Do projektu Východního partnerství se v roce 2009 zapojily Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko, Arménie, Gruzie a Ázerbájdžán. Jeho cílem bylo rozšířit spolupráci EU s těmito bývalými státy SSSR a nabídnout jim možnost politického a hospodářského sblížení s Unií. Podle Zaorálka se ale v průběhu prvních pěti let fungování tohoto programu z něj stala „přípravka" na vstup do EU.

„Samospádem se přitom začaly používat metody, které se používaly na země střední a východní Evropy, jako je Česko, Polsko, Maďarsko a další," vytkl Zaorálek tomuto projektu. „Tohle mechanické používání stejných principů, jako je třeba asociační dohoda, tady podle mě začaly ty problémy. Tady jsme začali předbíhat do velmi vzdálené budoucnosti a mysleli jsme si, že vystačíme s těmi starými postupy," dodal.

Požadavky EU na reformy spojené s asociačními dohodami podle ministra spustily v těchto zemích transformační procesy, které vyžadují až desetinásobek prostředků, než je EU ochotná vynaložit. „Když spouštíme takové zásadní společenské změny, měli bychom mít kalkulaci sociálních a ekonomických dopadů na ty země. A ty jsme moc neměli," soudí Zaorálek.