V knize Pavla Veselého Dominik Duka Moderní a oblíbený, kterou nedávno vydalo nakladatelství Petrklíč, je popisována dráha oblíbeného arcibiskupa. „Pokud nechceme být jen automatem na sňatky nebo křty, musíme se stát důvěryhodnými lidmi, za kterými ostatní přicházejí, když cítí bolest a mají trápení," vyjádřil se kdysi Duka k uzavřenosti katolické církve, což autor knihy cituje hned na jejím začátku.

Vole, modli se, řekl mu vězněný Rom

Přestože byl Dukovi v roce 1975 odňat státní souhlas k duchovní správě a proto musel pak patnáct let pracovat jako rýsovač v továrně Škoda - Plzeň, což mu vůbec nešlo, stále tajně pracoval v různých církevních organizacích a orientoval se hlavně na mladou generaci. I proto byl roku 1981 odsouzen za trestný čin maření státního dozoru nad církvemi a strávil patnáct měsíců ve vyhlášené věznici Plzeň - Bory. Právě tam se setkal s disidentem Václavem Havlem, jehož do té doby neznal. Zpočátku Dukovi vydával čaj a pak seděli v jedné cele. Na otázku, jestli se ve vězení lidé více upínají k bohu, v televizi zavtipkoval: „Jednou jsem jel výtahem s vězněným Romem a po krátkém rozhovoru mi překvapivě řekl: Vole, modli se, nebo se tady zblázníš."

Bývalého spoluvězně Havla vnímá jako prezidenta, s nímž se do Čech vrátila svoboda. U Václava Klause zase oceňuje jeho pragmatický přístup k politice. „Vaším jmenováním do čela pražské arcidiecéze a tím také do pozice českého primase, získává nejen česká katolická církev, ale celá naše země," vzkázal mu tehdy současný prezident. Společně s Klausem, s nímž se stal kvůli ctění tradic a rodiny přeci jen větším kamarádem než s Havlem, pak vyřešil dlouhotrvající soudní spory o katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. V polovině roku 2010 se dohodli, že už nebudou pokračovat v soudních sporech a byla ustanovena rada, jejímiž členy jsou držitelé sedmi klíčů potřebných pro vyzvednutí korunovačních klenotů a která má koordinovat společné užívání a správu katedrály. Chrám tak zůstal ve vlastnictví státu.