Ještě než propukla kauza „Macinka vydírá prezidenta“, proběhl mezi Hradem a ministrem zahraničí na začátku ledna spor o nestrannost Ústavního soudu.
Jste pro zrušení poplatků pro ČT a ČRo?Anketa
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa reagoval vyjádřením, že tyto obavy jsou nesmyslné a Ústavní soud je nestranný a nezávislý.
„Rozhodně jsem neměl náznak dojmu, že by tam hrály roli nějaké kamarádské vztahy. To asi pan Macinka žije v jiném světě,“ vyjádřil se bývalý soudce Jaromír Jirsa.
Ještě ostřejší slova zazněla z Hradu. „Zpochybňování ústavních institucí, nestrannosti senátorů nebo vybraných ústavních soudců považuje prezident republiky za krajně nevhodné. Jakékoli tvrzení o domluvě či dohodách s ústavními soudci prezident zásadně odmítá,“ vyjádřil se prezident Petr Pavel.
Přesto se k tématu pro ParlamentníListy.cz vyjádřil předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček.
„V čase, kdy prezident republiky zpochybňuje morální kvality a kompetenci kandidáta na ministra životního prostředí, zatímco se objevují další a nové informace o tom, jak se Josef Baxa angažoval a účastnil demonstrací Milionu chvilek pro demokracii, jsem se rozhodl položit na stůl závažnou otázku týkající se nezávislosti a morálních kvalit někoho, na koho jsou kladeny daleko vyšší nároky než na demokraticky zvolené reprezentanty politických stran v politických funkcích jako třeba ministr,“ vysvětluje předseda Svobodných.
Mgr. Libor Vondráček
Činí tak v den, kdy konstituční tribunál velmi potěšil všechny politiky bývalé vládní koalice svým rozhodnutím o ústavní stížnosti proti paragrafu neoprávněná činnost pro cizí moc.
Ten byl před Vánoci roku 2024 schválen jako poslanecký návrh při projednávání zákona lex Ukrajina poté, co proti stejnému paragrafu vyjádřil námitky Nejvyšší soud a další připomínková místa v jiném předpisu. Byla omezena rozprava, přestože opoziční poslanci namítali, že zcela nejasně formulovaný text paragrafu umožní stíhat za velmi široké a nepředvídatelné spektrum aktivit, což je proti zásadě trestního práva jako zcela krajního prostředku státu proti občanům.
Ústavní soudci jednomyslně došli k závěru: „Legislativní proces přijetí napadených ustanovení nevybočil z mezí ústavnosti. Samotnou skutkovou podstatu lze vyložit ústavně souladným způsobem“. A vyjádřil přesvědčení, že formulace o činnosti pro cizí moc možná není úplně přesná, ale soudy ji jistě budou vykládat správně.
Nad nálezem vyjádřili uspokojení zástupci minulé vlády.
„Je dobře, že Ústavní soud nám dal v tomto případě za pravdu. Obzvlášť jsem rád, že ÚS vyzdvihl ‚důležitost principu bránící se demokracie‘,“ ocenil expremiér Petr Fiala.
„Paragraf postihující činnost pro cizí moc prošel testem ústavnosti. Trvám na tom, že i podle informací bezpečnostních složek je tento paragraf nezbytný k tomu, abychom dokázali postihovat takové chování, které je přímou hrozbou pro naši bezpečnost a bylo dosud nepostižitelné. Snahy o jeho zrušení vnímám jako podrývání strategické bezpečnosti Česka v době zuřící hybridní války,“ vyjádřil se bývalý ministr vnitra Vít Rakušan, jeden z předkladatelů návrhu.
V textu nálezu bylo možné najít i varování pro současnou koalici, která otevřeně říká, že chce kontroverzní paragraf zrušit.
