Vysoký manažer Mühlfeit přenášel v Brně. Prozradil také, co řekl Babišovi o médiích

Jan Mühlfeit v úvodu řekl věc, díky které uspěl, byli to zejména ostatní lidé kolem něj a jejich silné stránky; a jeho osobní úspěch byl v tom, že tyto stránky dokázal objevit a odemknout, což dnes jako kouč učí na celém světě a dělá semináře pro top manažery, umělce i sportovce. Poté vysvětlil východiska své současné práce. Podle Jana Mühlfeita se talent u malých dětí vytváří zpočátku v souladu s přírodou, ale postupně lidé s dospíváním ztrácejí kreativitu. „Když je dětem šest let, 98 % z nich vykazuje vysokou kreativitu, v deseti je to jen 30 %, v patnácti 15 % a v pětadvaceti 2 %. Škola potenciál neodemyká, ale dává ho do klece, protože si myslí, že všichni se naučí všechno a ještě k tomu stejným způsobem. Já ale říkám, že škola je jako sex – když vám někdo o tom bude vykládat, nevěnujete tomu pozornost, když vám to ukážou, řeknete si, že na tom něco je, ale teprve když vás do toho zapojí, zjistíte, o co jde,“ řekl Jan Mühlfeit.

V úvodní prezentaci pak na svém životním příběhu ukázal, jak dospěl jednak k profesním úspěchům, jednak ke svým názorům na význam kreativity. Klíčové je podle něj zbavit se strachu. „Když jsem poprvé potkal Billa Gatese, byl to nejbohatší člověk na světě se sto miliardami dolarů a já měl novomanželskou půjčku ve spořitelně v Nuslích. Bavil jsem se s ním ale jako se sobě rovným,“ vzpomněl Jan Mühlfeit, který zásluhu na tom, že má odvahu, přičítá své prababičce. Zásluhu na tom, že se později věnoval počítačům, měl jeho otec, který jej odradil od studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu a nasměroval jej v osmdesátých letech k IT.

Svět jede na pětinový výkon

Pak se Jan Mühlfeit v prezentaci věnoval firemní strategii. To, co je podle něj v dnešním světě jediná skutečná konkurenční výhoda a největší majetek, který firma má, nejsou frázovitě definovaní „naši lidé“, ale talent zaměstnanců dané firmy. „Konkurence může zkopírovat všechno kromě silných stránek vašich lidí. Když jsem převzal evropský region Microsoftu, přišel jsem na to, že jejich systém práce byl stejný jako ve škole – lidi trénovali v tom, v čem měli nejslabší výsledky. Celý svět se soustředí na slabiny, místo aby rozvíjel silné stránky. Je to dáno historicky, protože naši prioritou bylo přežití, a proto jsme vždy hledali nějaké nebezpečí, které nám hrozilo. Lidi ale můžeme změnit jen prostřednictvím jejich silných stránek,“ je přesvědčen Jan Mühlfeit, který změnil tým Microsoftu tím, že podpořil lidi v jejich silných stránkách a v rámci firmy opakovaně dosahoval celosvětově nejlepších výsledků. „Jsem přesvědčen, že tento model by měl fungovat v celé lidské společnosti, svět jede na jednu pětinu výkonu. Pokud se firmy a společnosti budou věnovat skutečně tomu, co je v lidech dobré, dá se ten poměr otočit,“ tvrdí Jan Mühlfeit, který o sobě říká, že, když řídil tým, nebyl ani tak „Chief executive officer“, jako spíš „Chief enthusiasm officer“.

