Svědkem jednoho z osudných momentů pro místní obyvatele byla pasekářská osada Ploština. „Z původních obyvatel zůstalo už jen pár, ale bydlí u nás přímí potomci, jejich dcery nebo synové,“ uvedl starosta Drnovic Tomáš Zicha (KDU-ČSL), na jejímž katastru se Ploština nachází. „Když šlo gestapo na Ploštinu, tak zajali část lidí, bylo jich celkem 25. Z nich přežil jen jeden člověk, ale ten umřel asi před patnácti lety. Až do dnešní doby se přesně neví, jak se celá tragédie přesně odehrála. Část lidí totiž Němci propustili a část jich zajali. Na Ploštině je pak vyslýchali, nahnali do dvou domů a domy zapálili. 24 lidí tam uhořelo,“ popsal Zicha. Do osady se už nikdy život nevrátil. „Bydlelo tam asi pět rodin a ti lidé byli zvyklí na pasekářský život. Jedna příčina byla i v tom, že po druhé světové válce byly v místech osady postaveny díky sbírce příliš velké domy. Lidé byli zvyklí na jiný život a navíc stavba trvala dlouho. Postupně se tak obyvatelé rozptýlili do okolních vesnic,“ vysvětlil pro ParlamentníListy.cz.
Obce žádají o podporu ministerstvo
Na Ploštině obnovili tradici pietních aktů a pořádají tu osvětové programy. „Chceme se dostat na úroveň fungujících památníků jako jsou Lidice nebo Ležáky. Jen sami to nezvládneme. Potřebujeme, aby nám pomohl stát,“ popsal Zicha. „Moravská část vypálených obcí nemá centrální památník. Chtěli bychom právě na Ploštině udělat zázemí, kde by se mohly konat výukové programy pro školy,“ konstatoval. „Nemáme sami prostředky a možnosti, abychom byli schopní programy zajistit. Vyvíjíme tlak na politickou scénu a chceme pozvednout zájem o toto místo. V letošním roce k nám přijel pan premiér a příští rok by měl Ploštinu navštívit prezident,“ upozornil Zicha s tím, že do iniciativy chtějí zapojit i Ministerstvo kultury. „S novým ministrem jsme už měli schůzku a předložili jsme mu návrhy. Měla by proběhnout další jednání,“ doplnil.
Zvednout povědomí o událostech II. světové války na Moravě ale nechtějí jen v Drnovicích. Spojili se s dalšími obcemi. „Potřebovali bychom, aby existoval jeden garant i pro další čtyři menší památníky, které jsou v podstatě propojené s Ploštinou. Na tato místa se často zapomíná. Jedná se o obec Prlov, Vařákovy Paseky a Leskovec, které byly podobně postiženy jako Ploština,“ plánuje Zicha.
Informace o válce se ve školách prý prezentují povrchně
Několik pamětníků tragických událostí žije i v Tršicích na Olomoucku. I tam došlo k vypálení dnes místní části Tršic, Zákřova. „Pozatýkali muže z obce, odvezli k výslechu a brutálně upálili zaživa,“ popsala ParlamentnímListům.cz starostka obce Tršice Leona Stejskalová (Sdružení pro rozvoj obce). Sama vnímá nedostatky v šíření informací o válce. „Lidice a Ležáky lidé znají, do povědomí jsme vstoupili i my. Hodně se teď o těchto událostech mluví a hodně se píše. Před lety šla informovanost v tomto směru do útlumu, ale teď mám pocit, že stoupá. Hlavní problém ale vidím ve vzdělávání školáků. Veškeré informace o válce a jejím průběhu jsou probírány povrchně, děti to nezaujme a vůbec nic jim v hlavách nezůstává. To by se mělo změnit,“ vysvětlila.
Válečné konflikty se opakují
Česko si dnes připomíná 69. výročí ukončení druhé světové války. „Jde o to, aby nezůstalo jen u připomínaní na vzpomínkových akcích. Chceme, aby se o tohle téma začala více zajímat veřejnost a děti ve škole. Při výuce by se mělo hovořit o všech místech v republice, které byly vypáleny. Usilujeme o to, aby vznikl v daných lokalitách vždy prostor, kde by se lidé mohli s historií přímo seznámit,“ uvedl předseda Iniciativy pro podporu vypálených obcí Filip Žáček. „V roce 1945 sice II. světová válka skončila, ale od té doby jsme se dostali do dalších konfliktů. Můžeme připomenout Jugoslávii. Řada tragických událostí ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu se opakovala,“ dodal.
