Jak by se měla EU postavit k Transatlantické dohodě o obchodu a investicích? Anketa
Expertka Sarah E. Mendelsonová se rozepsala na stránkách časopisu Foreign Affairs. Ten je vydáván mocnou americkou radou pro zahraniční politiku Council of Foreign Relations. S touto nadnárodní organizací je spojován například i bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Sarah Mendelsonová vzpomíná, jak v devadesátých letech pracovala v Rusku pro Národní demokratický institut. S kolegy tehdy prováděli pozorování při doplňovacích volbách ve městě Chimki nedaleko od Moskvy. Snažili se pochopit, jak místní obyvatelé smýšlí o jednotlivých kandidátech na křeslo v ruském palamentu.
„Byla to zmatená doba, brzy po rozpadu Sovětského svazu, ještě před válkou v Čečensku, kolapsem rublu a nástupu prezidenta Putina. Ale pro některé představovala vzrušující naději, že by Rusko v konečném důsledku mohlo přejít k demokracii,“ vzpomíná analytička. Jak prý pozorovala debatující voliče, cítila optimismus, neboť byli ochotni debatovat o přednostech kandidátů a užívat si svou možnost vybrat si svého zastupitele.
V dalších letech prý prováděla v ruských městech podobné průzkumy. „Výsledky zakalily můj optimismus,“ přiznává. V odpovědích se prý začínaly objevovat takové názory, jako že Stalin udělal více dobrého, než špatného. V dotazech na válku v Čečensku kritizovali její náklady a vojenské oběti, ale nevzrušovalo je porušování lidských práv. „Celkově respondenti cítili demokracii jako alternativu k diktatuře velmi rozporuplně a často se tali, zda západní liberalismus skutečně je pro Rusko tím nejlepším systémem,“ prozrazuje analytička.
V první dekádě nového tisíciletí pak zkoumala názory „Putinovy generace“ mladých. Zejména prý experty zajímalo, zda éra prosperity a množství moderních technologií inspirovalo mladé lidi k západním hodnotám. Odpověď ale byla negativní. „Ruská mládež si přála, aby jejich země obnovila svou sílu supervemoci, mohla zůstat mimo západní svět a čelit normám mezinárodního práva,“ prozrazuje zkušenost. Většina mladých prý věřila, že Vladimír Putin určil zemi správnou cestu, nadšeně konzumovali kremelskou linii sovětské nostalgie, xenofobie, homofobie a antiamerikanismu. „A čím byli vzdělanější, tím byla větší pravděpodobnost, že budou držet protiamerické názory,“ dodává.
Po protestech v roce 2011 se prý Putinovi podařilo uzavřít všechen prostor pro nezávislé a kritické hlasy. A když jejich organizace chtěla pokračovat ve výzkumech, nutila je vláda, aby se v zemi nejprve zaregistrovali jako „zahraniční agenti“.
Poslední průzkum se prý konal právě v roce 2011 mezi ruskými studenty. Ukázalo se, že současná mladá generace je velmi pasivní. Jejich zájmy se prý soustředily pouze na dokončení studia a získání dobré práce v soukromé firmě, nebo vládní agentuře. „Zůstávali zcela nedotčeni požadavky na větší svobodu a lidskou důstojnost, které v téže době přivedly do ulic mladé lidi v zemích tak rozdílných, jako je Tunisko nebo Ukrajina,“ bilancuje. Dokonce prý zastávali názor, že tyto veřejné protesty nevznikají spontánně.
Z průzkumu prý vyplynuly i takové rozpory, jako že mladí jsou nespokojení s vládou a zkorumpovanými úředníky, ale přesto po ničem netouží více, než jim sloužit. Intenzivně byli zaměřeni hlavně proti Spojeným státům. Jeden student prý vážně tvrdil, že by USA kdykoliv mohly zahájit letecké útoky na Rusko.
Celkově se prý z výzkumů zdá, že budoucnost Ruska mají v těchto lidech v rukou cyničtí technokraté bez jakýchkoliv iluzí. „Bude třeba velkého systémového šoku, aby byla tato strnulost prolomena,“ myslí si expertka. Do té doby lze prý doufat pouze v to, že Rusko jednoho dne na Putina a jeho politiku zapomene.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
