V České republice budeme mít novou vládu, která deklaruje kromě jiného změnu zahraniční politiky státu. Odmítá tzv. hodnotovou politiku, která se řídila ideologií, že své partnery posuzujeme podle jejich názorů a s těmi „špatnými“ se nebavíme a prakticky nespolupracujeme. Očekává se díky tomu obnovení nejen Visegrádské čtyřky, ale i bilaterální spolupráce s Maďarskem. Jaký ohlas to u vás v Maďarsku vyvolalo?
Jste rádi, že je Babiš premiérem?Anketa
Nejde ani tak o zachování nebo zrušení hodnotové politiky, ale o to, co považujeme za hodnoty. Češi a Maďaři nemůžou mít spolu pouze transakční, obchodní vztah, musíme při setkáních prosazovat prvky, kterým skutečně věříme, a budovat základy, které tvoří naši národní identitu a naše historické kořeny. To musí být výchozím bodem a cílem naší nové spolupráce.
Maďarská konzervativní perspektiva sahá daleko za naše bilaterální vztahy, nahlíží na naši dobu z historického, evropského a globálního hlediska. A v tomto ohledu význam vítězství pana Babiše sahá daleko za příležitosti, které to zjevně nabídne spolupráci Visegrádské čtyřky. Ukazuje, že evropské národní státy jsou schopny setřást falešné narativy, které se nás snažily přesvědčit, že národní identity jsou něco archaického a neudržitelného a musejí být nahrazeny globálními identitami otevřených společností.
Je dobré vidět koalici, která zahrnuje SPD pana Okamury, která je v Maďarsku méně známá, ale její dlouhodobý zásadový postoj k národní suverenitě a odporu vůči woke ideologiím má dobrou šanci oslovit Maďary.
Končící vláda Petra Fialy na středoevropskou spolupráci v podstatě rezignovala. Naše partnery ze sousedství spíše poučovala, kritizovala a v případě vašeho premiéra dokonce od již bývalé předsedkyně sněmovny veřejně zaznělo přání, aby maďarští voliči ve volbách „vyhnali Orbána“. Zároveň ale občanům říkali, že středoevropská spolupráce běží dál. Jak jste uplynulé čtyři roky v ČR vnímal?
Poslední roky vlády pana Fialy přinesly zbytečně obtížné období ve vztazích mezi Českem a Maďarskem. Nebylo to kvůli dětinským provokacím české krajní levice, jako jsou hungarofobní výroky pana Lipavského nebo paní Pekarové Adamové. Bylo to proto, že jsme ztratili politika z dříve spřáteleného politického hnutí, který se v minulosti sám zastával Maďarska. Mám na mysli politováníhodnou proměnu pana Fialy z centristického národního politika v anonymního eurofilního přisluhovače cizích zájmů. Jako když smazal příspěvky na twitteru z roku 2015, kde byl vyfotografován u maďarské hraniční zdi, nebo příspěvek z roku 2018, ve kterém říkal ruce pryč od znovuzvolené maďarské vlády Viktor Orbána.
Maďarský premiér často varuje, že povaha chyb, které evropské společnosti v současné době páchají, je taková, že je nelze napravit. Demografický úpadek a etnická výměna budou určovat budoucnost těchto národů. Proto je nejen politováníhodné, ale přímo nebezpečné, že jsme přišli o čtyři roky společné platformy s Čechy, kde jsme mohli představit životaschopnou alternativu k stále autoritářštější EU.
Jakou pověst vůbec měla končící česká Fialova vláda v Budapešti? Jistě jste za ty roky mnohé slyšel.
Hlas vlády Petra Fialy byl tak pohroužen do evropského sboru dirigovaného Němci, že jsme od nich sotva zaslechli nějaký zřetelně český hlas. Měli příliš malou geopolitickou váhu, aby na nás mohli zaútočit sami, takže jejich tesáky se zakously pouze v souznění s ostatními bruselskými levicovými silami. Ale nikdy to nebyl útok Čechů na Maďary, nikdy jsme je nezaměňovali za hlas národa Jana Husa, Bedřicha Smetany nebo Bohumila Hrabala. Byli to stejní globalističtí destruktivci, jaké bohužel máme i u nás doma. Jsme rádi, že Češi udělali tak úžasný comeback na evropské národně-patriotické scéně.
Do jaké míry intenzivní středoevropská spolupráce podle vás může našim jednotlivým zemím pomoci prosazovat své zájmy, a tím fakticky zlepšit život občanům?
Nezbývá nám nic jiného než chránit středoevropský region před kulturním vandalismem a etnickou výměnou, která se prohnala Západem. Během mé nedávné návštěvy Prahy na konferenci Společnosti sv. Vojtěcha jsem viděl, jak jiné národy, jako Bulhaři, Rumuni, Rakušané nebo dokonce Italové, vzhlížejí k naší křehké, ale smysluplné alianci V4 jako k něčemu, k čemu by se rádi připojili nebo co by rádi napodobili. Je třeba si uvědomit, že se blíží doba, kdy náš region bude jediným, který by byl pro naše prarodiče stále rozpoznatelný jako Evropa.
Evropský projekt se rozpadá, a pokud Ukrajina získá členství v EU zadními vrátky, pouze to urychlí konec tohoto kdysi vznešeného projektu. Budeme však muset sjednotit to, co z Evropy zbylo, do entity založené na suverenitě národů a křesťanské víře. Ne nějakém kulturním nebo ceremoniálním křesťanství, ale křesťanství bojovném.
