Že současný pořádek vzešel z výsledků druhé světové války, to by dotyční asi byli ještě schopní připustit. Že v tomto pořádku byla jedna polovina Evropy podřízená vládě Spojených států a druhá Sovětskému svazu, už asi nikoliv. Přitom například Německo je dosud fakticky a zejména mentálně porobenou zemí. Stále má na svém území vojáky cizího státu, stále se zdráhá jakkoliv mocensky působit, stále se omlouvá za historické zločiny. Sebevědomí je v Německu verboten. 

O trochu lépe je na tom Francie, která si stále hraje svou hru na africkém písečku. Nebo Velká Británie, která předstírá, že je mocnost. I tyto bývalé velmoci ale okusily, že Spojeným státům se neodmlouvá, např. při Suezské krizi. V tom nejlepším případě mají dovoleno se cílů americké zahraniční politiky nezúčastnit, jako například v Iráku, ale to je vrchol možného „odporu“. O zbytku Evropy pak nemá cenu mluvit.