„My jsme se v životě nepřipravovali, že se staneme politiky. Komunismus nám to neumožňoval ani nás to nenapadlo,“ uvedl v úvodu, po několikaminutové ovaci při jeho vstupu do sálu Klaus. „Revoluční zásadní změna pro nás nastala toho 17. listopadu, kdy jsme vstoupili do politiky. To byla revoluce v našich životech. Postup přes ministra financí, předsedu vlády, předsedu Poslanecké sněmovny, prezidentskou funkci, to nechci vůbec bagatelizovat, ale to byl už docela takový proces, kdy další funkce byly relativní maličkostí. Klíč a změna byla z té nuly do politiky. A ta nastala v prvních týdnech po listopadu 1989. To byla totální životní změna,“ podtrhl Václav Klaus. „Samozřejmě že nejtěžší chvíle, největší práce, nejzodpovědnější okamžik byly první tři roky, kdy jsem byl ministr financí, kdy jsme bourali komunismus a centrálně plánovanou ekonomiku. Tam skutečně byly den za dnem zásadní revoluční změny. Pak už ten vývoj pokračoval, řekněme, marginálními změnami.“
Respektující a nebourající prezident
K V. Havlovi pak uvedl: „Naše pohledy na svět byly diametrálně, absolutně odlišné… Prezident má u nás jasně definovanou roli. To není role exekutivní. Nikdy jsem se nepouštěl do debaty o tom, jestli prezidentských pravomocí je moc, nebo málo,“ přešel pak k funkci hlavy státu Klaus. „To jsem považoval za nepatřičné. Když jsem těch deset let prezidentem byl, tak jsem si netroufal říci, že bych chtěl více pravomocí. To dělal prezident přede mnou i prezident po mně. Pořád zkoušeli, že by jich měli mít více, kdežto já jsem respektoval, že v našem ústavním systému je tato funkce takto zakotvena, a je to pro mne danost, kterou jsem nechtěl ze žádného důvodu zbourat. Ke zbourání samozřejmě došlo před lety tím, že se, myslím, tragickým omylem přistoupilo k přímé volbě prezidenta. Byla to fatální chyba,“ konstatoval přesvědčivě. „Neznám zodpovědného politika, který by to velmi doporučoval. Když najednou ti politici nevěděli, co by nabídli lidem zajímavého a nového a nemohli to najít v reálných věcech, tak uspokojili veřejnost tím, že došli k přímé volbě prezidenta. Myslím, že to není rozumné.“
Jednání Radka Vondráčka v Rusku je nehorázné ponížení ČR, říká poslanec Pirátů Lipavský. Cítíte se poníženi?Anketa
„Ještě více se děsím, kdyby tato tendence pokračovala a byly přímé volby hejtmanů, starostů a primátorů,“ pokračoval dále k problematice přímé demokracie Klaus starší. „To by bylo naprosté rozbití našeho politického systému. Čtvrt hodiny poté, co byla schválena přímá volba prezidenta republiky v Poslanecké sněmovně, tak byl u mne na Hradě jeden z předsedů významné politické strany a já mu říkám – co jste to s tou přímou volbou udělali? A on, my jsme byli všichni proti, ale nebylo možné se tomu vzpěčovat. To by prý vypadalo, že nechceme dát lidem šanci přímo volit prezidenta,“ odtajnil jednu ze zákulisních epizod Václav Klaus. „Byl jsem pro to nechat systém, jaký je, a nedělat v něm revoluci.“
Revolucionáři na různých stranách barikády
Ke vztahu se současnou hlavou státu Klaus uvedl: „My jsme byli s Milošem Zemanem úplně zásadně odlišní. Oba dva jsme v šedesátých letech založili první skupiny, organizaci, kluby. Já jsem založil KMEN. Klub mladých ekonomů, a byl jsem prvně tehdy jeho prezidentem,“ zažertoval Klaus. „Bylo to seskupení ekonomů, které mělo několik set členů a které tehdy už si troufalo bojovat proti oficiální ekonomické reformě spojené se jménem Ota Šik, u nás provedené v šedesátých letech. My jsme ta mladá generace, která byla u toho, ale jádro té reformy dělala generace nade mnou a my jsme tam byli jako začínající