Již ze začátku komentáře Weigl útočí na propojení klimatické změny s lidskou průmyslovou civilizací, když napsal, že ti, kteří klimatickou změnu pokládají za nežádoucí a zastavitelnou přírodní anomálii, popírají skutečnost, že vše na Zemi pochází od počátku permanentní změnou, a to včetně klimatu. K tomu dodal: „Dokazuje to příklad naší země, která zažila ve své geologické historii zásadní proměny klimatu od vlhkých tropů přes stepi a pralesy mírného pásma až po arktickou tundru v sousedství pevninského ledovce. Střídání studených ledových a teplejších meziledových dob je prokázáno již v éře existence lidského druhu. Přesto soudobý vědecký, politický a mediální mainstream nepokládá změny klimatu za přirozenou věc, jíž nemá smysl se bránit, ale pouze se jí maximálně přizpůsobovat. Namísto toho hlásá, že jde o nepřijatelný exces, který je možné a nutné zastavit.“
Vysvětlil, že vědci tedy předpokládají statické prostředí, jehož věčná udržitelnost je hodnotou an sich a tu je potřeba všemi prostředky bránit. V komentáři napsal, že takový způsob vědeckého zkoumání přírodní historie nemá obdobu. A dodal, že existuje ten správný benchmark, jenž by měl vycházet z přírodních poměrů v šedesátých letech minulého století. „Důvodem může být to, že jde o dobu, která ještě nevymizela z lidské paměti, a kdy byla většina koryfejů ideologie klimatického alarmismu i dnes rozhodující generace veřejných činitelů mladá a má na tuto éru příjemné vzpomínky. Jiný racionální důvod pro zbožštění přírodních poměrů doby nedávno minulé nalézt nelze,“ komentuje důvody právě 60. let.
Weigl v komentáři upozornil na zaměňování individuální lidské zkušenosti s podstatou klimatických změn, což se prý děje ve veřejných diskusích. „Každá změna počasí, několik dní horka či sucha, nebo naopak chladu a srážek, je vydávána za projev onoho excesu – té strašné klimatické změny. Ta se však projevuje jako dlouhodobý trend podobných kolísání, trvající dlouhá staletí a tisíciletí. Z několika sérií horkých a suchých, nebo naopak chladných a deštivých let nelze o změně klimatu jakožto planetárním procesu říci vůbec nic. Alespoň v seriózní vědě,“ napsal. Za zcela nevědeckou představu pokládá nějaký způsob centrálního řízení a plánování přírodních změn. Podle Weigla je politická ideologie novým náboženstvím, kdy právě v příkladu změny klimatu je její předností zdánlivý racionalismus a opření o vědu, napsal.
Weigl v komentáři upozornil i na to, že dříve lidé, kteří nechápali příčiny přírodních dějů a strádali v různých dobách sucha, či naopak přílišné vláhy, vzývali božstva a pokládali oběti. Současní bojovníci proti změnám klimatu prý používají podobné metody. Jde jim především o moc nad společností. „Lidé se mají pro uspokojení ‚božstev‘ zříci něčeho, co považují za obzvlášť důležité, cenné a potřebné pro své dosavadní životy. Tím odčiní své hříchy a uspokojí ‚božstvo‘ (v našem případě byla na tento piedestal postavena úroveň CO2 v atmosféře),“ dodal ekonom Weigl.
