Pane doktore, viděl jste, jak se mnozí už těšili na to, že tovární halu v Pardubicích podpálili Rusové? A oni to opravdu byli propalestinští aktivisté...
Ano, vypadá to tak, pokud tito aktivisté nebyli součástí skupiny možná i vysokoškolských studentů, o kterých jsme čas od času získávali informace, že chodí na demonstrace své přízně rozbombardované Palestině a pietně se shromažďovali, aby uctili památku obětí masakrů v Pásmu Gazy.
Ještě nedávno je podpořil na FF a FHS UK Tomáš Halík a dostalo se mu za to dosti nezdvořilého poučení, že nestojí na správné straně barikády. Zřejmě proto se dokonce přestal objevovat na obrazovkách všech možných TV, až mu nakonec nabídla příležitost vystoupit v jejím vysílání Televize Noe. Tam už se choval informovaně, ale jak víme ze skandálu okolo náměstka ministra školství Zdeňka Kettnera, někteří lidé si to pamatovali. Jeho umístění v trojlístku s jeho studentem Mikulášem Minářem a jedním z předpokládaných paličů záhadné zbrojovky v Pardubicích, se zdálo být nepomlouvačné.
Tato případná souvislost, předpokládám, neunikla jindy bdělým agentům BIS a už se na tom pracuje. I když předpokládám, že koketérie okolo u nás doma pokřtěných a pověstných agentů Čuka a Geka, a protože je to velká ostuda několikanásobného generála Koudelky, bude to, za pomoci věrných mediálních truvérů, odtroubeno.
Oni mladí lidé se dostali do vleku hnutí, které masivně podobné akce „provozuje“ v západní Evropě. Zažil jste někdy u svých studentů sklony k tomu vzít osud světa „do vlastních rukou“ terorem?
Samozřejmě si pamatuji mladé obdivovatele revolučních aktivit radikálních hnutí na konci šedesátých let ve Francii, Německu a Itálii a musím říct, že někteří jejich představitelé byli populární i v tehdejším Československu. Nebyli sice tak radikální jako členové Rote Armee Fraktion v Německu, nebo Brigate Rose v Itálii anebo francouzští studenti v Paříži, ale Hnutí revoluční mládeže (HRM) v Praze vzniklo, někdy na jaře 1969, bylo souzeno a odsouzeno. Dokonce i na doporučení nového tajemníka KSČ Gustáva Husáka. Ten navrhl tolerovat studenty „svedené“ staršími nepřáteli socialismu, ačkoliv šlo spíše o obdivovatele revolučního marxismu, v některých případech i maoismu. Po roce 1989 se někteří z těchto mladých lidí stali součástí nového režimu a dosáhli na vysoká politická postavení.
Podobně tomu bylo i v ostatních evropských zemích. Když se na začátku devadesátých let konalo v Praze na UK setkání pamětníků těchto událostí, byli mezi nimi už noví ministři v Československu i v SRN. Jejich apetit měnit svět se sice neztratil, ale postupně se nechávali uplatit novými režimy. Jeden z nich (Joschka Fischer), to dotáhl na MZV SRN, jiný (Daniel Cohen-Bendit) nejprve na funkci starosty města Frankfurt nad Mohanem, později na místopředsedu Evropské komise. Známý byl u nás zejména tím, že se snažil mentorovat prezidenta Klause a agitoval ve prospěch EU. Někteří udělali velkou kariéru dokonce i v NATO nebo na půdě OSN, stávali se velvyslanci a členy mezinárodních organizací. Samozřejmě pod novými prapory a hlásajícími nové myšlenky.
Exprezident Václav Klaus řekl ParlamentnímListům.cz: „Když vidím, jak Milion chvilek bral za hlavní eso své akce na Letenské pláni Zdeňka Svěráka, musím dnešním lidem říkat, že pro někoho mého typu byl v posledních dvou desetiletích před rokem 1989 tento člověk symbolem komunistického režimu. Byl tím, kdo z bývalého režimu nejvíc profitoval a nejvíc ho de facto reprezentoval.“ Co k tomu vyjádření říci?