elévové. Velmi brzo jsme se otřepali a založili KMEN. Miloš Zeman jako nadějný student na vysoké škole ekonomické – jiné fakulty než já. My jsme se v tu chvíli neznali. On je proti mně mladý, svěží, samozřejmě,“ konstatoval Klaus za smíchu ze sálu. „Mimochodem, byl v ročníku s mojí manželkou, znali se a tykali si. Takže Zeman už tehdy propadl zhoubné vědní disciplíně. Záměrně jsem neřekl vědě. Vědní disciplíně, na vědu si hrající disciplíně, která se jmenuje futurologie. Založil česko-slovenskou futurologickou společnost. Takže my jsme oba každý z jiného břehu a z jiného pohledu na věc jsme zkoušeli něco v té komunistické éře dělat, každý jinak.“
Ing. Miloš Zeman
Kdo je menší „zlo“
„V osmašedesátém se nám otevřel svět, konaly se besedy ve sportovních halách a obřích sálech a v květnu 1968 v pražském Radiopaláci byla uspořádána debata prognostiků a futurologů s ekonomy,“ zavzpomínal exprezident. „Tam jsme seděli se Zemanem a do krve jsme se hádali. Když byl režim méně a méně přívětivý, tak jsme spíše byli na stejné straně barikády, když už se to začalo obracet, tak se rozdíly mezi námi objevily. On byl v devadesátých letech hlavním odpůrcem celé naší transformace. Já nechci Zemana nějak hodnotit, já jsem jej v podstatě považoval za nekonečně menší zlo než jeho protikandidáty jak v roce 2013, tak v roce 2018. Když se mně tu ptala televize, co říkám na hrubé výroky Zemana v besedě před několika dny, tak já tak nemluvím ani s mikrofonem v ruce, ani opravdu v osobním životě. Nemám k tomu pozitivní slovíčko. Přesto si myslím, že je štěstí, že naši zemi reprezentuje on, a ne pan Drahoš nebo někdo takový,“ uvedl za pokyvování řady přítomných Klaus.
Fotogalerie: - Zachraňme ČSSD 4
Nenadšená ódeeska
„S Václavem Havlem jsme složitě nacházeli názory, ale opravdu jsem respektoval prezidentskou roli. A ODS se na mne spíše zlobila. Že jako prezident nehraji falešně i za ně. Že jsem ODS žádné privilegium nedával, tím jsem se odlišoval od všech dalších prezidentů. Teď mne vzteká svými výroky předseda Ústavního soudu Rychetský,“ posteskl si Klaus. „Byť sociální demokrat par excellence a já, bojovník proti sociální demokracii, jsem jej přesto jmenoval předsedou Ústavního soudu. Takže jsem se choval vysoce a výlučně nadstranicky. Pro mne nebyl problém v Senátu prosadit ústavního soudce, výborného lidovce Výborného, pro mne bylo problémem prosadit někoho z ODS, která byla většinou proti mně. Trvám na tom, že jsem v tomto smyslu byl nadstranický.
Zcela odlišní premiéři
„Prezident není loutka, která jen dělá to, co mu někdo nadiktuje. Je svébytná osobnost, a proto je také zvolen do této funkce, a proto má na některé věci své názory a snaží se je prezentovat. V těch deseti letech jsem vystřídal celou řadu premiérů,“ zavzpomínal opět Klaus. „S některými to bylo snadné, s jinými nikoliv. Já jsem se stal prezidentem v době, kdy ve vládě vládla sociální demokracie a premiérem byl pan Špidla. Krátce na to Špidla, totálně zneuctěn svojí politickou stranou, byl vystřídán panem Grossem. Krátce na to Gross padl se svým bytem za peníze nemajetného strýčka, nebo jak to tehdy bylo. Padl Gross a přišel Paroubek. Pak jsem zažil nejednoduché období s Mirkem Topolánkem, také jedincem svého druhu,“ přerušil Klause smích posluchačů z auditoria. „Někdo z těch premiérů byl ambiciózní – Paroubek, někdo byl totálně na funkci nepřipraven jak věcně, tak jazykově. Takže souboj premiér – prezident. Kdo pojede promlouvat do OSN. Kdo pojede na summit NATO, EU. Gross byl šťastný, že nemusel jezdit, protože neuměl v žádném cizím jazyce ani jedno jediné slovíčko.
