Berwid-Buquoy uvádí, že když bylo v roce 1943 jasné, že nacistické Německo prohraje válku, pro prezidenta Edvarda Beneše a exilovou vládu v Londýně vyvstala otázka o budoucím uspořádání Československé republiky.
Beneš prý tehdy trval na zachování hranic ČSR z roku 1937. Jenomže se svým požadavkem u britských i amerických spojenců narazil. Britové i Američané totiž trvali na tom, že se po osvobození této střední části Evropy stane Slovensko samostatným státem. S tím ale Beneš zásadně nesouhlasil.
Poslední nadějí na zachování Československé republiky v hranicích z roku 1937 představoval Stalin a jeho SSSR. Sovětský vůdce tehdy Benešovi údajně do Londýna vzkázal, že na jeho požadavky přistoupí, když Beneš a jeho vláda kývnou na to, aby bylo bývalé území ČSR „osvobozeno“ Rudou armádou a následně bude přiřazeno do sféry vlivu SSSR.
Do sféry SSSR jsme se dostali sami
Beneš na Stalinovy podmínky přistoupil a v prosinci 1943 podepsal v Moskvě smlouvu o „přátelství a vzájemné pomoci“. „A tak dne 14. prosince 1943 odevzdal nikým nezvolený exilový prezident budoucí ČSR do rukou úspěšného válečného zločince a diktátora Josefa Stalina,“ konstatuje historik s tím, že samotný protokol Benešova tajemníka o vyjednávání československého prezidenta o podmínkách smlouvy zcela jasně demonstruje prezidentovo až chorobné patolízalství, podlézavost a bezpodmínečnou loajalitu vůči totalitnímu komunistickému Rusku.
Tvrzení některých historiků, že na konferencích v Jaltě a v Postupimi jsme byli spojenci zařazeni do sféry vlivu SSSR, jsou tak podle Berwida-Buquoye naprostou fikcí, neboť tyto konference se konaly v době, kdy jsme se již dávno sami o sobě do sféry vlivu SSSR katapultovali vlastní silou a nikdo nikdy nás k tomu nenutil.
Dr.Dr. Jan N. A. Berwid-Buquoy
Historika ale na celé aféře zaráží jiná skutečnost – notorický nezájem USA o Slovensko. Americká zpravodajská služba údajně neměla v žádném případě zájem o Slovensko a jemu se nepodařilo vypátrat, proč tomu tak bylo. „Též po sametové revoluci, když jsme se dostali do sféry vlivu USA, trvali Američané nekompromisně na tom, aby se Slovensko stalo samostatným státem, což se také v roce 1993 nakonec opravdu uskutečnilo. Kremelský lokaj, prezident Edvard Beneš, se obrací v hrobě rychlostí hospodského větráku!“ uzavírá Berwid-Buquoy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
