Vstup „druhé“ ČT do mediálního prostoru krátce před prezidentskou volbou. A ti novináři, kteří se tam nastěhovali... Podle Petra Žantovského to není náhoda

04.11.2017 5:15

TÝDEN V MÉDIÍCH Na vlivotvorný a nátlakotvorný mediální projekt, který vznikl necelé tři měsíce před přímou prezidentskou volbou, upozorňuje ve svém pravidelném přehledu Petr Žantovský. Z internetové verze projektu má přitom tu zkušenost, že si z reality vybírá jenom to, co se hodí. V souvislosti s akcí, která se zabývala otázkou, zda rusofobie není antisemitismem pro 21. století, nabyl mediální analytik přesvědčení, že z veřejné diskuse jsou vylučováni ti, kteří by měli požívat maximální autority a že si dnešní vrchnost chce vybírat partnery pro diskusi stejně jako Jakeš a spol. na konci 80. let.

Vstup „druhé“ ČT do mediálního prostoru krátce před prezidentskou volbou. A ti novináři, kteří se tam nastěhovali... Podle Petra Žantovského to není náhoda
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila společnosti Seznam.cz TV čtyři licence k provozování televizního vysílání. „To je zpráva, kterou bychom neměli přehlédnout. Na jedné straně je to standardní zpráva, protože Rada podle zákona uděluje licence víceméně nárokově. Stačí, když žadatel prokáže technickou, finanční a programovou připravenost na vysílání, což společnost prokazuje už delší dobu na internetu. Zajímavá je na zprávě skutečnost, kterou pozná na první pohled každý, když se na televizi Seznam.cz TV podívá. Nastěhovali se tam novináři z různých médií, počínaje Hospodářskými novinami a konče Českým rozhlasem. Vidíme tam jména jako Šídlo, Slonková, Kubík, Kalenská, tedy lidi, které dlouhodobě vnímáme v kontextu české žurnalistiky a kteří mají zvuk ve smyslu, že víme, co se od nich dá čekat a jak v minulosti působili,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Každý ale může mít na jejich působení v médiích různý názor. „Podle mě většina z těch, co jsem jmenoval, možná všichni, mají jednu velmi problematickou vlastnost, kterou většina kritiků považuje u novinářů za vadnou. A to je, že často zaměňují skutečnost za své přání, doplňují zprávu nebo informaci o komentář, což je poněkud nepřípustné. Nestydí se ani zveřejňovat jenom částečné informace. To jsme viděli, abych byl konkrétní a neosočil někoho z něčeho, co je nepravda, na semináři o České televizi, který proběhl v dubnu v Senátu pod patronací pana senátora Veleby. Televize Seznam.cz ho celý natáčela. Do zveřejněného záznamu zařadila příspěvky všech, kteří mluvili spíš o zákonném rámci nebo o filozofičtějších stránkách ve věci televize, ale ne příspěvek pana inženýra Žádníka, který se jí vůbec nehodil do krámu,“ upozorňuje mediální analytik.

Novinařina není o tom vybrat z reality jen to, co se hodí

Nezařazený příspěvek se věnoval ekonomice České televize. „Ekonom Žádník ji rozebral způsobem velice lakonickým a jednoduchým a vyšla mu z toho velice varovná fakta o hospodaření České televize. Tahle přednáška se jako jediná ze semináře do záznamu Seznamu.cz TV nedostala. Když jsem si potom korespondoval s panem Šídlem jako redaktorem a snažil jsem se mu vysvětlit, že takhle se žurnalistika nedělá, že z reality vezme jen tu část, která mu vyhovuje, a tu, co mu nevyhovuje, nechá stranou, a pokud možno ji zamlčí, tak mi napsal do mailu něco v tom smyslu, že nevím nic o televizním vysílání a tak ať mlčím a nepletu se do toho. Zhruba takhle to vyznělo, možná to bylo jinými slovy, nikoli však jemnějšími. A také že se může vloudit technická chybička,“ cituje Petr Žantovský z odpovědi, které se mu dostalo.

