Lubomír Volný (VOLNÝ blok, zvolen za SPD) byl znovu vyveden ze Sněmovny. Během středečního jednání pět minut před mikrofonem mlčel a pak odmítal odejít. Přímý přenos byl přerušen a pět policistů dostávalo Volného od řečnického pultu, kde se držel mikrofonů. Redakci vysvětlil, co ho k jeho jednání vedlo. Celá akce byla způsobena omezením času pro jeho vystoupení na pět minut, což je doba, za kterou nemohl představit a vysvětlit pozměňovací návrhy. „Situace má více rovin. Zjistil jsem, že do rozpravy není nikdo přihlášen, to znamená, že všechny kluby, včetně SPD a KSČM, se domluvily, že schválí zákon, který může způsobit ukradení voleb v kombinaci s dalším nezákonným vládním nařízením. Upozorňoval jsem předsedajícího po debatě, že je to v rozporu s jednacím řádem, což mi potvrdili kupodivu i Piráti, se kterými se moc nemusíme. Omezit vystoupení na jeden krát pět minut je v rozporu s jednacím řádem,“ řekl poslanec redakci.

Krok zkrácení času obhajoval předseda Sněmovny Radek Vondráček a Sněmovna ho odhlasovala. „Takže došlo opět k porušení zákona vládními poslanci. Vláda už má přes třicet nezákonných nařízení, takže vládní a mnozí opoziční poslanci potvrdili další nezákonnost,“ domnívá se Volný. Ten měl původně u řečnického pultu v plánu vysvětlit lidem, čeho se týkají jimi předložené pozměňovací návrhy. Přenos z vystoupení chtěli přenášet do mobilních telefonů voličů přes Facebook. Pozměňovací návrhy se týkaly „zákazu diskriminace neočkovaných při volbách a zákazu diskriminace neočkovaných ve volebních komisích“. Kromě toho se jednalo o hlídání volebních uren pro ty, kteří hodlají volit ze svých automobilů. Podle Volného by měli mít zástupci politických stran právo na nonstop vizuální kontrolu těchto volebních uren. A to dokonce i v noci v místnosti, kde se urna nachází.

Nejdříve chtěl mluvit, pak se rozhodl protestovat

Když pak Volný mířil k mikrofonům, uvažoval prý, jak má během pěti minut vysvětlit celé republice tři papíry textu A4 pozměňovacích návrhů. „A to nešlo stihnout, a to bylo přesně účelové. Když jsem se tam postavil, tak jsem přemýšlel, že budu mluvit, ale vedoucí schůze, pan Desítka Hanzl, mi opět – jako vždycky – nezjednal ani klid na vystoupení. Poslanci po sobě pokřikovali, hučeli a dělali kravál. Bylo to jak v opičárně. Tak jsem přemýšlel – já tu budu pět minut mluvit ke zvířátkům, která se neumějí ovládat, takzvaným kolegům. A lidé, kteří by to chtěli sledovat, se opět nic nedozvědí.“