„Logika zná již od Aristotelových počátků myšlenku falešných argumentů a jejich studiem se posléze zabývali mnozí. Pro zdárné vedení dialogu je nutné je znát a vyhnout se jim. Když je někdo navzdory tomu užívá dál, pak dialog ztrácí veškerý smysl a je vhodnější ho ukončit,“ píše Payne.
Na mysli má zejména kauzu Peroutkova článku. „Žasnout musí soudný člověk nad Milošem Zemanem a jeho tvrzením, že článek ‚Hitler je gentleman‘ prostě četl (vlevo dole) a že to tudíž pravda musí být. Na ostatních podle něj je, aby dokázali opak. Dokud někdo jeho tvrzení nebude schopen vyvrátit, omlouvat se nebude. A basta! (argument oblíbený mezi prosťáčky). Jenže to právě nejde – nejde dokazovat v empirické oblasti to, že něco není,“ píše dále Payne.
Stejně tak prý nelze dokazovat to, že nejsou ufoni či že homeopatické léky nemají účinnost. „Základem je, že břemeno důkazu spočívá vždycky na tom, kdo něco hájí. Na konferencích se scházejí odborníci a tvrdí leccos, avšak vždycky to musí podepřít důkazy vlastními; nikdo tam nepřednese své holé tvrzení s tím, aby ostatní dokazovali jeho neplatnost. Platnost je sice vždycky podrobena pochybností, ovšem ta sama o sobě žádným tvrzením není (je otázkou),“ vysvětluje bloger.
Uvedenou aféru s Ferdinandem Peroutkou si mohl leckdo vzdělaný vykládat tak, že Miloš Zeman prostě jen rád uráží či že si dělá legraci ze všech. Avšak další příhoda podle Payneho jeho hluboké mezery ve vzdělání dokazuje.
„Myšlení toho rázu, že Daniel Herman je lhář jen díky tomu, že nikdo z uctívačů Miloše Zemana nemůže (nechce) potvrdit Zemanovo vydírání, představuje totiž selhání stejného druhu. Nyní v podobě odkazu na to, že nikdo ta slova dosvědčit nemůže. Děsivé je, že Miloš Zeman z toho hned odvozuje lež svého protivníka, přičemž žádá, aby odstoupil. Ovšem skutečnost je daleko prostší: náš pan president jen dokládá to, že není schopen pochopit to, co zná každý jen trochu vzdělanější člověk a řídí se tím. Velmi by mu prospělo vzít pár hodin doučování,“ uzavírá Jan Payne své zamyšlení.
Celý text je ZDE
Mediální analytik a publicista Milan Šmíd se na svém blogu pozastavil nad výroky prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ten srovnával výroky Jana Rumla v pořadu Show Jana Krause s „komunistickými postupy“ použitými při sesazení prezidenta Ludvíka Svobody z úřadu v roce 1975.
Šmíd v podrobné analýze dokazuje, že sesazení Svobody v roce 1975 nemělo s komunistickou normalizací celkem nic společného.
28. května 1975 byl přijat ústavní zákon, který dosavadní článek 65 Ústavy: „Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě.“ – doplnil druhým odstavcem ve znění: „(2) Nemůže-li prezident Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad (odst. 1) delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.“
Téměř současně byla ohlášena kandidátka předložená parlamentu Národní frontou a ÚV KSČ a krátce na to se Gustáv Husák stal prezidentem, aniž by opustil svoji funkci generálního tajemníka ÚV KSČ.
„Tak tedy vypadal onen ‚komunistický postup‘ odstraňování prezidenta, který Jiří Ovčáček předhazuje Janu Rumlovi, aby jeho výzvě vpálil cejch totalitní komunistické minulosti, což je českých diskusích obvyklá finta, jak zdiskreditovat protivníka. Já osobně na této historické epizodě nevidím nic ‚komunistického‘, tedy něco, co by bylo bezprostředně spjato s tzv. normalizací a potlačováním svobod začátku let sedmdesátých, jak se nám snaží Jiří Ovčáček vsugerovat. V roce 1975 se pouze řešila situace, se kterou Ústava nepočítala,“ vysvětluje Šmíd.
Pak citoval Jana Rumla, co v pořadu Show Jana Krause vlastně řekl: „Já bych chtěl popřát Miloši Zemanovi ke státnímu svátku, aby poslanci a senátoři vyvolali v sobě tolik síly a hlasovali prostým usnesením o tom, že prezident Zeman není ze závažných důvodů schopen vykonávat svoji funkci podle paragrafu 66 Ústavy. On se potom bude muset bránit u Ústavního soudu, ale chvíli budeme mít od něj pokoj.“
„Nejsem sice právník, ale podle mého názoru Jan Ruml ve svém prohlášení znásilňuje Ústavu, když se snaží svoji výzvou svévolně a falešně interpretovat její článek 66. Ten článek nemá sloužit k tomu, aby odvolával prezidenta, ale je pojistkou proti neočekávanému bezvládí v prezidentském úřadu. K tomu, aby byl prezident zbaven výkonu svých funkcí, musely by pro to asi existovat závažné a objektivně dané důvody, které by bránily prezidentovi vykonávat svůj úřad,“ uvádí Šmíd s tím, že ty závažné důvody by musely být podloženy fakty, aby je zákonodárci mohli posoudit.
„Jiří Ruml jako vystudovaný právník by mohl vědět, že prosté usnesení bez uvedení konkrétních důvodů, ke kterému on zákonodárce vyzývá (najděte sílu a hlasujte), článek 66 nepředpokládá, nehledě na to, že jak Ruml sám uvádí, proti nějakému podobnému svévolnému usnesení existuje pojistka Ústavního soudu. Takže celé jeho přání k výročí republiky bylo spíše trapným bonmotem, než nějakým seriózním vyjádřením politika; bonmotem srovnatelným s těmi, které tak rád pronáší prezident, možná s tím rozdílem, že v Zemanových bonmotech se objevují kalašnikovy, zatímco Ruml chce použít Ústavu,“ dodává Šmíd.
Závěrem odmítá, že by s vystoupením Jana Rumla a dalších osob v pořadu Show Jana Krause souhlasil.
Celý text je ZDE
Psali jsme:
autor: vam
_profil_top.jpg)