Rozhovor odstartoval otázkou Denise Melase, která rezonuje v evropské debatě stále častěji: jsme blíže konfliktu s Ruskem, nebo s USA? Šándor odmítá zkratky a paniku. „Pevně věřím, že ani s jedním nejsme blízko konfliktu, aspoň zatím,“ říká a připomíná, jak snadno se veřejnosti servírují hrozby bez faktické opory. „Ti, co nás straší tanky na Václaváku za tři, čtyři roky, by nám měli říct, odkud přijedou,“ zazní v jedné z pasáží. Navíc evropské vlády posílají signály, které se navzájem vylučují: jedni mluví o téměř nevyhnutelné válce, druzí ji bagatelizují. „Tato dichotomie nepřináší nic dobrého. Spousta lidí je vystrašených,“ konstatuje Šándor.

Nejtěžší momenty ale přicházejí, když se debata stočí k Ukrajině a k tomu, co vlastně znamená „ukončení války“. Šándor maluje scénář, který v evropských kancelářích mnozí vytěsňují: „Ultimátně se obávám, že Rus zabere ještě Oděsu a z Ukrajiny se stane suchozemský stát.“ Zaorálek reaguje bez okolků: „Strašná porážka.“ A Šándor to dopoví naplno: „Přesně tak. Je to porážka Ukrajiny, je to porážka Aliance.“

Jeho argument není jen geopolitický, ale i praktický – a právě proto tak nepříjemný. Nejde jen o zbraně, munici nebo techniku. „Vidíme, že Ukrajinci mají dva miliony lidí, kteří se vyhnuli mobilizaci, dvě stě tisíc zběhů, schopnost doplňovat jednotky je prostě malá a to je jediná věc, kterou my jim dát nemůžeme,“ říká. A když přijde řeč na „koalici ochotných“ a úvahy o vysílání vojáků, volí Šándor slovo, které v českém prostoru zní až výbušně: „Kabaret.“ Nevěří, že západní lídři politicky ustojí rozhodnutí, které by znamenalo přímé riziko pro vlastní voliče. A upozorňuje, že „zamrzlý konflikt“ může Evropu vysávat roky – ekonomicky, politicky i společensky.