Vztahy mezi Západem a Běloruskem nabraly podle arménského politologa v posledních měsících zajímavý směr. „Nejvyšší představitelé evropských struktur cestují do Minsku, aby se zde účastnili konferencí, summitů a dalších jednání. Ještě před rokem by bylo něco takového stěží představitelné. Komunikace mezi Západem a Minskem v posledních letech skutečně vázla. Minsk jakékoli diskuze o svobodě slova a demokracii utínal v samém zárodku. Podle mínění mnoha západních představitelů, kteří se zmiňovaných schůzek účastnili, se však postoj Minsku začíná měnit,“ informuje Iskandarjan.
„Samozřejmě, že tyto změny nejsou náhodné. Stejně jako jejich příčinou nejsou změny v domácí politice Běloruska, protože ta zůstává po dlouhou dobu fakticky neměnná. Postupné změny postojů Minsku se dějí v důsledku událostí na sousední Ukrajině. Již v březnu, tedy na samém počátku krize, začal Alexandr Lukašenko prosazovat neutralitu své země s cílem plnit v konfliktu mezi Ruskem a Západem roli prostředníka,“ připomíná politolog.
Z čistě vojenského hlediska tuto roli Bělorusko podle názoru Iskandarjana hrát nemohlo. „Jen stěží by země dostala mandát pro mírové operace od OSN. Bělorusko navíc může pro tento typ operace nabídnout pouze 30 expertů. V posledních měsících se však přesto Bělorusko opatrně a potichu profiluje jako politický prostředník a tyto snahy jsou příjímány pozitivně, byť nemusíme hovořit zrovna o ruské straně,“ domnívá se.
„Na pozadí rusko-ukrajinské krize se běloruský režim rázem nejeví tak odpudivým, jako tomu bylo ještě před časem. Ochota země oponovat Rusku částečně vylepšuje obrázek Lukašenka jako `posledního diktátora v Evropě`. Částečně ovšem tím, že diskuze o lidských právech a evropských hodnotách jsou díky tomu poněkud upozaďovány. Vzhledem k tomu, jak se geopoliticá krize zhoršuje, zdá se nyní udržení stability v tomto klíčovém regionu mnohem důležitější než výše zmíněná témata,“ všímá si arménský expert.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Bylo by sice přehnané tvrdit, že Minsk už za své mírotvůrné úsilí sklízí plody úspěchů, ale atmosféra obklopující zemi se uvolnila a diplomaté by nastalé situace mohli využít k postupnému zlepšení vztahů mezi Západem a Běloruskem. Prezidentské volby se budou v této zemi konat již příští rok a není pochyb o tom, jaký bude jejich výsledek. Běloruští politici by však rádi dosáhli uznání legitimity voleb v očích Západu. Pokud se dokážou dohodnout s opozici a ta získá alespoň několik křesel v parlamentu, může dojít k podepsání kýžených dohod se Západem. Prakticky vzato však mají opoziční politici šanci stát se významnou silou v běloruské politice asi stejnou, jako že se prezidentem stane jejich kandidát. Tedy naprosto mizivou,“ vyjadřuje se skepticky Iskandarjan.
Bělorusko nyní může podle arménského politologa rovněž profitovat z personálních změn, které proběhly na polském ministerstvu zahraničí i v Evropské komisi. „Odchod Radoslawa Sikorského a Štefana Füleho dává Bělorusku naději, že by mohlo dojít k jistému uvolnění vztahu s Evropskou unií. Objevují se i optimistické názory, které dokonce hovoří o zrušení dlouhodobě uplatňovaných sankcí vůči Minsku,“ píše Iskandarjan.
„Je ovšem nepochybné, že k takovému vývoji situace existuje jen velmi malý manévrovací prostor. Napjaté vztahy mezi Běloruskem a Evropskou unií se netýkají jen reputace samotného Lukašenka a navzdory současné propagandě je Bělorusko stále považováno za blízkého spojence Ruska. Skutečná podstata vztahů mezi Běloruskem a Západem se tedy v nejbližší době nijak zásadně nezmění, byť se bude Lukašenko jistě snažit z právě probíhajících událostí vytěžit co nejvíce. A nutno dodat, že v tomto ohledu patří mezi nejschopnější politiky na současné mezinárodní scéně,“ uzavírá Iskandarjan.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