Viktor Orbán je celá léta v západní Evropě a donedávna i zde v Česku vládnoucí politickou třídou jako Putinův agent, jako někdo, kdo prosazuje ruské zájmy, protože jinak by byl ochoten zemi zcela odstřihnout od ruských energetických surovin apod. Jak tuhle kritiku vy sám vnímáte?
Jistě, „ruské zájmy“ jsou dnes v slovníku globální levice synonymem pro prosté národní zájmy. Nemám žádný problém s tím, když někdo kritizuje maďarský přístup k Rusku a Ukrajině. Jako konzervativec sám kriticky hodnotím postoj Orbánovy vlády. Tento přístup má svou cenu, má své konkrétní důsledky, to je jisté. Ale nepřijmu neuvěřitelně zjednodušující a falešný narativ evropské levice, podle kterého jejich přístup nemá žádné své ambivalence, a je jediným morálním a legitimním řešením války. A to, že je naší společnou morální povinností zničit vše v Rusku, co není v souladu s progresívní federalistickou euroutopií.
Neakceptuji, že rozdělující čára mezi pravdou a lží leží mezi maďarským postojem k Rusku a postojem oficiálně schváleným Bruselem. Naopak, musíme si uvědomit, že nám tady zbývají pouze nepříznivé možnosti, ze kterých si můžeme vybrat. Skutečnou evropskou otázkou tedy není, kdo má v tomto kontextu pravdu a kdo se mýlí, ale jak jsme se dostali do takové slepé uličky.
Jakými základními argumenty je opřen dlouhodobý postoj Maďarska ve vztahu k válce na Ukrajině? Ptám se proto, že část českých médií označuje vaši zemi jako protiukrajinskou a jako zemi, která odmítá podporovat napadenou zemi agresivním Ruskem…
Maďaři nemají žádné protiukrajinské hisrorické sentimenty. Jednoduchým faktem je, že jakmile byla v roce 2014 svržena proruská vláda Janukovyče v rámci barevné revoluce iniciované USA, ukrajinští nacionalisté zahájili koordinovanou snahu o asimilaci nebo vyhnání národnostních menšin žijících na Ukrajině. Hlavním terčem byli Rusové, ale Maďaři nebyli pouze vedlejšími oběťmi, nýbrž byli považováni za překážku ukrajinsko-západních zájmů. Dnes nemohou menšiny používat svůj jazyk na úřadech, existují přísná omezení týkající se vzdělávání v maďarštině, používání jejich rodného jazyka v liturgii nebo v publikacích. Jejich političtí zástupci jsou zastrašováni a je jim vyhrožováno, jejich kanceláře jsou prohledávány zásahovou policií, ředitelé škol jsou propouštěni ze svých pracovních míst a kulturní instituce jsou zapalovány. Maďaři žijí v těchto oblastech od 10. století, před válkou jich tam žilo 150 000. Nejsme tam turisté.
Navzdory všem těmto činům zahájilo Maďarsko v roce 2022 svůj největší program humanitární pomoci, v rámci kterého posílá na Ukrajinu potraviny, léky a vzdělávací pomůcky, vedle toho Ukrajina většinu elektřiny odebírá od nás. V Maďarsku jsme dokonce léčili ukrajinské válečné raněné. Přijali jsme přes milion jejich uprchlíků a desítky tisíc, které u nás zůstaly, mají ukrajinské jazykové školy, jsou jim nabízena pracovní místa, ubytování a zdravotní péče. Nedošlo k jedinému případu nepřátelství ze strany místních Maďarů vůči těmto lidem. Právě naopak.
Bílý dům zveřejnil minulý týden novou americkou Národní bezpečnostní strategii, ve které se zabývá i Evropou. Hovoří o tom, že míří k civilizačnímu zániku a kvůli byrokratickému škrcení ze strany Bruselu a zeleným agendám i k ekonomickému úpadku. Jak to vnímáte? Nakolik lze očekávat, že se začne pod tlakem USA, ale i nespokojených obyvatel zemí Evropy, postupně EU měnit?
Americká zpráva je děsivá, o čemž Středoevropané varují již desítky let. V Bruselu samozřejmě narážejí na hluché uši, ale toto je poslední varování, že si již nemůžeme dovolit žádné další chyby a samolibost u volebních uren. Západní Evropa již překročila bod zlomu a je pouze přáním, aby jakékoli varování z Bílého domu vedlo k změně kurzu. Ale pro nás ještě není pozdě.
Pan Babiš a jeho koaliční partneři budou hrát klíčovou roli při budování politické obrany regionu. O to více, že Polsko se nachází v krizi nejen kvůli protiprávním činům Tuskovy vlády, ale také proto, že jejich vedoucí konzervativní strana, Právo a Spravedlnost, je sama hluboce rozdělena. Nedávné rozhodnutí prezidenta Nawrockého ignorovat Viktora Orbána v Maďarsku toho bylo jasným znamením.
Naším trumfem je, že máme podporu Trumpovy administrativy. My, Maďaři, jsme velmi tvrdě pracovali, aby tomu tak bylo. V nejtemnějších měsících Bidenovy právní války jsme se za naše americké republikánské spojence postavili a američtí konzervativci nyní ukázali, že jsou ochotni nám za náš principiální postoj oplatit. Vytvořila se tak historická příležitost, kterou musíme společně využít.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka










