Skončil sametovou revolucí komunismus? „Jeden z francouzských sociologů mluvil o třetí cestě. Komunismus i kapitalismus byly podle něj jen dvě konzumní cesty. Je tedy otázkou, co padlo,“ říká Lorenc o historickém okamžiku. Podle něj tu nyní máme demokracii bez demokratů… „Já jsem zastánce socialismu. Každý má pracovat podle svých schopností a dostat má za to přiměřenou odměnu. Přiznávám, že to se před rokem 1989 nedařilo,“ řekl k režimu před rokem 1989.

Bývalý vysoký představitel bezpečnostních složek zdůraznil, že měl sice vysokou funkci v exekutivě, ale nebyl politik. V rozhovoru v ČRo bylo také zmíněno memorandum, které vypracoval s dalšími lidmi předlistopadový politik Rudolf Hegenbart. Ten o Lorencovi napsal toto: „Významným činitelem československé společnosti byl náměstek ministra vnitra ČSSR generál Alojz Lorenc. Rád jsem se s ním setkával. Byl to vzdělaný muž, ovládal politiku, dovedl předvídat, ale i organizovat práci. Vysoce jsem si ho vážil. Na mnohé věci a události jsme měli shodný názor. Podporoval pokrok, vzdělanost, um. Podílel se na zpracování některých dokumentů, které se nelíbily nejvyšším činitelům komunistické strany. On ale znal problémy společnosti a názory mnoha sociálních skupin společnosti. Bylo chybou, že straničtí činitelé mnohé názory nerespektovali.“

Lorenc v rádiu tvrdil, že memorandum navrhovalo nejvyšším představitelům strany a země velice významné změny. „Navrhovalo se tam, že se má přehodnotit rok 1968 a vše napravit, včetně personálních otázek. Navrhovala se také rekonstrukce vlády, kde už neměli být pouze straníci, ale také nestraníci – odborníci. Navrhoval se dialog s mladou generací, to byla totiž další slabina minulého režimu. To však nebylo přijato,“ konstatoval Lorenc. Vyloučil však, že by kvůli svým názorům měli nějaký problém. „ Nebyli jsme nijak kritizováni, pouze to nebylo přijaté,“ konstatoval.

Šlo o to, aby změny proběhly bez násilných konfrontací

Co věděla státní bezpečnost o dění v disentu? „O disidentech jsme věděli všechno. Všechny organizace i ty vznikající byly infiltrovány. Byli jsme plně informováni. Já jsem do systému nastoupil v roce 1986, tak nechci mluvit o tom, co bylo před tím. Vím však jedno. Vznikem Charty začal ten proces disidentského hnutí. Charta 77 nebyla tak nebezpečná pro režim, protože vyzívala k dialogu a neobracela se na veřejnost,“ vysvětlil Lorenc. Změna podle něj začala v lednu 1987, kdy se obrátila na veřejnost. Udělal to Václav Havel dokumentem Slovo ke spoluobčanům. Tím se prý Charta teprve stala „vysoce nebezpečným počinem".