Čírtkovou v rozhovoru, který vyšel v Deníku N, zaujala ta jeho část věnovaná problému ochrany klimatu. Podle ní je to velice zajímavá pasáž, zejména tím, jak bez obalu politoložka hovoří.
„Domnívám se, že kroky, které bude nutné provést k zajištění obyvatelnosti naší planety a obnově její biodiverzity, jsou mimo představivost nebo ochotu většiny států a společností. Současný stav je přitom neudržitelný. Občas mě překvapí, že to nedochází ani mým levicovým přátelům. (...) A přes tenhle zjevně alarmující fakt je dokonce i mezi progresívními, ekologicky orientovanými lidmi ochota něco obětovat velmi malá. Ale přesně to budeme muset udělat. Není šance, že budeme dál pokračovat ve stylu života, který jsme vedli doteď,“ cituje Čírtková Brownovou. Podle jejích slov je jediným prostředkem jak toho dosáhnout globální, nadnárodní moc. „Nemůžeme se spoléhat na to, že jednotlivé regiony a národy udělají, co je v následujících desetiletích potřeba,“ řekla Brownová.
„Stále musí existovat prostor pro demokratické rozvažování, jak tyto přechody provést. Nicméně limitem tohoto demokratického procesu je, že tyto změny zkrátka provedeny být musí. (...) Nemyslím si ale, že bychom mohli nechat na demokratickém rozhodnutí, jestli budeme s klimatickou změnou bojovat. Protože pak k tomu nedojde. Pro lidi je velmi těžké si demokraticky nastavit omezení,“ uvedla také Brownová.
„K otázce, kdo má takové rozhodnutí přijmout, sice odpovídá, že o tom, jak se k přechodu přistoupí, by měly rozhodovat lokální entity, ale samotné rozhodnutí bojovat s klimatickou změnou musí být antidemokratické. Myslím, že můžeme zároveň nedemokraticky stanovit limity a zároveň demokraticky jednat o tom, co s nimi dělat. Nedemokraticky určené limity mít musíme, jinak nebudeme mít planetu. Většina z nás to ví,“ popisuje Čírtková.
Východisko podle ní vidí respondentka v globální ekologické ústavě. „Je to bezpochyby antidemokratický prvek, ale zároveň nevylučuje budování robustní demokratické odpovědi na to, jak budeme v rámci těchto limitů žít,“ cituje Brownovou.
„Tak, konečně to někdo řekl naplno. Rozvažovat demokraticky smíte. Rozhodovat nikoliv,“ uzavřela Čírtková.
„O ‚globální ekologické moci‘ potají sní každý druhý přírodovědec a environmentalista, ve svých mladších letech k takovým snílkům patřil například i dnes už rozumný Jan Keller. Jenže. I ta sebelépe míněná moc se může zmýlit – a zrovna ohledně ekologie a klimatu lze těch chybných rozhodnutí jmenovat přinejmenším tolik jako těch správných. Plus, každá nedemokratická moc svádí ke zneužití a možnost zneužití jakož i pokušení k němu roste s tím, jak se moc vzdaluje od politických národů. Sami víme, jak je zneužívána a jak chybuje Evropská komise. A teď si představte, že by vám vládlo něco, co by stejně jako vám vládlo Číně, Saúdské Arábii či Argentině. Kdo a v čí prospěch by asi tak reálně rozhodoval?“ zeptal se v reakci český vědec Martin Konvička.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
