Česká politika se podle Prokopa tematicky vyprazdňuje. Českou republiku trápí řada problémů, které je třeba reálně řešit, jenže politici místo skutečných řešení stále častěji nabízejí jen populistická hesla.
„Z prostředí, v němž se dá nastolit téma lithium čtrnáct dní před volbami a za předvolební finiš se považuje jedna debata a pár billboardů, těží populisté, kteří mají na své straně emoce. Je to pro ně snazší, než kdyby byla témata už pevněji a dříve nastolena a oni se k nim museli nějak vyjadřovat. To, že dopouštíme tematické vakuum, beru za největší selhání politiků, výzkumníků i médií,“ prohlásil Prokop.
Je správné upozorňovat na rizika, která s sebou populismus nese, jenže samo o sobě to nestačí. Je třeba nastolovat reálná témata, formulovat problémy, které občany trápí a nabídnout jejich řešení, To není snadné. Lidé před prezidentskými volbami prý výzkumníkům řekli, že by se prezident měl zajímat o stav českého školství, o sociální nerovnosti ve společnosti a o vymahatelnost práva v Česku. Mnozí lidé totiž pochybují, že se spravedlnosti může dovolat opravdu každý. Jenže žádné z těchto témat se v předvolební kampani před prezidentskými volbami obsáhle neřešilo. Před druhým kolem se kandidáti přeli o zákaz kouření v hospodách a prodej zbraní v Česku.
Populisticky se prý v minulosti chovali třeba i lidovci, když kritizovali výstavbu sociálních bytů s tím, že připadnou především nepřizpůsobivým občanům, což podle lidovců nebylo správné. Jenže podle Prokopa projekty sociálního bydlení potřebujeme.
Piráti nastolují témata, proto táhnou. ČSSD zaspala
V parlamentních volbách to podle Prokopa vypadalo podobně. Pirátům se v očích veřejnosti daří také proto, že nastolují témata, snaží se některé věci řešit. Působí tak pracovitě a důvěryhodně. Tím se Piráti už v předvolební kampani lišili například od sociálních demokratů, kteří podle Prokopa zaspali.
„Udělali chyby procesní: s policejní reformou, s nepochopenou Sobotkovou demisí vlády, s triumvirátem lídrů, v němž si každý našel toho, kdo mu vadí. Neměli opouštět progresivní daň, mohla být třeba mírnější, ale rozhodně se měli více zaměřit na podobná levicová témata. Nechápu, proč někdy od ledna 2017 nejeli kampaň přivlastňující si úspěchy vlády – valorizaci důchodů, minimální nezaměstnanost. Nakonec tematizovali třeba levnou práci, ale už to bylo ve chvíli, kdy lidé straně nevěřili její základní kompetence k vládnutí,“ kroutil hlavou Prokop.
Jenže, aby tohle mohla ČSSD mohla dělat, potřebuje silnější ekonomické zázemí, které prý měla naposledy někdy v době expremiéra Vladimíra Špidly v roce 2003. Dnes drží ekonomická témata v rukou šéf hnutí ANO Andrej Babiš a těží z toho. Sociální demokraté se před volbami nedokázali vymezit ani proti vyvádění desítek miliard korun zisků z této země, čímž mohli přilákat voliče.
„V politice lze těžko uspět bez antagonismů. Hodně stran to podceňuje, případně si jako nepřítele zvolí nejpopulárnějšího politika, který navíc konflikt s nimi nastolil a oni na něj jen přistupují. Často se říká, že liberální tábor prohrává s autoritářským a konzervativním, ale spíš bych řekl, že prohrává především konsenzuální politika s politikou konfliktní. I liberalismus ale může být konfliktní. Corbyn, Sanders nebo čeští Piráti jsou konfliktní, ačkoli kulturně liberální. Je ale samozřejmě otázka, jestli by takovou politiku dokázala třeba ČSSD uvěřitelně podat,“ uvedl Prokop.
Česká republika se potýká např. s konfliktem mezi pohraničními regiony a většími městy. Jenže ani tady se politici moc nesnaží nabídnout skutečné řešení. Jen „po foldynovsku“ nadávají na Prahu, poznamenal Prokop v narážce na místopředsedu ČSSD Jaroslava Foldynu ze severu Čech. Takoví politici nenabízejí pomoc lidem s třemi, pěti nebo i deseti exekucemi, které asi voliči vláčí na svých hřbetech. Nepřipravují plány na reálnou decentralizaci státní správy, která by mohla efektivněji řešit jednotlivé problémy na lokální úrovni a být tak co nejblíže občanům.