Myšlení první ligy

Mühlfeit pak popsal, jak jej vlastně ovlivnil Bill Gates. „Co to je vize a kdo to je vizionář jsem pochopil, když jsem s ním cestoval. Vize je obraz světa, který neexistuje, ale vy mu uvěříte, a pokud mu uvěří ostatní lidé, jste lídrem. Bill Gates byl jedním z nich, jiným byl Steve Jobs. To, co vytvořil Jobs, není firma, ale náboženství,“ řekl v Brně Jan Mühlfeit.
Další, co se Jan Mühlfeit od Billa Gatese naučil, bylo tzv. myšlení „první ligy“. „Lidi, kteří chtějí hrát první ligu, si musí myslet, že ji hrát budou. Pokud si myslíte, že patříte do divize, skončíte v okresním přeboru. Gates vždy říkal – áčkoví lidé k sobě vždy najímají ty áčkové, béčkoví lidé vytvářejí céčkovou organizaci. Jakmile totiž uděláte tu chybu a najmete do své organizace jediné béčko, nejen že tento člověk začne najímat céčka, ale áčka si začnou myslet, že to je nový standard a nemusí se už tolik snažit,“ vysvětlil Jan Mühlfeit. A další pravidlo Billa Gatese podle něj spočívá v tom, že špatná zpráva musí vždy putovat rychle, v jakémkoli systému, ať je to člověk, firma nebo stát. „Když se podíváte, proč většina firem nebo států končí a upadá, je to tím, že přestřihnou zpětnou vazbu. Typickým příkladem jsou politici, kteří se diví, že nebyli zvoleni, když se předtím obklopili ,yes-many‘, kteří jen kývají a dávají jim růžové brýle. Musíte zajistit, aby špatná informace v organizaci měla volný průtok, nelze trestat lidi za to, že řeknou, že Apple má lepší produkt nebo že Google má větší podíl na trhu,“ řekl ke strategii firem Jan Mühlfeit.

Pokračoval pak svou zkušeností z krizového řízení. „Když jsem byl chairman pro Evropu, Microsoft prohrál soudní spor s Evropskou unií a hrozila velká pokuta, nakonec jsme místo jedenácti miliard zaplatili jen dvě. Po dvou letech jsme spor srovnali, do roka jsem se pak stal poradcem Evropské komise pro vysoké školství. Ze vztahu absolutního nepřátelství to přešlo k důvěryhodnému poradenství,“ popsal Jan Mühlfeit svou cestu do evropských vrcholných struktur, kde se pozdější předseda italské vlády Mario Monti, který spor s Microsoftem začal, stal dokonce Mühlfeitovým přítelem.

Boj s médii nelze vyhrát

Další osobností, která Jana Mühlfeita ovlivnila, byl Reinhold Messner, který mu také pomohl měnit myšlení lidí v týmu, když je přivedl k přesvědčení, že by si neměli nikdy v životě dávat bariéry stanovující, že je něco nemožného. Mühlfeit zmínil i to, co se naučil od médií, s nimiž také několikrát jako zástupce firmy bojoval. „Boj s médii nelze vyhrát, proto nemá smysl bojovat, média totiž nejsou byznys s fakty, ale s emocemi a informací je tolik, že se média musí snažit hlavně přes emoce zaujmout. Každý rok zahyne patnáct lidí po útoku žraloka a každý z těch případů je publikován jako příběh v globálních médiích. Každý rok zemře sto padesát lidí, když jim spadne na hlavu kokosový ořech, ale nikde se o tom nepíše, protože to není sexy, i když je to desetkrát nebezpečnější. Je tedy otázka, jaký je obraz, který nám média poskytují. Ještě než šel Andrej Babiš do politiky, stěžoval si jednou na nějaké noviny a já jsem se mu snažil vysvětlit, že bojovat s médii nemá smysl. On si to ale vysvětlil po svém a nějaká si koupil,“ řekl Jan Mühlfeit.

V závěru se snažil publiku přiblížit, co se naučil od Buddhy a jeho učení. „Buddhismus není náboženství, ale psychologie – říká, že máme mít svou mysl pod kontrolou. Pokud máte mysl pod kontrolou, můžete žít v přítomném okamžiku, a když žijete v přítomném okamžiku, uvědomujete si neustálou změnu. A když si uvědomujete neustálou změnu, je to v byznysu velmi důležité. Pak totiž nelpíte na věcech. Díky tomu jsem si uvědomil, že nejlepší výsledky jsem měl ve chvílích, kdy jsem nejmíň tlačil na pilu,“ řekl Jan Mühlfeit, který svou přednášku odlehčeně uzavřel tím, že vyjmenoval, co se naučil od dvojice Těžkej Pokondr: „První je písnička Máma má rýmu, která říká, že bychom se měli starat o rodiče. Písnička Šopák mě poučila o významu zdravého jídla, v byznysu mi při tvorbě cen pomohl titul Nájem zvedej a poslední – když jsem řešil, koho Microsoft v Evropě koupí – byla písnička Pojď na skype, a bylo jasno,“ uzavřel Jan Mühlfeit.