„Reddit je spíš domovem mladších uživatelů, politicky daleko víc doleva než doprava, velké body tam sbírá třeba Bernie Sanders nebo zelená hnutí. Taky se tam vyskytuje viditelná komunita idealisticky laděných eurofederalistů, o které v realitě skoro nezakopnete. Financial Times jsou naproti tomu domovským teritoriem manažerů, účetních, investorů, případně spekulantů, kteří se v diskusích navzájem častují pojmy jako spread, yield a forexové riziko. Tentokrát se ovšem tamní komunity začaly nápadně podobat – jak prudce zvýšeným provozem proti normálním poměrům, tak i celkovým tónem debaty a argumenty, které v ní padaly,“ podotýká komentátor.
Kechlibar vyňal výrazy, které v těchto diskusích padají. Ze strany evropských severních států na ty jižní lítají výpady jakožto: „Flákači slunící se na pláži místo práce, vybíraví žebráci, prožrali svoji budoucnost, nevyužili žádnou příležitost k reformám, mafie, daňové úniky, poslouchají hloupé uřvané populisty“, či názor, že by v jižních státech měli raději zdanit svoje nemovitosti.
Fotogalerie: - Euroskeptici ve Vídni
Naopak z jihu se ozývá, že severní státy eurozóny těží z podhodnoceného eura, že byli vytlačeni z exportních trhů, jsou dobří „leda jako hlídači hranic proti Africe“, seveřané jim vyššími platy přebírají kvalifikované lidi. A padá i vzpomínka na druhou světovou válku: „Nizozemsko a Lucembursko fungují jako daňové ráje, my jsme Němcům po druhé světové válce jejich dluhy částečně odpustili.“
Do toho se prý občas „připlete nějaký Brit se zdvořilou, leč samolibou poznámkou ve smyslu ‚jsem rád, že se téhle show nemusíme nijak účastnit‘“. „Ještě před rokem by dostal nakládačku, teď ho ostatní ignorují a perou se dál,“ poznamenává Kechlibar.
Tragédií téhle debaty podle něj je hlavně to, že „obě strany mají kus pravdy“.
Severní státy zastoupené zejména Německem a Nizozemskem používají argument, že „nechtějí platit za cizí chyby“. Dle Kechlibara to je pochopitelné, doplňuje však, že to „podstatně méně rádi sami slyší, když jde o různá celoevropská schémata na redistribuci migrantů z třetího světa“.
Fotogalerie: - Euro ne, EU ano
„Staří se obávají, že přijdou o celoživotně vytvářené úspory právě v té fázi života, kdy by je potřebovali nejvíc. Mladí nadávají na to, že nástupní platy jsou nic moc a že daně a nezbytné životní výdaje už jsou teď dost vysoké na to, aby jim ztěžovaly založení rodiny. Všechny věkové kategorie pak svorně nadávají na prudký nárůst nájemného v posledních letech, který jim užírá z rodinného koláče,“ popisuje.
Italové a Španělé prý zase působí dojmem „lidí přitlačených ke zdi“. „Mladší generace se na masivním zadlužení nijak nepodílely a celou tu mizérii, vysokou nezaměstnanost, chabý hospodářský růst a tvrdé škrty dostaly takříkajíc darem ke svému dospívání. Vědí, že chtějí-li mít budoucnost, musí opustit svoje rodiny a jít dělat kariéru do cizích zemí – nepříliš příjemná vyhlídka v dobách, které jsou občas chváleny jako nejlepší éra v dějinách lidstva vůbec. Těžko jim spravedlivě nařídit, že teď mají platit za hříchy svých otců a dědů, když ekonomika stagnuje,“ nabízí pohled z druhé strany.
To dle Kechlibara taktéž utvrzuje důvod k opatrnosti s veřejnými dluhy. „Člověk může umřít a firma zkrachovat, načež věřitelé utřou, což je zase součástí jejich rizika. Ale státy zanikají jen málokdy a olověnou vestu zadlužení pak táhnou další generace, kterých se nikdo neptal,“ poznamenává.
Fotogalerie: - Eurokvóty nechceme
Itálii dle něho nebude možno předepsat zvenčí stejný druh hospodářské správy jako Řecku. „Její ekonomika je skoro desetkrát větší a země patří jak k zakládajícím členům celého společenství, tak k čistým plátcům do evropských rozpočtů, z čehož čerpá určitou duševní energii ke vzdoru a neochotu se podřídit požadavkům z ciziny,“ popisuje.
Následování Velké Británie také podle Kechlibara není na pořadu dne. „Itálie by musela opustit euro a přejít na jinou měnu, což je proces, který nemá žádný právní rámec. Evropské smlouvy prostě žádný mechanismus pro opuštění eura neznají. Je zamýšleno jako věčné, od dnešních dob až do plus nekonečna,“ vysvětluje matematik. Poznamenává k tomu, že veškerá různorodá společenství lze udržet pohromadě jenom dvěma způsoby – vzájemnou důvěrou, nebo represí. „Nikoliv papírovými vazbami, což ty smlouvy v podstatě jsou,“ doplnil.
Právě tenhle konflikt o peníze je dle něj „pro pocit vzájemné blízkosti a sounáležitosti hodně korozivní“. „Platí to i v malém měřítku; dost manželských párů se odcizí a nakonec rozvede kvůli penězům, hádkám a stresům s nimi spojeným. Na úrovni celých národů to nemůže být zásadně odlišné. Nikdo nestojí o nálepku černé ovce, rozhazovačné, neschopné a nedůvěryhodné. A nikdo nechce být za pitomce, který svojí dřinou vydržuje jiné lidi,“ komentuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