Mne to překvapilo, ale protože jsem se okolo Divadla Járy da Cimrmana (jak zněl snad ještě dosud nezapomenutý název) kdysi trochu pohyboval, dovolím si tvrdit, že bychom mohli na smutném příběhu Zdeňka Svěráka objevit znaky, které by napovídaly, že Václav Klaus má pravdu. Anebo nemá, ale je o své pravdě přesvědčený.
Skupina osob, která vznikla okolo armádního vysílání pod názvem Polní pošta, byla na začátku velmi různorodá a jistě to byli lidé, kteří nechtěli své životy žít nadarmo. Nedokážu se rozhodnout, koho měl považovat za nejvýznamnějších z „otců zakladatelů“. Protože jsem znal experimentujícího muzikanta Karla Velebného a jeho super originální smysl pro humor, který vznikal z jeho nedokončených vět, dovolil bych si tvrdit, že by se na něho nemělo zapomínat. Stejně jako na Jana Klusáka a společný Úspěch českého inženýra v Indii, který po jejich odchodu byl upraven Ladislavem Smoljakem. Samozřejmě byl dalším zakladatelským veleduchem Jiří Šebánek, který se, snad kvůli sporům s Ladislavem Smoljakem, s divadlem rozešel, ale naopak zůstal jeden z prvních „zakladatelů“ Miloň Čepelka, jehož cit pro jazykové hříčky byl pro divadlo formativní. Říkat o těchto lidech, že byli symbolem doby proto považuji za nepřesné. Pokud ano, pak byli symbolem v negativním i pozitivním smyslu těchto slov.
Postupně se tak, jak to bývá u malých divadel běžné, se ansámbl měnil a měnila se v něm úloha protagonistů a jejich herecký styl. Později se díky neuvěřitelnému zájmu publika se stalo, že musela být upravena soutěž o největšího Čecha, kterou bravurně vyhrál už jen Jára Cimrman a musel být odstraněn ve prospěch Karla IV. Také toto byl symbol doby, kterou ale nežili jen Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Ti se také začali věnovat filmové tvorbě, zpočátku s renomovanými režiséry, později samostatně. Tehdy se podařil úspěšný úkrok v tvorbě Zdeňka Svěráka, stal se filmovým scenáristou, když jeho syn Jan se ukázal být talentovaný režisér. Ačkoliv nebyl každý jeho pokus tak úspěšný jako Kolja nebo Obecná škola, bylo by možné tvrdit, že to byly také symboly doby už té polistopadové.
Zdeněk Svěrák se narodil a žil v době, kterou si nemohl vybrat, podobně jako Václav Klaus a řada jeho kolegů. Snad byla pro někoho ta doba příznivější, ale to mediální „prezidentování“, ke kterému došlo okolo jeho devadesátých narozenin, se nepodařilo. Víme, že když je něčeho moc, tak je to příliš a Zdeněk Svěrák byl, podle mého názoru, tentokrát zneužit. I když mu to jistě lichotilo, nemyslím si, že jeho obdivovatelé jej, protože stojí na druhém boku prezidenta než Petr Kolář, budou považovat za symbol komunistického režimu. Jistě někdo bude tvrdit, že těch více než sedmdesát hodin odvysílaných na ČT mu ublížilo. Ale asi i takový žlučovitý kritik, jako byl a snad ještě je Jan Rejžek, který kdysi zlostně kritizoval úspěšného Kolju, mu tentokrát zrovna toto vyčítat nebude.
Uplynulo sto dní od jmenování Babišovy vlády. Ruku na srdce. Vy jste Fialovu vládu kritizoval. Jste nyní s Babišovou vládou spokojen více?