„V řadě stran vyrostla foldynovská linie politiků, kteří ty nerovnosti využívají v boji proti Praze. Aby ale nemuseli nic moc dělat, převádějí je do kulturního konfliktu nebo v rovině řešení jdou proti „nepřizpůsobivým“. ... Ale nepodceňoval bych ani to, že část politiků je uzavřena v pražském prostředí a tyto dimenze jim prostě nedocházejí,“ podotkl Prokop.
Prokop poukázal také na souvislost lobbistických skupin a politiky. Vyzdvihl například spojitost mezi exekutory a prezidentem Milošem Zemanem.
„Mě spíše fascinuje někdejší přímé propojení kancléře Mynáře na byznys vymáhání pohledávek a sponzoring Zemanovy kampaně 2013 od exekutorů. Obecně za novými populisty stojí lobbistické zájmy snad ještě více než za „tradiční politikou“. Trump se tvářil jako izolacionista a vysoušeč bažin. A v americké armádě zastávají jedny z nejsilnějších pozic lidé, kteří jsou spojeni s velkými zbrojařskými firmami. Na financích jsou lidé kolem Goldman Sachs, ačkoli Trump bojoval proti Wall Street. Většina lidí to podle mě ani neví, protože to často není spojené s deklarovanou politikou. Je do jisté míry legitimní, když pravici sponzorují lidé, kterým se vyplatí deregulace, a levici tlačí odbory. Nový populismus ale partikulární zájmy zneviditelňuje. Je tu pro „všechny dobré lidi“, tak jaké by za ním mohly být zájmy? O Zemanově propojení s exekučním byznysem se ví, ale jen v té intelektuální sféře, mezi jeho voliči ne,“ prohlásil Prokop.
Lidem se podle Prokopa musí vysvětlit, že oddlužení řady lidí, kteří bojují s exekucemi, je v zájmu celé společnosti. Jistěže se mají dluhy platit, jenže původní dluh v řádu stovek korun naroste díky exekuční mašinérii do obrovských rozměrů. Tento systém se podle Prokopa musí změnit.
Kdo volí Okamuru?
Vysvětlil také, kdo v Česku volí Okamuru. V obecné rovině jde o lidi, kteří volají po tom, aby zákony byly tvrdší a stát víc trestal občany, které se něčím proviní. Touží také po tom, aby se o ně stát postaral po ekonomické stránce, jenže současně státu nedůvěřují.
„Podle těchto lidí lze ve společnosti nastolit pořádek jen prosazováním co nejtvrdších zákonů. Tendují k autoritářství a odmítají přijímání uprchlíků. Jsou také nadprůměrně paternalističtí. Chtějí, aby se stát postaral zejména o věci v ekonomické oblasti. Ale nedůvěřují mu a nejsou vstřícní k těm nejslabším. To je segment, který tvoří velkou část voličů SPD, ale i KSČM,“ uvedl Prokop.
Tomio Okamura
Obratem přidal příklad, na němž je vidět, že ke zvolení Okamury vedou i jiné důvody.
„Nedávno jsem se bavil se starostou obce, v níž Okamura získal přes jedenáct procent. Sociálně a geograficky by tato obec vůbec neměla odpovídat tomu, že by zde měl být tak silný. Starosta to mimo jiné připisoval tomu, že je zde nedostavěný a nefunkční nájezd na dálnici z devadesátých let. Hodně lidí mu říkalo, že pro ně symbolizuje neschopnost vládnutí. To jsou takové detailní věci, které makropohled nikdy nezachytí. A v Česku jsou přítomné poměrně často. Samozřejmě jsou oblasti, v nichž jsou ty důvody jiné a mnohem vážnější, ale často to může být i takový detail či existence lokálně aktivního propagátora, který přenese nadšení ze sociálních sítí do off-line prostoru, což přidá podobné straně dvě procenta,“ vysvětlil sociolog.
V rozhovoru se také zastal TOP 09. Není prý pravda, že by Česká televize tomuto politickému uskupení nějak stranila. Ti, kteří ČT a TOP 09 a kritizují, by si měli vzpomenout na to, že TOP 09 uspěla ve volbách do Evropského parlamentu. Uspěla stejně jako hnutí ANO. Jejich výsledek byl srovnatelný. Nemluvě o tom, že český mediální prostor zdaleka nepatří jen České televizi.
„Nova například pozvala do předvolební debaty Babiše a Zaorálka, ačkoli jejich strany neměly dohromady ani čtyřicet procent. Podobné je to s pořady na TV Barrandov. I na tyto vysílatele se přitom vztahuje požadavek vyváženosti,“ uzavřel Prokop rozhovor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
