Jak informoval portál iDNES, v EU už není jediný stát bez pacienta nakaženého koronavirem. Členské země se epidemii snaží zvládnout po svém a mnohé přišly i s důraznými restriktivními opatřeními, vesměs v souladu s názorem většiny obyvatel, kteří chápou jejich nutnost. Nějakou konkrétní aktivitu přímo orgánů EU však příliš vidět není. Evropská komise se zmohla v podstatě jen na prohlášení, že „dohlíží na výměnu informací i to, aby nevznikala protichůdná opatření“. Co na to říká poslanec Parlamentu Jiří Kobza (SPD)?

Je to jasný důkaz, že celý umělý nadstátní konstrukt EU je od A do Z zbytečný. Projídá nekonečné miliardy na své summity, jejich výsledkem je jen to, že se dohodnou na termínu dalšího summitu. Případně si pozvou nějakou odbornici, jako je švédská záškolačka Greta, která europanáčky poučí, že studovat je zbytečné, neboť je třeba bojovat s uhlíkovou stopou. Soudruzi v Bruselu zatleskají, rozletí se (jako by jejich letadla nebyla producentem uhlíkové stopy), aby se zase příště sjeli rokovat o něčem podobně zásadním. V překladu do našeho prostředí – Sněmovna místo aby schválila nad jiné potřebný zákon o zbraních, mnoho hodin debatovala o kůrovci. Někdy mám pocit, že jsme se všichni zbláznili.

Vraťme se ale ke koronaviru a aktivitám EU. V každé zemi k nákaze přistupují jinak a ani v Unii se dosud nezavedla jednotná opatření. Je to podle vás dobře, že neexistují společná pravidla?

Ano i ne. Nejdřív by se měla dát kompletní stopka, byť dočasná, Schengenu. Je přece jasné, že podobné pandemie jsou plodem masové a často zbytečné mobility. Chce-li se zachránit kontinent jako celek, musejí se předně zachránit jednotlivé země Evropy. Jakmile bude pokračovat nekontrolovatelná mobilita napříč státy, z principu nelze šíření viru zastavit. To by měla EU řešit, a ne kritizovat jednotlivé země a jejich představitele včetně našeho premiéra, že se snaží činit maximum pro ochranu svých obyvatel. EU ovšem, podle toho citátu svrchu, „dohlíží na výměnu informací“. To si z nás dělají dobrý den? A mluvíme-li o Schengenu, dodávám, že od roku 2015 a věty paní Merkelové Wir shaffen das, která pozvala miliony lidí ze zemí třetího světa do Evropy, žádný Schengen vlastně už neexistuje. Když si to spojím s vyhrocenou situací kolem migrantů na turecko-řeckých hranicích a představím si, že ty statisíce nových příchozích jsou dalším potenciálním aktérem boje proti pandemii, jímá mě hrůza.