„Logika zná již od Aristotelových počátků myšlenku falešných argumentů a jejich studiem se posléze zabývali mnozí. Pro zdárné vedení dialogu je nutné je znát a vyhnout se jim. Když je někdo navzdory tomu užívá dál, pak dialog ztrácí veškerý smysl a je vhodnější ho ukončit,“ píše Payne.

Na mysli má zejména kauzu Peroutkova článku. „Žasnout musí soudný člověk nad Milošem Zemanem a jeho tvrzením, že článek ‚Hitler je gentleman‘ prostě četl (vlevo dole) a že to tudíž pravda musí být. Na ostatních podle něj je, aby dokázali opak. Dokud někdo jeho tvrzení nebude schopen vyvrátit, omlouvat se nebude. A basta! (argument oblíbený mezi prosťáčky). Jenže to právě nejde – nejde dokazovat v empirické oblasti to, že něco není,“ píše dále Payne.

Stejně tak prý nelze dokazovat to, že nejsou ufoni či že homeopatické léky nemají účinnost. „Základem je, že břemeno důkazu spočívá vždycky na tom, kdo něco hájí. Na konferencích se scházejí odborníci a tvrdí leccos, avšak vždycky to musí podepřít důkazy vlastními; nikdo tam nepřednese své holé tvrzení s tím, aby ostatní dokazovali jeho neplatnost. Platnost je sice vždycky podrobena pochybností, ovšem ta sama o sobě žádným tvrzením není (je otázkou),“ vysvětluje bloger.

Uvedenou aféru s Ferdinandem Peroutkou si mohl leckdo vzdělaný vykládat tak, že Miloš Zeman prostě jen rád uráží či že si dělá legraci ze všech. Avšak další příhoda podle Payneho jeho hluboké mezery ve vzdělání dokazuje.

„Myšlení toho rázu, že Daniel Herman je lhář jen díky tomu, že nikdo z uctívačů Miloše Zemana nemůže (nechce) potvrdit Zemanovo vydírání, představuje totiž selhání stejného druhu. Nyní v podobě odkazu na to, že nikdo ta slova dosvědčit nemůže. Děsivé je, že Miloš Zeman z toho hned odvozuje lež svého protivníka, přičemž žádá, aby odstoupil. Ovšem skutečnost je daleko prostší: náš pan president jen dokládá to, že není schopen pochopit to, co zná každý jen trochu vzdělanější člověk a řídí se tím. Velmi by mu prospělo vzít pár hodin doučování,“ uzavírá Jan Payne své zamyšlení.