Hostem Xavera v pořadu Xaver a host v Českém rozhlase byl jediný československý kosmonaut Vladimír Remek. Mimo planetu Zemi byl 7 dní 22 hodin a 14 minut. „Na co se vás lidé nejčastěji ptají?“ zeptal se Xaver. Prý se ho často lidi ptají, zda se bál a jak se v kosmické lodi chodí na záchod. „Kdo z dospělých lidí tvrdil, že se nikdy nebál, tak buď není normální anebo nemluví pravdu, takže každý máme z něčeho obavu nebo strach. Samozřejmě i já jsem měl určité obavy,“ poukázal Remek. Strach měl však nikoliv o svůj život, ale prý o výsledek mise. Remek letěl do kosmu 2. března 1978.
„Dneska se mi to říká o něco lehčeji, protože mám za sebou mnohem větší životní zkušenosti a samozřejmě vím, že ne všechno se musí povést a samozřejmě my jsme měli ohromnou kliku, že jsme byli dobře připraveni, dobře jsme k tomu pracovali a mohu říct, že nás nepotkala nějaká fatální mimořádnost a ty drobnosti, co nás potkaly, tak jsme se s nimi dobře vyrovnali a mohu říct, že po skončení toho konkrétního letu jsem měl jeden z nejlepších pocitů ve svém životě z dobře vykonané práce,“ popsal českobudějovický rodák.
Na další otázku Xavera, zda má doma něco, co měl ve vesmíru, odpověděl kladně. Například má náramkové hodinky, které měl na ruce.
„Co říkáte, pane Remku, na fenomén této doby, že se plánují další vesmírní turisté, že budou lidi létat do vesmíru tak jako k Máchovu jezeru na víkend. Vypadá to, že je to možná ještě daleko, než to bude dostupné všem, ale co si o tom myslíte?“ zeptal se moderátor. Remek odpověděl, že prozatím je mnohem snadnější jet k tomu Máchovu jezeru, ale prý jde o zákonitou cestu. Ačkoliv se zpočátku kosmonautika přirovnávala k letectví, tak to prý není zcela přesné. „Ono je to zákonité a já si myslím, že je to zcela normální. Jenom je dobré hledat určitou míru, protože to stojí dost velké prostředky, nehledě na to, že si to může celá řada lidí dovolit a přispěje to do té kasy na výzkum a rozvoj kosmonautiky, ale samozřejmě ty samotné lety zatím zatěžují okolní prostředí,“ poznamenal kosmonaut.
Fotogalerie: - Křest rumem
Prý když letěl do vesmíru, tak nedošlo ke srážce kosmických těles ve vesmíru. „Od té doby za těch 40 let už došlo několikrát ke kontaktu, protože tam je několik tisíc těch zbytků. Mimo jiné, když je navedena loď na kosmickou dráhu, tak na stejnou výšku je naveden i ten poslední stupeň nosiče rakety, plus řada součástí, tak samozřejmě že do určité doby se vůbec nepřemýšlelo co s tím tělesem, které člověk vypustil a když dožilo životnost, tak nemělo v sobě vypracovaný systém, aby se vrátilo na Zem, i když to je taky relativní to spuštění do hustších vrstev atmosféry, kde zanikne, protože to taky není úplně ideální, ale od té doby ten svět pokročil a má to všechno svoji roli, ale pro turistiku proč ne…“ poznamenal Remek.
Dále se Xaver ptal Remka na diplomatickou zkušenost, jelikož působil jako velvyslanec v Rusku. „Když velvyslanec ruskému prezidentovi předává pověřovací listiny, tak prý v Rusku je to nějaký speciální obřad. Vzpomenete si na to, jak jste odevzdával pověřovací listiny a komu?“ zeptal se Luboš Veselý. Prý to je tak, že skoro každá země má určitý protokol, jak to probíhá. On sám osobně může pouze porovnat český a ruský protokol. Ty další zná totiž pouze z doslechu.
„Na rozdíl od České republiky, kde velvyslanec předává prezidentovi do rukou pověřovací listiny, tak do té doby není plnohodnotný velvyslanec. Musí počkat, až to předá tomu v daném případě Miloši Zemanovi, a teprve tím dnem, a tím okamžikem se stává plnohodnotným velvyslancem,“ popsal Remek český protokol. V Rusku pak dělají předání prezidentovi dvakrát až třikrát za rok. „Mají to udělaný tak, aby ti velvyslanci mohli pracovat, že nepředchází oficiální předání originálních pověřovacích listin, to znamená s popisem prezidenta, v našem případě, tak předchází předání kopií pověřovacích listin do rukou náměstkovi ministra zahraničních věcí Ruské federace, a tím okamžikem je velvyslanec oficiálně ve funkci a může navazovat kontakty s kým chce, nehledě, jestli dojde k faktickému předání za tři měsíce nebo za půl roku,“ dodal.
K samotnému oficiálnímu předání dochází v reprezentačních sálech Kremlu, kdy každý velvyslanec, který předává tu listinu, je poučen o tom, co se bude dít. „Vtip byl v tom, že mi říkal ten hlavní protokolista, tak říkal, že není zvykem řády si věšet a já se neptal a dal jsem si Hrdinu Sovětského svazu. To není řád, to je medaile. O medaili on nemluvil a udělal jsem z mého pohledu dobře, protože jsem vyvolal zájem všech těch sdělovacích prostředků i televizí, které tam byly kvůli jiným svým velvyslancům, ale stálo jim za to, že tam byl taky jeden s tou zlatou hvězdou,“ připomněl Remek, který v Rusku působil mezi lety 2014 až 2018. Dodal, že šlo o jeho třetí setkání s prezidentem Ruské federace. Prvně se setkal na ruském velvyslanectví v Praze s prezidentem Jelcinem, podruhé se setkal s Medveděvem a potřetí se současnou hlavou státu Putinem.
Xaver se ho dále tázal, zda se byl coby velvyslanec v Rusku podívat na Bajkonuru. Prý však nebyl, jelikož Bajkonur není součástí Ruska. Navíc by se tam jen tak nedostal a potřeboval by řadu povolení. Prý se zajímal o nový kosmodrom, který Rusko staví na Dálném východě. Tam se však nestihl podívat.
„Co je pravdy na tom, pane Remku, že těsně před tím startem vás učili ovládat zubní vrtačku kvůli tomu, abyste tam jednomu z nich vyvrtali zub? Je to pohádka nebo to je pravda?“ zeptal se Xaver. „Oni v tu dobu měli naplánovaný let na cca 90 dnů, přes tři měsíce a u obou se objevila bolest zubů a většinou bolest zubů u relativně mladých lidí bývá způsobena tím, že se něco děje pod plombou a jako jedna z možných variant, když to nepomůže zahnat prášky, tak nám udělali rychlokurz použití vrtačky a jak odvrtat tu plombu. Musím říct, že naštěstí na to nedošlo,“ zasmál se Vladimír Remek.
Vladimír Remek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