„Ústavní soud připomíná, že v řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů vychází z principu priority ústavně konformní interpretace před derogací, podle něhož v situaci, v níž určité ustanovení právního předpisu umožňuje dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá je s ním v rozporu, není dán důvod zrušení tohoto ustanovení,“ objevilo se v textu nálezu vyjádření, ze kterého lze dedukovat, jak by se Ústavní soud postavil k případné ústavní stížnosti, podané proti zrušení paragrafu.
Ústavní soud má podle Vondráčka být poslední instancí ochrany ústavnosti a zároveň institucí, která stojí nad politickým zápasem. To platí dvojnásob pro jeho předsedu, jenž neurčuje pouze směr judikatury, ale je i veřejnou tváří soudu. V Baxově případě si však klade otázku, zda je jeho nezávislost zachována nejen formálně, ale i v rovině právní, morální a institucionální.
Vondráček jako předseda stálé komise pro ústavu Poslanecké Sněmovny podotýká, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva klade na soudce, aby byl nejen nestranný a nezávislý, ale také důvěryhodný. Nepostačuje, aby soudce byl nestranný, ale musí se tak i jevit a vzbuzovat důvěru ve spravedlivý proces.
A klade si otázku, jak tyto zásady naplňuje tento soudce. „Josef Baxa otevřeně prohlásil, že by funkci ústavního soudce za prezidentství Miloše Zemana nepřijal. Tím, že svůj vstup do funkce podmínil změnou hlavy státu, vytvořil dojem, že jeho legitimita není odvozena čistě od ústavy, ale od hodnotové shody s konkrétním politickým aktérem (konkrétně Petrem Pavlem, od kterého ji později přijal). V očích veřejnosti se tak soudce stává spíše spojencem určitého politického směru než nezávislým arbitrem,“ připomíná právník pro ParlamentníListy.cz.
Baxa také, jak připomíná, přiznal účast na demonstraci na Letné v roce 2019, pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii, která požadovala demisi premiéra Andreje Babiše. Uvedl, že si demonstraci „moc užil“, a chválil organizátory. Ještě zásadnější ale je, že podepsal také výzvu „Chvilka pro rezignaci“. „Čímž se z pozice vysokého představitele justice přímo zapojil do politického boje,“ upozorňuje poslanec.
Judikatura ESLP přitom opakovaně hovoří o tom, že u soudce stačí existence legitimní obavy, že chová předsudky vůči určitým politickým subjektům nebo je s nimi názorově spjat.
„Od soudců obecných soudů očekává, že v rámci svého působení u soudcovského stavu se vyvarují politických projevů, politicky zabarvených mediálních vystoupení a dalších účastí na shromážděních,“ podotýká poslanec. U předsedy Ústavního soudu jsou tyto nároky samozřejmě ještě mnohem vyšší.
Připomíná, že Josef Baxa byl v minulosti předmětem několika afér, ať kvůli své roli trestního soudce před rokem 1989, kdy musel vynášet velmi problematické rozsudky, nebo nestandardní studium jeho dcery na plzeňské právnické fakultě.
Fotogalerie: - Baxa v OVM
Předseda soudu navíc nereprezentuje jenom sebe, ale celou instituci. „Pokud se veřejně známé hodnotové postoje shodují se světonázorem prezidenta, který jej jmenoval, a současně s dřívější jednostrannou kritikou konkrétní politické strany, je namístě otázka: Bude Ústavní soud vnímán jako nestranný arbitr, nebo jako aktér jedné strany politického konfliktu?“ ptá se poslanec.
„S ohledem na výše uvedená fakta mám za prokázané, že jsou dány objektivně ospravedlnitelné pochybnosti o nestrannosti a nezávislosti soudce, a to ve smyslu čl. 82 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; tato pochybnost zároveň přesahuje rovinu pouhého zdání a dotýká se i subjektivní roviny důvěry veřejnosti ve spravedlivý a nezávislý výkon soudní funkce,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz Vondráček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 10 čtenářů)
Dá se důvěřovat našemu Ústavnímu soudu?