Pikantní bylo, že se technická chybička vloudila právě tehdy, když šlo o jediný příspěvek, který byl naprosto faktický a argumentačně podepřený oprávněnou kritikou k předmětu konference, tedy k České televizi. „Tohle považuji za typický příklad toho, jak se na Seznamu.cz TV dělá cenzura. Asi bychom si měli v příštích týdnech dát větší pozor a věnovat pozornost tomu, jak budou vysílat terestricky, což bylo zřejmé už dlouho, protože měli vyblokovaná místa na multiplexu. Ale nerozumím jedné věci. To musí být velice drahý projekt. Nejenom nakoupit novináře, kteří byli v jiných působištích dobře placeni, tedy je přeplatit, to je možná ta nejmenší součást nákladů. Velké náklady budou mít s marketingem, s PR, samozřejmě technologické náklady nejen na techniku vybavení samotného vysílání, ale přenos přes multiplexy také není zadarmo,“ poukazuje mediální odborník.

Štědré investice do projektu, který musí být zcela jistě prodělečný

Naopak snaha dostat signál k televiznímu divákovi jinudy než přes internet je velmi nákladná a bývá to často jedna z největších položek. „Mě by opravdu zajímalo, z jakého důvodu tenhle projekt vznikl. Zjevně jako vlivotvorný či nátlakotvorný. Dlouhá léta na vyhledávači Seznam vyběhly jako první informační zdroj Novinky, což působilo, že Právo, které je partnerem Novinek, je zvýhodněno oproti jiným deníkům nebo jejich internetovým verzím, protože měly prostřednictvím vyhledávače mnohem větší čtenost než kdokoli jiný. Ale Novinkám budiž vzdána čest, že se snaží o velmi vyvážený obsah a najdou se tam názory z jedné i z druhé strany i poměrně seriózní zpravodajství. Je to kvalitní médium, které by se mohlo dávat za vzor většině ostatních. Ale najednou nad tím o patro výš vyroste fenomén, který se jmenuje Seznam Zprávy a který je namnoze obsahově úplně jiný a o něčem jiném, než jsou Novinky,“ podotýká Petr Žantovský.

Každý si musel nutně položit otázku, proč k tomu došlo. „Nu brzy bylo jasno, protože začala přidružená televizní výroba na internetu a teď tedy i v terestrickém vysílání. Je třeba se velmi pozorně dívat, kdo, jak a co tam říká, protože z toho určitě pochopíme také mnoho souvislostí o zájmech, které za tím televizním vysíláním budou. Někdo to musel štědře zainvestovat. Už to je zajímavé, že někdo investuje poměrně velké peníze do tak rozsáhlého projektu, který je zcela jistě prodělečný. Zpravodajství samo o sobě je vždy drahé a navíc ještě televizní. S navěšenou reklamou, protože Seznam má miliony obchodních smluv, se to dá nějak kombinovat, to si umím představit, nicméně pochybuji, že by zpravodajská televize tohoto typu byla sama o sobě výdělečná. Viděli jsme na televizi Z1, což byl jeden z prvních šesti držitelů digitální licence, že to bez velkých investic není dlouhodobě ekonomicky udržitelné,“ připomíná mediální analytik.

EXKLUZIVNÍ VIDEO: Václav Klaus si to vyřídil s Babišem, celou ODS, ČSSD a s Kalouskem

Vstup „druhé“ ČT krátce před prezidentskou volbou není náhodný

I když se dařilo vytvářet solidní ekonomicko-politicko-zpravodajskou a publicistickou televizi, což byla hlavní ambice projektu, tak vydržel jen necelý rok a půl. „Skončilo to na ekonomice, na neochotě vlastníka to dál financovat, protože se na to nedá navěsit žádná reklama. Takže tohle je subvencované, a to zcela zjevně. Takže pojďme se na tu televizi dívat a pojďme přemýšlet, kým a proč. Protože to možná docela brzy poznáme ze samotného obsahu. To bude nejzajímavější mediální událost na půdorysu českých médií za poslední relativně dlouhou dobu, protože sem vstupuje velký politický zájem. To, že to je pár týdnů před prezidentskými volbami, nepovažuji ani trochu za náhodu. Myslím, že se budeme dost divit, co všechno v té televizi uvidíme a uslyšíme před lednovou volbou hlavy státu. A ještě přitvrdí. Jsem na to velmi zvědavý,“ přiznává Petr Žantovský.

