Zmínky o papiňáku, které si s sebou Šabaka po smrti vojáka přinesl před nastoupenou jednotkou v Grabštejně, vzbudily mediální zájem, až se sám kněz divil. „Mám ale názornost rád. Používám předměty denního užívání jako zástupný symbol. Aby si pak lidé vzpomněli, až je budou mít v ruce, co se za nimi může skrývat. Že mohou mít alegorický obsah,“ uvedl kapitán.

Na situaci zavzpomínal konkrétněji. „Vzal jsem papiňák a říkal jsem, že jsem s sebou ten hrnec fyzicky přinesl, aby pochopili, co jim chci říct. Ten papiňák má nějaký ventil. A v papiňáku je velký tlak. A papiňák funguje, když ten ventil není ucpaný. Jinak papiňák bouchne,“ řekl.

V rámci své oblíbené názornosti pak Šabaka zmínil i kázání, kdy do lidí hodil nafukovací balónky a foukal z bublifuku bubliny. „Chtěl jsem mluvit o radosti. Radosti, která není hysterická, agresivní, není příliš hlučná. Protože ať už bubliny z bublifuku, nebo balónky, obojí je velmi křehké, jemné, pomalé. Radost se vznáší jemně,“ řekl s tím, že „i když do balónku bouchnete sebevíc, on se zarazí a letí si dál svým tempem“.