Smyslem těchto voleb je zbavit se Fialy. To se s velkou pravděpodobností podaří. Přesto v opozici převládá skepse ohledně budoucnosti. Nekompetentní vláda, co zde škodí občanům poslední čtyři roky, je totiž pouze součástí našeho problému, nikoli celým problémem. Tím je nekompetentní Evropská unie a agresivní NATO. V lokálních volbách zkrátka nelze otočit evropským, natož globálním kormidlem. A nezmění-li se kurz, padáme do systémové krize, na kterou znají kapitalisté jediný recept: Válku.

Krize, které Evropa čelí, je především mravní. V režimu „liberální demokracie“ našla Evropa zalíbení prakticky ve všem, co si minulé generace ošklivily coby hřích: Zelenou dostala pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, obžerství i lenost! Progresivní evropanství je posedlé mamonem, pokleslou zábavou, adoruje kdejakou deviaci, pohrdá rozumem. Volíme v naději, že se díky vítězství opozice ujmou řízení společnosti odborníci, kteří nahradí hlupáky, zoufalce a magory. Ale pomůže to?

Jakákoli změna vyžaduje vedle kompetence a odbornosti také kuráž. Cokoli se totiž udělá ve prospěch občanů, představuje současně ušlý zisk těch, co parazitují na veřejných rozpočtech. Dobré úmysly politiků narážejí na realitu, kdy skutečnou moc drží byznys, tedy banky a korporace, které jdou za penězi i přes mrtvoly. Politikům chybí kuráž postavit se byznysu a brát se za občana ze dvou důvodů. Na kuráž se v politice doplácí, zatímco jít byznysu na ruku se vyplácí, to za prvé. No a za druhé, po kurážných politicích není ve společnosti velká poptávka. Jde z nich strach, který může být strachem z neznámého anebo strachem ze svobody.

Každopádně, většinová poptávka je po mírném pokroku v mezích zákona, který samozřejmě nic neřeší, nikoli po revoluci, riskantní protireržimní rebelii s otevřeným koncem. Třetina občanů soudí, že postačí vyměnit Fialu osvědčeným Babišem, jakkoli SPD či STAČILO! mají určitě odvážnější program a nebojácnější lidi do nastávajících ekonomických a politických turbulencí. Volby rozhodnou, kdo bude vládnout, ale současně z nich zjistíme, komu se bude vládnout. Zda národu zakřiknutému, co se drží při zdi, anebo národu hrdému, sebevědomému, kurážnému. Volby jsou sondou do duše národa. Jejich výsledek napoví, co si nová vláda může dovolit, s jakou podporou občanů může počítat.

Skepse je důvodná. Opozice zdědí po Fialovi republiku rozvrácenou nejen ekonomicky, ale především mravně. Tak stupidní kampaň, jakou se Fialova družina po tristním vládním působení loučila s voliči, Česká republika nepamatuje a pachuť z těch keců jen tak nepomine. Bude třeba se odrazit z doopravdy hlubokého dna. Je dobré mít při tom na paměti, že společnost se probouzí k lepším zítřkům zdola. Je na občanech, jací budou politici, nikoli naopak. Jak si lid vychová elity, takové je má. Pokud ve veřejném prostoru necháme beztrestně exhibovat sprosťáky a nevychovance, není nám pomoci.

Ze záplavy volební agitace, reklamy a propagace vzniká dojem, že je třeba si vybrat mezi pravicí a levicí. Anebo mezi demokracií a autokracií, mezi eurofily a vlastenci, mezi svobodou a solidaritou, mezi černou a bílou, dobrem a zlem... To všechno je v pořádku. Ti nejodpovědnější voliči ovšem uprostřed mravního marasmu vyhlížejí politika, který má chytré srdce a laskavý rozum.

Psali jsme:

Slušní lidé, napálení Fialou. Ivan Hoffman k vám má prosbu

Hoffman o zeleném fetiši: Jak se z hezké myšlenky stal byznys se šikanou?

Budou škodit, v lepším případě budou jen k ničemu. Hoffman o době „po Fialovi“

Rvačka o ukrajinské minerály. Hoffman vidí zločin proti lidskosti