Na válku na východní Ukrajině se většinou nahlíží jako na zástupnou válku mezi Západem (především Spojenými státy) a Ruskou federací. Z globálního pohledu je to podle Bašty správný postřeh. Pokud se však podívá na tento konflikt z hlediska motivace jeho iniciátorů, připadá mu, že jde o souboj dvou vypjatých nacionalismů – ukrajinského a ruského.
Nejdůležitější politickou organizací ukrajinských nacionalistů, která navázala na meziválečnou a válečnou tradici, bylo prý Ukrajinské národní shromáždění (UNA). Bašta přibližuje, že vznikla již na jaře roku 1991. V té době začala budovat své ozbrojené oddíly – Ukrajinskou národní sebeobranu (UNSO). „Jejich organizátoři zatoužili po reálných bojových zkušenostech,“ dodává Bašta s tím, že příležitostí k tomu na teritoriu rozpadajícího se Svazu bylo opravdu dost.
Prvními instruktory vznikajících úderných oddílů se prý stali veteráni z Afganistánu. Bojovým křestem si prvních 1500 ukrajinských dobrovolníků prošlo v Podněstří na straně neuznané povstalecké republiky. „Paradoxně tehdy jejich spojenci byli ruští nacionalisté a monarchisté,“ podotkl Bašta a zmínil, že pak bojovali v řadách gruzínské armády v Abcházii, také proti Čečencům Šamila Basajeva.
Ovšem v roce 1995 se několik stovek ukrajinských dobrovolníků vydalo do Čečny a válčili proti ruské armádě až do doby, kdy se čečenské oddíly stáhly do hor a vedly partyzánskou válku. Po návratu domů UNA – UNSO přes často používané bojové heslo o vlcích a psech ztratila prý politický vliv. „Tehdy v roce 2008 se všichni smáli prohlášení lídra kyjevské organizace této strany, že budou bojovat proti Rusům tak dlouho, dokud se Rusko nerozpadne,“ poznamenal.
„Dnes tato slova do omrzení opakují nejvyšší představitelé Ukrajiny. Bojovníci UNA – UNSO se zúčastnili v řadách Pravého sektoru Euromajdanu bojů v Kyjevě a dnes tvoří páteř důstojnický sbor ukrajinských dobrovolnických praporů válčících na Donbasu,“ říká Bašta. Tam proti nim v počátcích před pěti lety prý bojovali dobrovolníci z Ruska, kteří soudě dle životopisů Alexandra Borodaje a Igora Strelkova (Girkina) prošli velmi podobnou cestou, ale z opačné strany.
Zakladatelé obou povstaleckých „lidových“ republik v roce 1992 jako studenti archivnictví na Moskevské univerzitě, ruští nacionalisté a monarchisté, odešli do Podněstří podpořit povstalce. Pak bojovali dvakrát v Čečně (1995, 1999), v Dagestánu, ale také v Bosně (Strelkov), účastnili se událostí na Krymu a své zkušenosti uplatnili při organizování povstání na východě Ukrajiny, přiblížil Bašta.
Původní text ZDE
Z této historie Baštovi vyplývá několik poučení. „Za prvé, nacionalismus, pocity ponížení a touha potrestat staré křivdy je v každé společnosti trvale přítomen. Za druhé, z prohlášení a činů, kterým se všichni nejprve upřímně smějí, se může stát budoucí tragédie (viz výroky A. Hitlera v roce 1923 a 1933). A konečně za třetí, každý, kdo používá v otázkách lidských práv a svobody slova dvojí metr, se dříve či později stane sám obětí těch negativních sil, které toleruje,“ píše na závěr a dodává, že zvláště u nás v Evropě bychom si to měli dobře pamatovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