Psali jsme:
Proti zlatokopům
Ke svému dennímu rituálu Klaus uvedl: „Jsem zvyklý ráno brzo vstát, rychle se obléknout a jet do práce a být tam první. Díval jsem se, kdo na Hradě už sedí a kdo přichází. To byl největší šok pro ochranku. Ti věděli, že v případě Václava Havla i dnešního prezidenta den začíná většinou odpoledne. Pro mně to byla každodenní normální práce, a to byla velká odlišnost.“
Fotogalerie: - Ministr zahraničních věcí
Poté se ještě vrátil k privatizaci ze začátku devadesátých let: „Skupinka tehdejších porevolučních poslanců si myslela, že je možné perestrojkovat, že je možné navázat na změny z šedesátých let, dělat takovou polozměnu, poloreformu. Bylo to proti jisté skupince osmašedesátníků, kteří trh nechtěli a neměli rádi, a také proti spoustě zahraničních investorů a zahraničních poradců, kteří mysleli, že tady budou mít Eldorádo, jak jej získali v některých jiných zemích postkomunistického světa.“
Tragédie politiky
Dnes je podle Václava Klause staršího naprostá změna situace. „Od devadesátých let se u nás podařilo vymazat ideově definované politické strany. Nechci nepřetržitě připomínat nejen Václava Havla, který byl zásadní odpůrce politických stran. On si myslel, že nemají zde vládnout ne zvolení, ale vyvolení. O tom jsme vedli nekonečné spory. Atak na politické strany se v zemi zahnízdil, posilován podobným vývojem v Evropě. Vstoupit do politiky je riskantní. Co média udělají s člověkem, který trochu vyčnívá a trochu má nějaký názor, to všichni vnímáte. Nevím, komu mladému by se mělo chtít vstoupit do politiky, to je riskantní obor. Bude vědět, že jeho osobní život je znevážen a znemožněn, že je nesvobodným člověkem v mnoha ohledech. To je tragická chyba, a proto jsme, tam kde jsme. My jsme stále trvali na tom, že slova levice a pravice jsou minulostí. Trvám na tom, že jsou aktuální v současnosti stejně jako před padesáti či sto lety. Ale obrovská moc médií, mediokracie, jak říká náš přítel Petr Hájek.“ To je podle exprezidenta obrovský faktor ataku na politiku a politiky. Politika je degradována strašlivým způsobem. „Politici proto usilují, aby řekli co nejméně, aby se co nejméně vymezili, aby pokud možno je nebylo za co chytit. A to politiku samozřejmě ničí a já jsem z toho smutný.“
Na dluh není umění
„Dokázal byste předložit v současné době vyrovnaný rozpočet,“ pozeptal se moderátor akce z Mladých konzervativců.
Fotogalerie: - Babiš v sídle Frontexu
„Vyrovnaný, nikoliv deficitní státní rozpočet, to bylo nepřekročitelné pravidlo a povinnost,“ zamentoroval Klaus. „Věděli jsme, že jakékoliv zadlužování státu u ďábla jest a že vede k neblahým důsledkům. Když se skládal první polistopadový rozpočet, tak jsem si dovolil říci, že potřebujeme zabrzdit inflační tlaky, vytvořit si prostor pro liberalizaci cen, takže v momentě, kdy si mysleli, že se bude všem přidávat, tak my jsme si dovolili být o deset miliard přebytkoví. To je v naší zemi nedostatečně doceňováno. Mnozí si pamatují, že před třiceti, čtyřiceti lety stál rohlík třicet haléřů a teď stojí…“
„… dvě padesát,“ ozvalo se z lidu.
„Já nevím, já je nejím, jenom chleba…,“ na to Klaus.
„Dvě dvacet…“ zkusil to moderátor.
„To tady v Plzni, ale v Praze daleko více. Byl jsem v Bille a tam určitě stál víc…,“ reagoval Klaus.
