Zdeněk Zbořil byl prý 17. listopadu 1989 na Albertově. Potom se zúčastnil zakládání Občanského fóra v Činoherním klubu. V komentáři uveřejněném na serveru První zprávy.cz podotkl, že právě tam mu došla jedna věc.

„Snad právě tam, během zkoumání kdo tam může nebo nemůže být přítomen a během vybírání ‚osobností‘, které mohly vstoupit na jeviště, kde jim dal rozhřešení a požehnání Václav Havel, mne poprvé napadlo, že se hraje nějaká hra, drama, komedie nebo tragikomedie, která nemusí být doopravdy. Když se, dokonce už v těchto dnech, objevil populární a vlezlý název ‚sametová revoluce‘, začal se tento nápad proměňovat v přesvědčení. Konečně mi hlavu rozsvítil hned v lednu 1990 kolega Kotík, který se vyznal v scénickém svícení u filmu a divadla. A varoval mne slovy ‚samet pohlcuje lesk!‘ Mohu se mýlit, ale vzpomínám si, že snad  první, kdo opatrně varoval před velkými slovy, byl Petr Pithart, už jako předseda české vlády, který se obával nadužívání slova revoluce,“ napsal Zbořil.