„Mám obavu, že zde byl účelově vytvořen dobrý byznys pro dvě společnosti, které, i podle jejich účetních výkazů, jsou na něm existenčně závislé a mají z něj zisky v řádu desítek milionů korun ročně, aniž by kdokoliv řešil otázku, zda je takový koncept výhodný pro stát. Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska nikoliv a že by provoz armádou a policií byl smysluplnější, i za cenu prvotních nákladů na techniku a podobně,“ napsal před dvěma lety tehdejší vicepremiér Andrej Babiš ministrovi zdravotnictví Svatopluku Němečkovi a premiérovi Bohuslavu Sobotkovi.
Kdyby Markéta Šichtařová kandidovala v příštích prezidentských volbách, volili byste ji?Anketa
A navrhl i jiný způsob, jak leteckou záchrannou službu do budoucna řešit. „Alternativně by bylo možné uvažovat o založení neziskové organizace, která by leteckou záchrannou službu provozovala. Inspirací může být například Německo, kde leteckou záchrannou službu zajišťují společně s ministerstvem vnitra nezisková organizace DRF a automobilový klub ADAC nebo Rakousko provozující leteckou záchrannou službu prostřednictvím nestátní neziskové organizace ÖAMTC,“ napsal Babiš.
Od té doby na Ministerstvu zdravotnictví koumali a koumali, jak státní záchranku vytvořit. Ať na to šli zleva, zprava, součty vycházely vždy nepěkně. Nejenže by byla drahá prvotní investice, nákup vrtulníků, jako největší problém se ovšem ukázal nedostatek kvalitního personálu – pilotů a techniků – na nichž by takový podnik měl stát.
Jak se ukazuje, letecká záchranka je nezbytná, ať už jde o havárie na silnicích nebo o úrazy v terénu. Bez zásahu ze vzduchu by zbytečně vyprchala řada životů. Jenže, jak to vzali do rukou politici, notně se to ještě zašmodrchalo.
Odborník: Pacient na posledním místě
Leteckou záchrannou službu dnes provozují tři soukromé firmy. Po dvou základnách v Praze a Brně obsluhují vrtulníky policie. V Plzni a Bechyni pak zasahují vojáci. ParlamentníListy.cz se dostaly k předkládací zprávě k řešení letecké záchranky po roce 2020, která vznikla na Ministerstvu zdravotnictví. Z ní vyplývá, že armáda i policie nebude v dohledné době kvůli kapacitním důvodům moci obsluhovat víc než jednu základnu. Už dnes je navíc ekonomickým pohledem jasné, že služba policie jsou zhruba dvakrát dražší než soukromá, armáda si pak účtuje téměř třikrát tolik.
Na základě aktivit Andreje Babiše vláda vloni v září rozhodla, že leteckou záchrannou službu zajistí od prvního ledna 2021 stát. Z neveřejného materiálu, který měly ParlamentníListy.cz možnost vidět vyplývá, že plánovači Ministerstva zdravotnictví vymysleli, že by letecká záchranka vznikla pod státním podnikem Balmed Praha, který není v příliš dobré ekonomické kondici. Stát by tedy podle tohoto návrhu v rozmezí let 2018 až 2020 musel nalít nemalou sumu peněz. První finanční injekce je vyčíslena na 1,27 miliardy korun (viz faksimile). Z toho 30 procent (525 miliónů korun) by měla činit například akontace na nákup vrtulníků. Na výcvik by pak mělo plynout 350 miliónů. Tato investice by byla nevratná. Spuštění projektu bylo v ministerském materiálo naplánováno už od letošního ledna. Jakákoliv prodleva totiž znamená, že provoz od 1. ledna 2021 nebude možné zahájit. Což už Ministerstvo zdravotnictví, byť nerado – protože tím hatí plány premiéra v demisi – pomaloučku připouští.
