Říkejme mu třeba pan Vladimír, přičemž jeho pravou totožnost naše redakce zná. Má pár let do důchodu, najezdil desítky tisíc kilometrů a zažil toho dost. „Bezohlednost je někdy až děsivá. Myšky, zdvižené prostředníčky, sprostí cestující.“ Tak jako všude, člověk prý čas od času narazí na hulváty. Řidiči jsou už prý celkem zvyklí. „Lidi odhadnete. Taky proto hodně taxikářů třeba nebere lidi z ulice, ale čekají na objednávku přes ověření dispečinku. Před deseti lety byla Florenc strašná. Ukrajince, kteří jezdili domů, tam okrádala mafie o těžce vydělané peníze, byli tam prostitutky, feťáci i dealeři, všechno. Až na policajty. Teď se situace uklidnila," vypráví pan Vladimír.

Jeho poslední dva roky práce jsou ovšem protkány něčím úplně novým. Střetem s arabskou kulturou. Arabové, kteří prý do Prahy jezdí pravidelně, se také pravidelně vrací do Německa. „Jeden pán mi říkal, že v případě, že jsou už žadatelé o azyl v Německu, mají vlastně volný pohyb a mohou, kam chtějí. Přesně tito lidé, alespoň si to myslím, potkávám a vozím. Jeli s námi na sever už mnohokrát. Chtěl bych říct, že hlavně chování muže k ženám je strašné," pokračuje pan Vladimír. Ten zároveň podotýká, že typická skupina "cestujících" je jeden muž a několik žen. „Alespoň si to myslím, protože i v těch největších vedrech mají ty ženský úplně zahalený těla, hlavy, není jim vidět do očí. Hodně často je ten chlap seřve a atmosféra v autobuse je na bodu mrazu. Často je vidět, jak hluboká nenávist je mezi našimi a Araby. To se stačí podívat na to ticho, když Arab s ženami nastoupí," vysvětluje také pan Vladimír.