„Nejspíše už od Velké francouzské revoluce na konci osmnáctého století žije západní civilizace v přesvědčení, že pokrok se nedá zastavit, a přes všechny překážky a nesnáze cestu ke světlým zítřkům neopouštíme,“ uvádí Bašta s tím, že tuto iluzi sdílely a sdílejí všechny režimy bez ohledu na jejich ideologii. 

A věnoval se i podstatě moderní demokracie, kterou podle něj představoval proces, v němž se práva a privilegia původně velmi malé vládnoucí skupiny postupně rozšířila na všechny prostřednictvím všeobecného hlasovacího práva. „Totéž se v jistém smyslu dá říci i o životním stylu, protože distribuce příjmů sledovala stejnou křivku jako předcházející distribuce moci. Na obou stranách železné opony bohatla společnost, nikoli jednotlivci. Na Západě to jasně vyjadřoval poměr mezd a hrubého domácího produktu (tzv. wage share), který až do konce sedmdesátých let nepřetržitě rostl,“ podotkl. 

Podle jeho slov pak bylo výsledkem vytvoření „evropského“ typu sociálního rozvrstvení společnosti s nepříliš významnou a nepočetnou vrstvou bohatých. Nejpočetnějším stavem však byla střední třída. „S tím kontrastovalo uspořádání států tzv. třetího světa, kde vždy existovala ekonomicky a mocensky nejvýznamnější vrstva boháčů, střední třída byla nepočetná a politicky nevýznamná. Více než dvě třetiny populace pak žily pod hranicí bídy,“ podotkl.