„Víte, já slova jako pravdoláskař nebo sluníčkář nepovažuju za nadávku. Odmítám akceptovat konflikt pravice s pravdoláskaři. Pro mě jsou to devadesátá léta, kdy to mělo svou platnost, ale dnes? Já uznávám Havla i Klause, každého pro jiné věci. Pro lidi, co mají rádi svobodu, jsou však dnes hlavními nepřáteli socialisté a oligarchové. V tom by si pravičáci a pravdoláskaři měli podat ruce,“ zdůrazňuje Klusáček, jenž je ve svých dvaatřiceti letech takřka již patnáct let politicky činný.

„Spojuje nás liberální postoj, který nepovažuje za klíčový problém dneška homosexuální lobby a nechce střílet po každém uprchlíkovi, co projde Českem. Současně pokládám v zahraniční politice za důležitý důraz na lidská práva. Když jsem před 15 lety vstupoval do Mladých konzervativců, byli jsme to my, kdo přesvědčoval starosty, aby vyvěšovali tibetské vlajky, a byli jsme v tom úspěšní. Byli to pravicoví pravdoláskaři, kteří i v EU prosazovali, že nesmíme brát kubánský režim na milost, dokud drží stovky politických vězňů. Současně říkám: Socialisté zasahují do našich osobních svobod víc, než si myslíme. Oligarchové zase deformují trh a vytvářejí nerovné podmínky pro další podnikatele. Tohle je platforma, na níž by se mohla shodnout část pravice s pravdoláskaři,“ doplňuje politik.

O něco podobného se ve velké Británii pokusil britský expremiér David Cameron a dvakrát tak vyhrál volby. Dokázal Konzervativní stranu otevřít novým tématům a pochopil, že se starými tématy nové volby nevyhraje. Dokázal přemýšlet nekonvečně. Právě proto Klusáček Camerona obdivuje.

Klusáček znovu zdůrazňuje, že je třeba postavit se sociálnímu inženýrství ČSSD, ale nejen tomu. Je třeba čelit také socialistickým snahám Strany zelených. Politik odmítá zákazy k používání letadel či omezování automobilové dopravy.