„Víte, že inflace u nás proběhla,“ vrátil se k ekonomii Klaus. „Ale naše polistopadová inflace byla menší než ve všech dalších postkomunistických zemích. Byla menší o nejméně dvě, často až o tři nebo čtyři nuly! Víte a tušíte zdánlivě zapomenutou maličkost, že jsme jediná země postkomunistického světa, která má stejnou měnu. Od roku 1953. Jediná! Jinde byly povinné měnové reformy, kde se škrtaly dvě tři nuly. To je jeden z největších úspěchů naší transformace a prohlašuji, že jsme to nedostatečně pochválili. Jsme jediná země, která nezrušila peníze do té doby platné. Tento tah jsme udělali v roce 1953. Pokud držet státní rozpočet, aby nevylítl k inflaci či hyperinflaci, a to byl jeden z úspěchů, a proto se nevraživě dívám na deficit státního rozpočtu, navrhovaný dnešními vládami. Přebytkový rozpočet byl v roce 1996, pak byl jednou v roce 2016 a od té doby už nikdy,“ informoval překvapené publikum exprezident Klaus.
Totální propady ČSSD i ODS – ruku v ruce ke zmaru?
K poznámce moderátora, že vyhrál jiný politický subjekt než ČSSD či ODS, tradičně ukotvené politické strany, Klaus uvedl: „Poslední parlamentní volby byly důsledkem, nikoliv příčinou něčeho. Zdánlivě je vyhrálo ANO. Poslední volby byly tragické, kde tragicky prohrály dvě etablované politické strany, jedna nalevo, druhá na pravici. Před pěti lety byl součet ODS, ČSSD skoro 70 procent, pak byl 38, v minulých volbách byl 28 procent a v posledních volbách získala ODS plus ČSSD 18 procent,“ šokoval Klaus. „Neviním ANO. Hlasy zůstaly ležet, jak se říká, na ulici. Zoufale viním ty dvě strany, že to dopustily, že tak padly ze scény. Moje hodnocení voleb před rokem je takové. Trvá obrovská prohra ODS a ČSSD.“
„Já se divím těmto komunálním volbám, kde vyhrávají samé strany Pražané sobě a vztekáme se nad billboardem Žďár Žďárákům,“ glosoval Klaus starší. „Tam vyhráli. To je konec světa. K tomu nemám co říci. Volby nemají vyhrávat hnutí, které se jmenuje ano, druhé ne, třetí pro město, pro lidi. Politika stojí a padá s tím, že jsou jasně ideově definovány politické strany. To jsme udělali revoluční krok po roce 1989, kdy jsme byli první postkomunistická země, která velmi rychle, ne ještě při těch prvních volbách v červnu 1990 – o těch jsme věděli, že jsou dočasné a hodně krátko vzniklé, jsme už v podstatě měli jasně definovanou politickou strukturu,“ zavzpomínal na „devadesátky“ Klaus. „Nalevo jsme měli komunisty a sociální demokraty, uprostřed něco jako lidovce a jednou se to jmenovalo Unie svobody nebo TOP 09 a napravo ODS. Dnes nevím, jak má zásadní otázky nastaveno seskupení Žďár Žďárákům…“
Fotogalerie: - Oslava republiky v RSVK
K senátním volbám pak moderátor uvedl, zda jejich výsledek je signálem o návratu tradičních stran a upadání ANO
Klaus na to prudce: „Přání otcem myšlenky! Nevím, zda je to upadání ANO. Já vidím šílené upadání sociální demokracie, které jsem nikdy v životě nefandil, ale respektoval bych, že je to zavedená politická strana na levé straně spektra a jako nepřítele bych si tuto stranu rád přál. Raději než Žďár Žďárákům nebo Piráty. Piráti, to už je konec světa,“ pronesl za oživení v sále Klaus. „ODS se teď tváří, že dopadla dobře. Já to považuji za velmi varovné,“ upozornil Klaus. „Když vidím, jak je nesmírně chválí soudruh Pehe, náš veliký, neutrální, nad světem, nad vodami stojící komentátor, který teď říká, že ODS si konečně zaslouží politické bonusy. A samozřejmě k tomu dodává – už se zbavila klausismu a teď už je košer. Nevím, jestli je to v senátních volbách vítězství,“ konstatoval exprezident Klaus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