Psali jsme:
Vypálené obce na MoravěPloština Ploština je osada, která leží 3 km severně od Drnovic, kde až do roku 1945 stávala pasekářská osada, v níž žilo několik desítek lidí. 19. dubna 1945 byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty. V plamenech našlo smrt 24 obyvatel. Po válce zde bylo pro pozůstalé postaveno několik nových domů, ale každodenní život se sem už nevrátil. V 70. letech byla Ploština vyhlášena Národním kulturním památníkem. Dominantou celého místa je památník obětem II. světové války a okupace ze zlínského okresu, který byl vybudován na malém návrší nad osadou v roce 1975 k 30. výročí osvobození a nově zrekonstruován v roce 2008. Upomínkou na samotnou ploštinskou tragédii je kaple se jmény zavražděných pasekářů. Javoříčko Javoříčko je malá vesnice nacházející se v lesích nedaleko pohádkového hradu Bouzova na území Olomouckého kraje. Dnešní Javoříčko si žije poklidným životem a málokterý z jeho návštěvníků, kteří jdou navštívit zejména zdejší jeskyně, si uvědomují, čím je toto místo poznamenáno. Na samém sklonku 2. světové války, v době, kdy již v Praze probíhalo povstání, vpadli do této obce nacističtí vojáci, domy vypálili a zavraždili 38 jejích mužských obyvatel. Psal se 5. květen 1945. Osud Javoříčka však není tak pevně zakořeněn v povědomí široké veřejnosti, jako je tomu například v případě Lidic a Ležáků. Olomoucké vzdělávací sdružení usiluje ve spolupráci s dalšími subjekty o rozšíření povědomí o této tragédii, aby tak přispělo k zabránění opakování obdobných událostí v budoucnosti. Prlov Prlov je malá obec nacházející se na úpatí Vizovických vrchů. Ke konci války byla stižena obdobnou tragédií jako Lidice, Ležáky a další místa. Ráno 23.dubna 1945 kolem šesté hodiny ranní již byla celá ves obklíčena asi šesti sty příslušníky německých jednotek. Většina obyvatel byla probuzena střelbou po prchajícím partyzánovi, který tu noc trávil v jednom z prlovských partyzánských „domovů". Pak začali obsazovat jedno stavení za druhým, ve všech kradli a rabovali. Obyvatelé vesnice byli, v některých případech velmi brutálním způsobem, donuceni shromáždit se v hostinci Antonína Ondráška, kde se připravovaly výslechy. Zadržení muži byli popraveni a Němci rovněž poničili některá stavení v obci. Vybraná skupina, která měla být popravena, šla Prlovem, u vytipovaných domů se průvod zastavil, Němci chalupu zapálili a oběti hnali do hořících domů. Ti, kteří se snažili uniknout, byli zastřeleni. Nakonec tragického 23. dubna zemřelo 21 obyvatel Prlova, jeden z Bratřejova a jeden z Pozděchova. Zákřov Zákřov je v současné době místní částí obce Tršice, která leží v Olomouckém kraji v jižní části olomouckého okresu. I Zákřov byl zasažen běsněním nacistů, a to na samém sklonku 2. světové války. Dne 18. dubna 1945 pod taktovkou gestapa z Velkého Újezda dorazili do Zákřova příslušníci gestapa a prapor vlasovců pod záminkou střelby partyzánů. Ve večerních hodinách obec obklíčili a začali zapalovat jednotlivá stavení. Muži byli pozatýkáni a 23 z nich bylo odvedeno do Velkého Újezda, kde je příslušníci gestapa vyslýchali. Část z nich gestapo propustilo, ale 19 mužů dne 20. dubna 1945 odvezli do lesa k samotě Kyjanice. Muže, kteří museli podstoupit nelidské mučení, zavřeli do dřevěné boudy, polili ji benzinem a dehtem a zapálili. Po válce 14. května 1945 byla těla exhumována, uložena do jedné rakve a pohřbena na tršickém hřbitově. Na místě tragédie byl roku 1949 odhalen památník „Zákřovská žalov“ z dílny akademického sochaře Vladimíra Navrátila a architekta Lubomíra Šlapety. Lačnov S obcí Lačnov souvisí osud bývalé pasekářské osady Vařákovy paseky, která čítala deset chalup. Na samém sklonku 2. světové války v květnu roku 1945 operovala v okolí partyzánská brigáda Jana Žižky, proti které byla povolána jednotka SS. Po vypálení Ploštiny a Prlova zaútočila část jejích příslušníků dne 2. května 1945 také na pasekářskou osadu Vařákovy chalupy. Stavení byla vypálena a šest obyvatel mučili a následně zastřelili, zbylí pasekáři byli hnáni do Valašské Polanky. Dnes připomíná tragické události pomníček v místech někdejší osady. Nový Malín Obec Český Malín byla založena na území dnešní Ukrajiny skupinou českých přistěhovalců v roce 1871. Dne 13. července 1943 byly však obce Český Malín a Ukrajinský Malín obklíčeny německým oddílem čítajícím 1500 mužů. Obyvatelstvo Českého Malína vyhnali do ulic a odvedli do sousedního Ukrajinského Malína, kde je rozdělili dle věku a pohlaví. Záminkou Němců bylo jejich tvrzení, že byli údajně napadeni banderovci. Nakonec byli muži a některé ženy nahnáni do kostela, který Němci polili hořlavinou a zapálili. Ti, kdo se snažili utéci, byli zastřeleni nebo ubiti. Většinu žen, děti a starce odvlekli zpět do Českého Malína, kde je nahnali do stodol, které následně podpálili. Osudného dne bylo zavražděno celkem 374 Čechů a 26 Poláků v Českém Malíně. V Ukrajinském Malíně bylo celkem 132 obětí. Po válce se někteří přeživší obyvatelé a osvobozenečtí vojáci usadili v obci Frankštát na Šumperku, která byla v roce 1947 přejmenována na Nový Malín. (zdroj: www.vypaleneobce.cz) |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