Důvody jsou zřejmé: Výběrové řízení na nákup deseti vrtulníků bylo naplánováno na kvartál tohoto roku a počítalo s dokončením do konce třetího kvartálu. Což byl ovšem nerealistický termín. Dalo se totiž očekávat, že se neúspěšní uchazeči odvolají a Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže termínprodlouží. „Výrobci mají dodací lhůty okolo 12 až 15 měsíců, jakýkoli další posun znemožní převzetí vrtulníků na začátku roku 2020 a schopnost dokončit výcvik pilotů a provést potřebná cvičení v druhé polovině roku 2020,“ varuje v dokumentu zpracovatel projektu Filip Mach.
Obřím problémem plánu státní letecké záchranky je, jak získat nebo vycvičit kvalitní piloty, stát jich podle materiálu, který jsme měli možnost prostudovat, potřebuje třicet dva. Jenže většina zkušených pilotů pracuje pro soukromé poskytovatele letecké záchranky, a nedá se očekávat, že by z privátního sektoru zamířili do nepružné státní správy. Na trhu je navíc pilotů nedostatek, cizinci pro záchranku létat nemohou, jjeich deficitem je český jazyk. V ministerském plánu stojí, že bude potřeba najmout nebo vycvičit až dvě třetiny pilotů. Výcvik jednoho pilota přitom vyjde na zhruba dvacet miliónů korun. V plánu také stojí, že by ministerstvo budoucím pilotům motivačně nabídlo dvoumiliónovou půjčku. Proto chce ministerstvo uchazečům nabídnout dvoumilionové půjčky. Jenže takový pilot-specialista se nedá vycvičit například za dva roky. Proto ministerstvo kalkulovalo s přetažením zhruba desítky zkušených pilotů ze soukromých firem, což je nerálné, a ministerstvo na to už nejspíš přišlo, proto od ambiciózního projektu couvá.
Problém je i s leteckými techniky, kterých je na trhu rovněž nedostatek. Navíc uvažovaný počet, jak stojí v plánu, na údržbu desítky vrtulníků je také nereálný.
Projekt letecké záchranky před tři čtvrtě rokem kritizoval někdejší ředitel Záchranné služby Libereckého kraje a bývalý poslanec KSČM Stanislav Mackovík, který sám se záchrankou létal. Podle Mackovíka představa, že by za současného stavu bylo možné do tří nebo čtyř let vybudovat bezpečně fungující státní podnik, který by zajistil hladký provoz záchranky po roce 2020, je naivní. „Mám dokonce obavu, že celá tahle hra je motivována jen tendrem na drahou techniku s případnou provizí pro její organizátory. A nebudu vůbec v úžasu, když se potom dočkáme následné privatizace státem zakoupených vrtulníků ze strany šikovného podnikavce,“ napsal Mackovík.
Pacient byl podle tohoto vyjádření Mackovíka pro končící vládu na posledním místě. Ani po nástupu nového kabinetu se ale moc nezměnilo. „Vypadá to, že hlavním hnacím motorem vlády je především nějaký úžasný tendr na minimálně 12 vrtulníků pro leteckou záchrannou službu. Po zkušenostech z let nedávných nebude cena těchto strojů určitě v běžné výši. Pokud má vzniknout státní podnik, tak dle mého názoru by to bylo možné v horizontu 6 až 8 let. A navíc, po zcela prokazatelné analýze, že takový provozovatel bude pro stát levnější. Dle současných doložených nákladů tomu tak není. Armáda je přibližně třikrát dražší, policie skoro dvakrát,“ napsal dále zkušený záchranář.
Každá základna by podle něj měla mít možnost provozní pohotovosti minimálně 15 hodin – to ale v návaznosti na místní geografické a meteorologické podmínky a roční období. Upozorňuji, že vrtulníky všech provozovatelů – včetně nestátních – mají schopnost létat v noci. To platí i o výcviku pilotů. Provozní dobu letecké záchranky nemůže stanovovat úředník kdesi v kanceláři na ministerstvu a bez souhlasu dotčené záchranné služby. Na všech základnách se musí používat pouze vrtulníky výkonnostní kategorie A. Považuji za nutné sjednotit postup při zásazích v nepřístupném terénu, tedy každý jeden vrtulník musí být schopen samostatného zásahu v takovém prostředí,” uzavírá bývalý komunistický poslanec, který ze vzduchu sám zasahoval.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
