžiku oka desítky tisíc lidí. Také se taktně mlčí, že tato věc má souvislost se vznikem studené války. Brzy po svržení bomb se konala porada náčelníků generálních štábů USA, na níž byl za současného nepřítele označen Sovětský svaz. Tam se zrodila studená válka, dávno před Churchillovým projevem ve Fultonu,“ vysvětlil Ransdorf.
„Někteří čeští politici se tváří, že válka na Dálném východě se nás netýkala. Tím jen prokazují svou neinformovanost, protože vstup SSSR do války na Dálném východě byl součástí postupimských ujednání,“ pokračoval ve své obsáhlé odpovědi Ransdorf.
Japonská zvěrstva v Číně
„Japonci byli v srpnu 1945 na samé hraně porážky a dobový argument, že bez svržení jaderných bomb by Američané ztratili až 2 miliony vojáků, neobstojí. Hlavním důvodem ke svržení atomových pum byla demonstrace Spojených států celému světu, kdo bude napříště rozhodující světovou velmocí. Na postupimské konferenci byl prezident Truman překvapen, že na Stalina neučinila zpráva o svržení jaderné bomby žádný velký dojem (ve skutečnosti dal Stalin pokyn k urychlenému vývoji sovětské jaderné zbraně a brzy se stal odpovědným za tuto oblast šéf NKVD Berija). Dalším důvodem byla snaha vyřadit Sovětský svaz z vyjednávání o poválečném uspořádání Japonska. To se podařilo, Sověti se těchto jednání opravdu neúčastnili. Poválečnou legislativu Japonska určoval generál MacArthur. Při jednáních došlo ke kompromisu s japonskými špičkami – císař Hirohito byl zbaven odpovědnosti za rozpoutání války. Jeho podíl na vyvolání války v jihovýchodní Asii se nedá přesně určit proto, že jeho deníky, korespondence i dokumenty jsou stále nepřístupné, v režimu tajné,“ vysvětlil Ransdorf.
„Svět se nikdy nedozví, kolik obětí v Číně a dalších zemí jihovýchodní Asie má na svědomí japonský militarismus. Ale v Číně jsou japonská zvěrstva stále živá. Dovolím si osobní vzpomínku: při jedné z mých návštěv Číny v 90. letech mi šéf oddělení zahraničních styků ÚV KS Číny vyprávěl o masakru v Nankingu. Jako desetiletý chlapec přežil řádění japonských vojáků, když se mu podařilo ukrýt se v sudu a škvírou pozoroval z pár metrů popravu celé své rodiny. Věřte mi, že na jeho příběh nikdy nezapomenu,“ zamyslel se na závěr Ransdorf.
Co kdyby imigranti mluvili rusky?
„Brusel (ale i OSN) Evropě vnucuje v otázce afro-arabské migrace politiku otevřené náruče a kapsy. Ohání se humanitou a neochotou imigranty třídit. Hypoteticky: Jak by se chovala EU (při současné protiruské hysterii), kdyby na lodích denně přijížděly stovky až tisíce nasvalených mladých chlapů, rovněž bez dokladů, s opálenými prsty na znemožnění identifikace a naučenou pohádku o důvodech migrace by vyprávěli rusky? Jak velký by to byl ‚poprask v mraveništi‘ a za kolik hodin by byly evropské hranice zavřené?“ ptal se další čtenář.
„Bruselská politika otevřené náruče a kapsy samozřejmě není univerzální. Uprchlíci z Ruska nás nezaplaví, ale dozajista se dočkáme dalších imigrantů z Ukrajiny (legálně jich u nás žije na 135 000, počty nelegálních si netroufnu odhadnout). Ukrajina je na pokraji státního bankrotu, premiér Jaceňuk přiznal, že nejsou schopni obsluhovat státní dluh. Uvidíme. Ale bankrot státu tak rozměrného a lidnatého jako je Ukrajina nebude žádnou bagatelní záležitostí,“ vysvětlil Ransdorf.
„Zkuste prosím navrhnout v E.P. přesun části uprchlíků do USA. Už to někdo udělal? Pokud ano, jaká byla odezva ze strany USA? Děkuji!“ přišel čtenář s konstruktivním dotazem.
„Dozajisté by bylo na místě požádat Američany, aby se solidárně podíleli na řešení průšvihu, který spoluzavinili. Ale nelze vyvinit ani evropské politiky. Již několikrát jsem napsal, že uprchlická krize je uměle vyvolaná, zneužívaná a podporovaná. Je to těžká rána národním státům, o nichž se bývalý předseda Evropské rady Herman van Rompuy vyjádřil, že jsou překážkou řešení civilizačních problémů. To tedy znamená, že bílí Evropané, držící se svého jazyka a své kultury, jsou překážkou pro vytvoření ‚evropského lidu‘. Pokud jde o váš návrh, pokusím se získat pro něj v EP spojence,“ řekl Ransdorf.
„Až nás tu bude více, všechny vás podřízneme!“ zněl nadpis následujícího dotazu. „Toto prohlášení zaznělo z úst ‚uprchlíků-bojovníků‘. Není to poprvé, nedávno studenti z Afriky-muslimové napadli stánek proti-islámu a vyřvávali, že se do několika let staneme jejich otroky! Toto uprchlíci vykřikují i v jiných státech – v Německu, Francii... Není to už důkaz, že nejde o uprchlíky, ale o násilné vniknutí a ohrožení Evropy?! Jaký důkaz musíte ještě mít, abyste uvěřili?“ ptal se čtenář.
„Myslet si to mohou, mohou to i vykřikovat, ale realita bude jiná. Evropa se probouzí, multikulturalismus a bludy postmoderny jsou už překonanou iluzí minulosti. Před rokem 1683 také málokdo věřil, že vznikne protiturecká koalice. Kara Mustafa chtěl donést zelené prapory islámu do Říma, Vídeň měla být jen zastávka, ale stala se konečnou. Málokdo ví o tom, že Češi v tomto boji sehráli významnou roli. Zdeněk Kaplíř ze Sulevic velel vídeňské posádce, která bránila hlavní město monarchie, každý čtvrtý muž sloužil v armádě, české země těžce krvácely i finančně – platily celých 75% výdajů na turecké války! Proč se o tom neučíme, proč o tom nemluvíme, proč na to nejsme hrdí, nevím. Poláci jsou na svou účast v bitvě u Vídně pyšní a připomínají si ji,“ uvedl Ransdorf situaci na pravou míru.
Všechny dotazy a odpovědi najdete na oficiálním profilu Miloslava Ransdorfa na ParlamentníchListech.cz:
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