Dovolím si říct, že jsem spokojený s výhradou, vzhledem k tomu v jak nepřátelském a věrolomném prostředí se členové této vlády musejí pohybovat. Každá kritika ze strany opozice začíná slovy, že její členové a příznivci nezpochybňují výsledky voleb, ale když komentují jakékoliv rozhodnutí vlády, okamžitě se nechávají unášet svým majestátem a předvádějí často vulgární orgie nenávisti a volání po demisi. Někteří kortešové (placení volební náhončí) tohoto opozičního programu se chovají až nepříčetně a obávám se, že povzbuzují záští a nenávist měrou neohraničitelnou. To, že se vyhrožuje zatím jen spolupracovníkům ministrů a poslanců, a že to nechává ochránce spravedlnosti nečinnými, hraničí, podle mého názoru, se schvalováním trestných činů a nejsem si jistý, zda si to ti, o kterých zde mluvíme, uvědomují.
Pokud jde o plnění programu vlády, schváleného Poslaneckou sněmovnou PČR, je na jeho plnění, po jeho schválení v PS, více než brzo. Navíc se takovým předčasným hodnocením zatemňuje skutečnost, že je to program zásadních reforem, o jehož plnění se uvažuje ve čtyřletém volebním období. Proto se může stát, že nakonec zůstane nenaplněn, a o budoucí vládě se bude rozhodovat na náměstích. A ta, jak říká s nadsázkou Milan Knížák, nemají nikdy pravdu.
Poslední iniciativa Jana Bartoška z KDU-ČSL, který chce žalovat vládu pro neplnění programu po dvou měsících od jeho schválení, je možná motivován dobrými úmysly, ale jak víme od pradávné minulosti, dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekel.
Expremiér Fiala Babišovi vzkázal, že by měl snížit ceny na své benzinové pumpě v Průhonicích. I jiní opoziční politici vyzývají Babiše, ať „něco dělá“ s cenami pohonných hmot. Užívají si tím „revanš“ za energetickou krizi v roce 2022?
Zdá se mi, že ti, co tak hlasitě radí předsedovi vlády, jsou až příliš, jak se říkalo postaru, upřílišnění. Navíc jedni nemají zatím žádnou odpovědnost, a ti druzí mají zájem, aby se co nejdéle zdržovalo vyšetřování a odsouzení hned několika afér, některých dokonce i s krvavou stopou. Ty by mohly vést až k zákazu činnosti některých politických stran nebo dokonce i k jejich rozpuštění.
Snad by mnozí z těch neradikálnějších rádců mohli být opatrnější a uvědomit si, že některé jejich nápady mohou být nejnebezpečnější právě pro ně. A také, že revanšismus, který jsme tak dlouho citovali jen v souvislosti s opravou výsledků druhé světové války, je u nás doma populární způsob existence velkých politických stran, který poškozuje stranický politický systém dnes už nenávratně.
Uplynulý týden přináší značně rozporné informace o tom, co Američané chtějí s Íránem: zda jednání o míru, nebo pokračování války. Jak se v tom orientujete?
Už jsem to jednou říkal a nechtěl bych se opakovat. Ale bez Josefa Švejka to opravdu nejde. Situace se mění na bojišti rychleji, než apoštolové na orloji Staroměstské radnice v Praze. Snažím se sledovat různá zpravodajství na všech možných internetových zdrojích, ale jsou tak nepřehledná, že vzpomenu-li, jak mne moji učitelé vychovávali ke kritickému zkoumání pramenů, dnes tedy zdrojů, a to v několika jazycích, nevím, kdo si ze mne dělá větší legraci.
A tak se obracím ke zbytkům svého uvažování a myslím si, že jde o záměrně vytvářený nepřehledný chaos informací, který má sloužit aktérům celosvětových finančních operací v objemech dosud nebývalých. Válka nebo mír jsou jen proměnlivé kulisy našich scénovaných životů a my nemáme žádnou šanci tento rej macabre ovlivňovat. A pokud taková příležitost nastane, budou opět další generace politické třídy odsouzeny se znemožnit.
Psali jsme:
Práce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 10 čtenářů)
Vnímáte situaci obdobně jako Zdeněk Zbořil?
mravní bahno
