Kniha Miroslava Šloufa „Jak se dobývá hrad a jiné taje politiky“ bude mít díky vysoké prodejnosti na pultu od 12. ledna již druhé vydání. Dotýká se různých témat a odkrývá zákulisí nejen volby nynějšího prezidenta Miloše Zemana. Sám pan prezident se ke knize vyjádřil velmi stroze s tím, že jej nezajímá, protože čte jen kvalitní literaturu.
Úryvek z uvedené knihy:
Před prezidentskými volbami jsme takhle jednou seděli spolu na obědě – dobře si na to vzpomínám, protože bylo přesně 17. listopadu – a Miloš se najednou zeptal: „A co chceš dělat ty, Mirku, když uspějeme? Chceš být kancléřem?“ Ani chvíli jsem neváhal s odpovědí: „Díky Miloši, ale kancléřem být rozhodně nechci. Ani žádnou jinou formální pozici nechci. Měl bych radost, kdybys měl zájem o moji práci a já ti mohl sestavit podobnou partu chytrých lidí, jako když jsi byl předsedou vlády. To je všechno. A pokud jde o kancléře, velmi bych ti doporučil Petra Kynštetra, myslím, že lepšího člověka bys na Hradě nikdy nemohl mít.“
Psali jsme:
Nabídl jsem mu toho nejlepšího z nejlepších. To jsem netušil, že si vybere přesný opak, tedy nejhoršího z nejhorších. Ptal se mě, jak bych si takovou partu představoval, koho bych oslovil. Řekl jsem mu řadu jmen, které znal. Některé měl jako své ministry ve vládě. Dalšími byli například Marian Čalfa nebo Vladimír Železný. Z většiny z těchto jmen pak samozřejmě nic nebylo, protože lidé, kteří si Miloše Zemana zprivatizovali, se báli jako čert kříže schopných lidí, takže je velmi selektovali.
Psali jsme:
Tito lidé, například Nejedlý a Mynář, přišli ke mně domů. Seděli jsme u stolečku, pojedli a popíjeli, ošívali se, lezlo to z nich jako z chlupaté deky, až po delším čase se rozhoupali a Nejedlý mi povídá: „Podívej, nemohli jsme se s tebou poradit, vůbec nebyl čas. Musel jsem neprodleně jednat a tlačit na spousty kontaktů, protože hrozila úplná katastrofa, protože kancléřem na Hradě strašně chtěl být Hulínský. To by byl megaprůšvih, takže jsem byl nucen to řešit ihned, a proto jsem doporučil tady Vráťu Mynáře.“
Nedalo mi žádnou práci si za pár dnů, či spíše hodin potom zjistit, že od začátku do konce nemluvil pravdu. Byla to úplná blbost, Hulínský na něco takového nikdy ani nepomyslel. Mimo jiné proto, že na tom není nejlépe s cizími jazyky. A má soudnost. Ta však úplně chybí Mynářovi, který neumí pořádně ani česky, natož nějaký cizí jazyk.
Obrátil jsem se na Mynáře a řekl mu: „To musíš vědět ty sám, jestli jsi na to připravený, jestli se na to cítíš. Ne kvůli sobě, ale kvůli Milošovi, protože jestli to nezvládneš, těžce ho poškodíš.“
On mi na to odpověděl: „Mirku, znáš mě řadu let. Vzpomínáš si snad na něco, co bych nezvládl, když už jsem se do toho pustil?“
Na to jsem mu odvětil, že jsem si jistý, že mu určitě nechybí sebevědomí, ale s tím ostatním že bych byl opatrný, protože to se ukáže, až to bude dělat. A byla to pravda, protože svou práci dělá strašně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
