Gatestone Institute v New Yorku je think-tank, který informuje veřejnost především o tom, co před ní mainstreamová média tají. Autorem následujícího textu, který vyšel 28. července 2018 v anglickém originále, je Giulio Meotti, kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel. Pro českou verzi Gatestone Institute ho přeložil Mikuláš Hrubiško a ParlamentníListy.cz ho publikují v plném znění.
Před čtyřmi lety vyvolala australská vláda vlnu kritiky poté, co vydala video, jehož cílem bylo odradit žadatele o azyl od nezákonného přicestování do země. Vzkaz zněl „No Way“ („V žádném případě“). „Austrálie se nestane vaším domovem, pokud do ní přicestujete nelegálně. Každé plavidlo usilující o nelegální vstup do Austrálie, bude zadrženo a odvlečeno z australských vod.“
Omezení migrace bylo nutné pro obnovení integrity hranic
Bylo to velmi tvrdé poselství, ale zafungovalo to. „Míra migrace do Austrálie je nejnižší za posledních deset let,“ řekl Peter Dutton, ministr vnitra Austrálie. Když byl minulý týden Dutton hostem v Today Show, tak uvedl, že omezení migrace bylo nutné pro „obnovení integrity našich hranic“. Australané s tím souhlasí. Nový průzkum veřejného mínění ukázal, že imigrační politiku premiéra Malcolma Turnbulla podporuje 72 procent voličů. Austrálie, západní demokracie, se s migrační krizí snažila vypořádat řadu let.
„Evropané si myslí, že pro Austrálii je snadné kontrolovat své hranice, ale jenom tím ospravedlňují to, že sami nic nedělají,“ konstatoval generálmajor ve výslužbě Jim Molan, spoluautor australské azylové politiky.
Heslo „Zastavme lodě“ vyhrálo volby
V roce 2013 vyhrál Tony Abbott díky heslu „Zastavme lodě“ volby. „Zastavme lodě“ je také slogan nového italského ministra vnitra Mattea Salviniho, který se od ustavení nové vlády minulý měsíc zcela zaměřil na potlačení ilegální migrace přes „nejvíce smrtící“ trasu na světě – přes Středozemní moře.
Zdá se, že nejlepším možným migračním modelem pro Evropu je implementace bodového imigračního systému založeného na dovednostech a schopnostech, který by omezil nelegální migraci.
Minulý rok přišli úředníci EU do Austrálie se žádostí o pomoc. Na nedávném summitu členské státy Evropské unie souhlasily s okopírováním australského modelu vracení lodí migrantů a jejich odesílání do třetích zemí do středisek provozovaných místními orgány na základě modelu Regionálního detenčního centra Manus v Papui-Nové Guineji, která byla využita k umístění migrantů vrácených z Austrálie. Itálie nyní chce vytvořit podobná přijímací centra na jižní hranici Libye.
Regionální detenční centrum Manus v Papui-Nové Guineji, kam Austrálie odesílala nelegální imigranty, kteří se snažili dostat do Austrálie. Bylo formálně uzavřeno 31. října 2017. (Zdroj fotografie: ministerstvo pro imigraci a občanství Austrálie)
François Crepeau, zvláštní zpravodaj OSN ve věci lidských práv migrantů, naléhal na Evropu, aby nepovažovala Austrálii za model hodný následování. Označil tu myšlenku za „krutou, nelidskou a ponižující“. Ochrana migrantů před smrtí na moři je ale opakem krutosti. Je to lidské. „Při pokusech dostat se z Afriky do Evropy se utopí stovky, možná tisíce lidí,“ prohlásil Abbott v roce 2015. „Jediným způsobem, jak můžete zastavit smrt, je zastavit lodě.“
Pomýlený altruismus humanitárních organizací
Peter Dutton v době, kdy byl ministrem pro imigraci, řekl: „Nebudeme přijímat lidi, kteří se snažili dostat do naší země nelegálně na lodi.“ A Abbott dodal, že humanitární organizace jim pomáhaly ve jménu „pomýleného altruismu“.
V květnu 2013 za vlády bývalé premiérky Julie Gillardové Austrálie vyškrtla ze své migrační zóny dokonce svou pevninu. Díky tomu mohli být migranti posláni do detenčních center v zahraničí, i když jejich lodě přistály na australské pevnině.
Psali jsme:
Australský model není založen pouze na ochraně hranic a upřednostňování vysoce kvalifikovaných imigrantů. Točí se rovněž kolem myšlenky kulturního dědictví, které migranti musí přijmout. Premiér Turnbull říká, že chce imigranty testovat z „australských hodnot“ včetně otázek týkajících se toho, zda je přijatelné udeřit svou manželku, zakázat dívkám vzdělávání nebo provádět mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM). V multikulturní Evropě by byl tentýž test tabu. Turnbull vyzval k „obraně“ těchto australských hodnot. V zájmu zachování národního státu a jeho kulturní západní tradice, jak říká, je nezbytné asimilovat migranty. Bývalý australský premiér John Howard napsal: „Moje dlouhodobá zkušenost s australskou politikou je, že kdykoli se zdá, že vláda má migraci pod kontrolou, tak se podpora migrace mezi veřejnosti zvyšuje, a naopak, když je migrace nekontrolovaná, tak roste vůči imigraci averze.“
U protinožců platí pravidlo – žádné přesídlení, žádné lodě
Když se nyní Itálie potýká s loděmi z Afriky, které se snaží dostat k jejím břehům, mohlo by být užitečné veřejnosti připomenout, že v Austrálii vše začalo „aférou Tampa“. V roce 2001 Austrálie zabránila norské lodi, která zachránila stovky žadatelů o azyl v Indickém oceánu, vylodit je v Austrálii. Říkalo se jí „loď, která to všechno změnila“. Tehdejší ministr pro imigraci Philip Ruddock varoval Australany, že 10 tisíc lidí z Blízkého východu se chystá nalodit a plout z Asie do Austrálie. Australská vláda ignorovala žádost Organizace spojených národů o to, aby uprchlíci mohli přistát na jejich ostrově. Veřejnost stála za vládou. První vlnu „lidí z lodí“ z Vietnamu (1976-1981), která přišla před několika desetiletími, přijala australská veřejnost se sympatiemi. Postupně se ale noví příchozí začali stávat předmětem rostoucího znepokojení, stejně jako je tomu nyní v Evropě. Od té doby byla migrační politika Austrálie tato – „žádné přesídlení, žádné lodě“.
V návaznosti na aféru Tampa byly vymezeny první body budoucí migrační politiky Austrálie: „Z australské migrační zóny byly vyloučeny ostrovy, aby se žadatelům o azyl zabránilo v podávání žádostí o udělení víz. Na ostrově Manus v Papui-Nové Guineji a v malé a zkrachovalé Republice Nauru byla vytvořena detenční centra. A námořnictvo bylo pověřeno zachycováním a obracením lodí se žadateli o azyl.“
Italská vláda by měla následovat příkladu Austrálie
Itálie čelí nové vlně 700 tisíc migrantů, kteří jsou v současné době v Libyi. Italská vláda by nyní měla následovat příklad Austrálie.
Píšu tato doporučení s těžkým srdcem. Musí být hrozné žít v zemi, kde vláda je zkorumpovaná a nekompetentní a ekonomické příležitosti jsou omezené. Lidé z těchto zemí vědí, že při hledání lepšího živobytí riskují své životy. Pokud ale nechceme, aby byl Západ převálcován, je třeba tyto problémy vážně řešit.
Ilegální imigrace je pro Evropu špatná – a je špatná také pro migranty.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