Trochu s nadsázkou to bere tak, že v Seznamu.cz TV nám tu roste Česká televize dvě. „Nikoli ve smyslu kanálu ČT2, ale ve smyslu instituce ČT nebo ČT24/2. Protože když poslouchám Českou televizi, a to už jsem v druhém tématu, tak to je přesně ten způsob žurnalistiky, jak se nemá dělat. Jeden z takových čerstvých podnětů byl ve čtvrtek ve zprávách ve 23 hodin. To jsem se z České televize dozvěděl, že americký prezident Trump požaduje pro uzbeckého teroristu trest smrti poté, co Uzbek pravil, že měl z usmrcených velkou radost a chtěl způsobit co největší masakr. To je prohlášení, které ani trochu nevypadá jako účinná lítost nebo nějaký polehčující fenomén, který by nám umožnil dívat se na toho člověka jako na pomýleného či nemocného a podobně. To je přesvědčený masový vrah, který koná racionálně, chladně, promyšleně a ví, proč to dělá. Takže to prohlášení je velice zásadní a jednoznačné,“ tvrdí mediální odborník.

V prazvláštní logice vyjde jako větší riziko Trump než původce masakru

Přitom to nebere jen jako záležitost České televize. „Je to celkově o dnešním společenském paradigmatu, že Trump se najednou jeví mnoha lidem ve Spojených státech a zřejmě tedy i jejich přitakávačům v českém prostředí se svým možná procedurálně nevhodným prohlášením o trestu smrti jako autor ryzího projevu politického populismu nebo chtění se zalíbit, chtění upozornit na to, že jako prezident je pevný a je to kovboj, který spravedlnost řeší vlastním koltem a nečeká na nějaké dlouhé procedury. Na druhou stranu je to i prohlášení adresované pozůstalým po obětech, je to prostě prezidentské prohlášení politické, nikoli právnické. No a dnes je toto Trumpovo prohlášení řešeno, že je vlastně větším rizikem pro demokracii než ten terorista. I když to jeho jakoby neformální vidění světa lze po všech procedurálních stránkách kritizovat, nesmí se zapomínat na životy těch lidí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

„Najednou nám v této prazvláštní pozitivistické logice vyjde, že větším rizikem pro demokratické uspořádání je prezident, který říká neformální a nějaké spontánní věty, než ta samotná procedura, která pravděpodobně povede k velmi dlouhému procesu s člověkem, který veřejně říká, že chtěl způsobit co největší masakr a měl z té krvavé záležitosti osobní radost. A my si v této situaci budeme hrát na velké humanisty. Nepochybně vyleze nějaká Amnesty International nebo jiná podobná tzv. humanitární organizace, která bude mluvit o lidských právech pro toho Uzbeka. A také o tom, že není možné, aby prezident plácal něco o trestu smrti, když navíc v polovině amerických států není. A k tomu se začnou řešit různé formální procedurální peripetie okolo toho všeho, až najednou zanikne ta podstata,“ obává se mediální analytik.

Dostávají miliardy, ale vzdálenost práva od spravedlnosti jim nevadí

Ta přitom spočívá v tom, že nějaký člověk zavraždil několik lidí a projevoval nad tím radost. „A kdyby měl příležitost, tak to udělá znovu a zabije jich ještě víc, jak plyne celkem jasně z jeho dalších slov. Jestliže řešíme to prezidentské vyjádření a neřešíme lidský život, tak si myslím, že společnost nemá šanci přežít samu sebe, protože vydává formu nad obsah a proceduru nad podstatu této věci. Pamatuji si velice dobře, jak se v devadesátých letech vedla neplodná debata o duchu a liteře zákona a jak se tehdy Václavu Havlovi všichni smáli, když přišel s tím, že někdy je duch zákona mocnější než jeho čistá litera, že ten duch je podstatou toho zákona, smyslem spravedlnosti. Každý advokát vám řekne, že vzdálenost mezi právem a spravedlností je nekonečná, že často nelze dohlédnout z jednoho konce na druhý a málokdy se ty dvě věci sejdou,“ poukazuje Petr Žantovský.

Spravedlnost je tak vždy kompromisem mezi možností a záměrem. „To všechno jsou pragmatické pravdy. Ale to neznamená, že bychom ducha spravedlnosti měli vyměnit za proceduru, která nám říká, že pan prezident Trump tohle říkat nemůže, protože na to nemá oprávnění. A jestliže analýzu, kterou jsem tady velmi stručně a velmi lakonicky provedl já, neudělali naši veřejnoprávní médiusové, tak to znamená, že se jim to vlastně nejeví jako problém. A to se mně jeví jako problém, že jim se to nejeví jako problém. Protože to problém je a je to problém této společnosti a nás všech, kteří si platíme jako součást této společnosti šesti miliardami instituci, která v tom nevidí problém. A která nevidí problém ve vzdálenosti mezi právem a spravedlností. Tak to se trošku bojím o budoucnost,“ přiznává mediální odborník.

Provokativní otázka, zda rusofobie není antisemitismem pro 21. století

Pro třetí téma si zvolil čtvrteční akci pod názvem Rusofobie – antisemitismus 21. století? „Původní záměr byl uspořádat debatu, jíž by se zúčastnili jednak zastánci názorů, které říkají na oficiálních fórech lidé jako Jens Stoltenberg nebo George Soros, že Rusko je rizikem pro evropskou bezpečnost a je třeba s ním tedy jednat z pozice síly. Tedy že je třeba, jak říkal pan Stoltenberg na jednom z posledních summitů NATO, ještě více vyzbrojovat armády Severoatlantické aliance. Ne snad proto, že už by dnes neměly sedminásobnou převahu nad ruským arzenálem, to samozřejmě mají, ale proto, aby se posílila jejich odstrašující funkce, aby odrazovala Rusko od případného nápadu na jakoukoli expanzi nebo jakoukoli mocenskou nebo vojenskou akci, což je dnešní doktrína NATO. Je to názor, že Rusko je tím, kvůli němuž se všechno děje tak, jak se děje,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Druhý tábor měl být zastoupen těmi, kteří tvrdí, že tomu tak není, že je zbytečné se bát Ruska a jeho dnešní podoby, protože ani zdaleka nemá vojensky a ekonomicky na to, aby konkurovalo celému západnímu společenství, a pokud nechce spáchat celostátní sebevraždu, tak to asi neudělá. „A zastánci tohoto názoru také zdůrazňují, že odpor vůči něčemu ve jménu jakési kolektivní viny už byl v našich dějinách mnohokrát a byl vždy detekován jako velmi emocionální, nebezpečný, zlý a neopodstatněný. Proto byla v titulu konference provokativní otázka, zda rusofobie náhodou není něco jako antisemitismus pro 21. století. Na debatu měli přijít dva zástupci z každé názorové strany. Z té – řekněme – oficiální strany pan Soukup z Hospodářských novin a pan Dvořák z Českého rozhlasu, alternativa měla být prezentována publicistou a bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem a historičkou Veronikou Sušovou-Salminen z webu Argument,“ informuje mediální analytik.

Za koryto slouží šířením lží o těch, jimž nesahají ani po kotníky

I když to bylo všemi odsouhlaseno, tak den před konáním debaty odřekl svoji účast Libor Dvořák a v den konání i Ondřej Soukup. „Pan Soukup se ve své omluvě odvolává na skutečnost, že šéfredaktor jeho listu ho velmi důtklivě nabádal, aby na tu besedu nechodil. Ke cti pana Soukupa je třeba říct, že až do posledního okamžiku přijít chtěl, stejně jako byl před rokem a půl na besedě o Ukrajině ke druhému výročí masakru v Oděse a událostí na Majdanu. Musím říct, že byť má názor blízký tomu oficiálnímu proudu, tak je vždy ochoten o svůj názor zabojovat a je to člověk v zásadě velmi statečný. I tentokrát to do poslední chvíle vypadalo, že bude jedinou ‚černou ovcí‘, která opustí stádo mainstreamu, aby se ‚zahodila‘ debatou s lidmi, kteří svým vzděláním a zkušenostmi, životní kredibilitou často tisícinásobně převyšují většinu toho ukřičeného mainstreamu,“ poznamenává Petr Žantovský.

Tím měl na mysli všechny ty Jakuby Jandy a podobné panáčky, kteří neznají nic jiného než koryto. „U kterého mlaskají nad pokrmy, které odněkud dostanou a slouží za tyto pokrmy tím, že šíří lži, nenávist, pomluvy a rozmanité dehonestace právě o lidech, kterým nesahají ani po kotníky. To je něco, co je, bohužel, truchlivým jevem dneška. A výsledkem toho jevu je i to, že pan Soukup na tu debatu nedorazil. Omluvil se, poctivě to zdůvodnil, že to bylo přání pana šéfredaktora. Nejde o to, že nepřišli dva aktéři na debatu, která měla vysokou informační a v některých příspěvcích až akademickou úroveň. Skoro třičtvrtěhodinová přednáška doktorky Salminen byla informacemi nabitá, velmi objektivní, dívala se na problém ze všech možných politických, historických i geopolitických souvislostí. Pro člověka, který se chtěl o fenoménu rusofobie něco dozvědět, to mohlo mít velký vzdělávací efekt, i proto byl sál narvaný k prasknutí,“ hodnotí mediální odborník.

Mainstream si stejně jako Jakeš a spol. vybírá, s kým bude diskutovat

Z diskuse se stalo sympozium, které významně přispělo k rozkrytí problému s rusofobií v České republice i v evropském kontextu. „Jak jsem pochopil od pana Kratochvíla jako organizátora, tak smyslem a cílem akce bylo postavit vedle sebe, ne proti sobě, dva názory a otevřít dialog, mluvit spolu navzájem. A teď se dozvíme z jedné strany, že se podle svého vybraná společnost nebude špinit tím, že bude vést dialog s námi, protože my jsme ti oškliví. Vím, že v té souvislosti padalo i moje jméno, protože já jsem diskusi moderoval. Snažil jsem se o velmi vyvážené moderování. Když tam nebyli pánové Soukup a Dvořák, tak jsem četl z veřejných zdrojů protilehlé názory, abychom měli celé spektrum k dispozici. Diskuse nebyla v žádném případě agitačně jednostranná, jak si možná někdo hloupě myslel,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Na dění kolem této akce ho zarazily dvě věci, jedna obecná, druhá konkrétní. „Jestliže tihle Jandové a šéfredaktoři různých médií říkají, že nebudou legitimizovat svojí ctěnou účastí takové obskurní postavy, jako je pan Schneider, jako jsem já nebo někdo další, což je urážlivé osočení, na které se mi ani nechce reagovat, tak to je analogií s koncem osmdesátých let. Velmi dobře si vzpomínám, jak pan Jakeš a další pánové z ústředního výboru veřejně říkali: ‚My přece chceme vést dialog, ale my si vybereme, s kým ho povedeme. My nepovedeme dialog s lůzou. My nebudeme mluvit s ulicí.‘ Taková slova padala a já jsem si ve čtvrtek připadal v konfrontaci s argumentací druhé strany, že oni by legitimizovali svojí účastí nás, kteří tam jsme,“ přiznává mediální analytik.

Z veřejné diskuse jsou vylučováni ti, kteří by měli požívat autority

To mu přišlo velmi povědomé, že ti účastníci jsou ta lůza, ulice, spodina, se kterou se vrchnost nebude bavit. „A odkdy jsou oni vrchnost? Proč jsou vrchnost oni? Proč vůbec je vrchnost? Myslím, že v demokracii není vrchnost. Demokracie je svobodné a rovné právo na vyjádření názorů, tedy mělo by být. A ne že nějaká vrchnost, která se tak sama označí, bude rozhodovat, s kým nebo o čem se smíme, nebo nesmíme bavit, nebo kdo je jaký a kdo je onaký. To je kádrování hodné padesátých nebo sedmdesátých let minulého století a víme, kam ti soudruzi se svým heslem – my si vybereme, s kým povedeme dialog a s lůzou to nebude – došli. Vzpomeňme si na to, kde jsou, a vzpomeňme si na to, jak ten režim dopadl,“ nabádá Petr Žantovský.

Považuje za špatný režim, který hloubí příkopy mezi lidmi a kádruje je jenom proto, že někdo má trošku jiný názor na cokoli. „Je třeba dotyčného přesvědčit o svém názoru, že mu předložíme konkrétní argumenty. Není možné mu říct, že je špatný, protože má na něco disentní názor. To už tu bylo a ten režim dopadl velice špatně. To je ta obecná poznámka, že se v této zemi opravdu necítím demokraticky. Z veřejné diskuse jsou vylučováni lidé, kteří by měli požívat maximální autority. Mluvil jsem o doktorce Salminen, mluvil jsem o panu Schneiderovi, takových bych mohl jmenovat desítky a dlouho by to trvalo. Jsou to lidé, kteří mají opravdu co říct a ne jenom pokřikovat a bez argumentů někoho osočovat z nějakého třídního nepřátelství. To je velice laciné a nemá to dlouhou perspektivu,“ myslí si mediální odborník.

Zástupce Českého rozhlasu utekl zbaběle jako kluk, který rozbil okno

Tou konkrétní poznámkou míří k Liboru Dvořákovi z Českého rozhlasu, který se Ruskem zabývá dlouhodobě. „Já jsem externí spolupracovník Českého rozhlasu, jsem na to velmi pyšný a kudy chodím, tudy to říkám, protože považuji Český rozhlas na rozdíl od České televize za médium, které si uvědomuje, jak vypadá veřejná služba, a snaží se, co to jde, ji naplňovat. A pan Dvořák nebyl přizván za sebe, ale jako zástupce veřejnoprávního média. Jestliže nepřišel, jako by vyjádřil názor svého média. Mě by zajímalo, jestli názorem Českého rozhlasu je, že s takovými lidmi, jako je třeba pan Schneider, se nediskutuje, a že by se účastí nějakého zaměstnance Českého rozhlasu na besedě, kterou mimochodem moderuje externí spolupracovník Českého rozhlasu, legitimizoval někdo nebo něco, jak zněly ty argumenty. Slyšel jsem cosi o jakýchsi telefonátech Jakuba Jandy, ale nebudu tady dělat drby. Prostě se lekl. To je lidská vlastnost, to se může stát,“ připouští Petr Žantovský.

Nicméně Libor Dvořák byl pozván za Český rozhlas, který si stejně jako Českou televizi platíme a má nějaké povinnosti. „A jestliže se bavíme o tématu, které je pro společnost a pro budoucnost možná celého lidstva velmi zásadní, a Český rozhlas svévolně v osobě jednoho zástupce, který se rozhodne – pochybuji, že toto stanovisko konzultoval s vedením Českého rozhlasu – na tu debatu nejít, protože tam jsou tací a onací lidé, tak na to absolutně žádné právo neměl. Tak neměl účast vůbec slibovat a nechat organizátory do posledního dne při tom, že přijde, bude hájit své názory a diskutovat s nositeli názorů jiných, než na poslední chvíli zbaběle utéct jako kluk, který rozbil okno. Pro to nemám vůbec žádnou omluvu, tím nedal vůbec hezký obrázek o Českém rozhlase. Myslím, že si to Český rozhlas nezasluhuje, aby byl vláčen špínou jenom proto, že v něm pracují lidé, kteří nejsou ochotni respektovat demokratické procedury,“ uzavírá mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

VIDEO Devastující tornádo na jižní Moravě: Zbořilo půl obce, pohazovalo auty. Mrtví a mnoho zraněných. Lidé pod závaly

22:10 VIDEO Devastující tornádo na jižní Moravě: Zbořilo půl obce, pohazovalo auty. Mrtví a mnoho zraněných. Lidé pod závaly

Na jihu Moravy se podle meteorologů s největší pravděpodobností objevilo tornádo. Lidé tornádo zachy…