Fotogalerie: - Jakl v metru
„Jestliže tedy dříve lidé pro příchod deště obětovali potraviny, zvířata, zajatce nebo vlastní děti, v moderní vyspělé společnosti mají být obětinou osobní automobily, letadla, hovězí maso, turistika atd., zkrátka vše, co je pro moderního člověka a životní styl nějak cenné a typické a charakterizuje životní standard vyšších vrstev, v nichž se také toto nové náboženství zrodilo,“ vysvětlil Weigl současné obětiny a dodal k tomu, že oběť má přinést člověku západní společnosti pocit pokání a jakousi odpustku za viny a hříchy, které jsou mu do hlavy neustále vtloukány. To není vše, jsou tu i razantnější návrhy obětí: „Mezi aktivisty, intenzivně prožívajícími ‚klimatický žal‘, se šíří kampaně proti rození dětí, neboť to prý ohrožuje planetu. Typicky jsou tyto výzvy a kampaně adresovány ženám ve vyspělých západních zemích. Nikoho z hlasatelů této nové radikální víry přitom ani nenapadne, že by své úsilí o změnu světa napřel do zemí chudých. Aby se k drastickému omezení porodnosti snažil přesvědčovat např. obyvatele afrického Sahelu, jejichž populační exploze spojená s tradičním pasteveckým zemědělstvím má na rozdíl od automobilismu zcela prokazatelný podíl na desertifikaci Afriky. O nápravu světa nejde. Jde jako vždy o kontrolu lidí ve vlastní společnosti a manipulaci jejich vědomím,“ dodal.
Podle Weigla nehraje roli to, že vyhlašování bezuhlíkových čtvrtí, měst, regionů a kontinentů je nesmyslné, ale jde hlavně o ten samotný proces. „Z dávného příšeří středověké zbožnosti se nám vracejí takové relikty jako víra ve schopnost nevinných dětí spasit svět a dokázat to, co hříšní dospělí nevidí, kult nových ekosvětců atd,“ napsal Weigl a dodal, že toto může ohrozit lidskou svobodnou společnost daleko více než všichni diktátoři světa. Dodává, že změny počasí a výkyvy klimatu jsou přirozené a nezastavitelné. Podle Weiglova názoru se jejich důsledkům můžeme pouze přizpůsobovat. „Strach z budoucnosti a z nadpozemských sil je člověku vlastní, přesto bychom neměli tak lacino podlehnout vymývání mozků a manipulaci. Hrozí, že pod záminkou ochrany klimatu si sami zavedeme děsivou netolerantní a fanatickou antihumánní totalitu, která nás znovu zbaví svobody a demokracie,“ zakončil Weigl odstavec.
Na konci článků uvádí Weigl několik příkladů konkrétních absurdit na toto téma z poslední doby:
„1. V našich médiích běží vlna kritiky předchozích generací zemědělských hospodářů, které prý různými opatřeními urychlily odtok vody z naší krajiny, a výsledkem je současné sucho. To je sice pravda, nikoho však ani nenapadne si uvědomit, že právě to naši předkové zamýšleli, protože oni tehdy nebojovali se suchem, ale se zamokřeností naší krajiny a přebytkem srážek. Je to opět jeden z důkazů permanentních změn a kolísání klimatu, které nelze zastavit ani řídit.
2. V současném období mimořádného sucha se šíří ve vedení mnoha obcí bláznivá idea vnucovaná popletenými aktivisty, že lékem na sucho je nesekání veřejných ploch. Na místě parkových ploch a trávníků prý touto bezpracnou cestou vzniknou louky plné motýlů, hmyzu a květin. Každý normální člověk kromě zabedněných ekologických aktivistů ví, že bez údržby a správné péče na žádném pozemku bezpracně nic dobrého vzniknout nemůže. Plochy zarostlé invazivními agresivními plevely a nálety budou pouze oázou nepořádku, klíšťat a alergenů. Máme jich u nás dost, stačí se jenom projet vlakem a vidět odvrácenou stranu našich měst a obcí.
3. Představa, že se přestaneme o krajinu a prostředí kolem nás starat a ona tam vznikne sama od sebe neporušená příroda, může být vlastní pouze zapáleným aktivistickým laikům, kteří od obrazovky svého počítače nejsou schopni zvednout hlavu. Horší je, když podobné nesmysly z oportunismu nebo vypočítavosti hlásají i lidé z akademických institucí, kteří by měli mít alespoň elementární serióznost. A tak například na Šumavě už léta čekáme, až se nám bez práce změní kůrovcem zničený hospodářský smrkový les na původní středoevropský prales. Nedočkáme se, stejně jako těch kvetoucích luk z plácků porostlých uschlým bodlákem a plevely, v nichž se tak pěkně schovají černé skládky.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
