„Demokraté se poznají podle toho, že respektují i ta rozhodnutí, která jim nevyhovují. Vědí totiž, že se demokracie nezhroutí, když se neprosadí můj názor. Naopak posílí, když přesto ctím rozhodnutí většiny. Mnozí, na obou stranách barikády ale zřejmě považují demokracii za stroj na ‚správná‘ rozhodnutí. Za ‚správné‘ považují to, co si myslí oni a jejich přátelé. Naše představy o dobru či správnosti jsou však zkreslené. Jednak obecnou lidskou nevědomostí, která se nezastaví ani před profesorem, nebo redaktorem, ale hlavně našimi vlastními zájmy. Bohužel se ale těm, kteří se považují za elitu, mnohdy nedostává toho, co skutečnou elitu vyznačuje, totiž pokory,“ napsal v prohlášení Robejšek.
Politologovi se bohužel zdá, že odpůrci Miloše Zemana se nesmířili s tím, že se tento muž stal prezidentem. Samy sebe často označují za elity, ale Robejšek varoval, že rozhodnutí elit ve jménu nějakého vyššího dobra nás také může přivést do pekel. Skutečná demokracie neprodukuje žádnou pravdu, ale jen většinový názor, který může být časem revokován, pokud se ukáže, že rozhodnutí nebylo z nejlepších. Podle Robejška se však také ukazuje, že rozhodnutí většiny bývají lepší, než rozhodnutí oněch „elit“.
Fotogalerie: - Státní vyznamenání od prezidenta
„K tomu, aby naše země vzkvétala, je nezbytné společné úsilí co největšího počtu jejích obyvatel, většiny, která se na základních věcech shodne. Pan prezident je stejně nedokonalý jako jeho kritici a jako my všichni. A také proto potřebujeme něco, co nás k tomuto společnému úsilí přesto motivuje, něco, co je vyšší než osobní nepřátelství, ješitnost, ctižádostivost a politikaření. To něco je český národ, kterému máme sloužit. Tento národ uctíváme oslavou státního svátku. A měli bychom ho slavit společně,“ žádal občany politolog.
Toto vše by prý na Hradě řekl, kdyby mohl. Protože k tomu nedostane prostor, tak si položí při přijímání státního vyznamenání ruku na srdce a pokusí se tím dát najevo všechno to, co napsal na sociální síti.
Petr Robejšek doslova napsal:
Vyznamenaní nedostanou příležitost pronést pár slov. Kdybych takovou možnost měl, tak bych připomenul pár samozřejmostí. Zdá se mi totiž, že se část politické třídy nikdy nesmířila s tím, že prezidentem je Miloš Zeman. To však hraničí s nepochopením podstaty demokracie.
Demokraté se poznají podle toho, že respektují i ta rozhodnutí, která jim nevyhovují. Vědí totiž, že se demokracie nezhroutí, když se neprosadí můj názor. Naopak posílí, když přesto ctím rozhodnutí většiny.
Mnozí, na obou stranách barikády ale zřejmě považují demokracii za stroj na „správná“ rozhodnutí. Za „správné“ považují to, co si myslí oni a jejich přátelé. Naše představy o dobru či správnosti jsou však zkreslené. Jednak obecnou lidskou nevědomostí, která se nezastaví ani před profesorem, nebo redaktorem, ale hlavně našimi vlastními zájmy. Bohužel se ale těm, kteří se považují za elitu, mnohdy nedostává toho, co skutečnou elitu vyznačuje, totiž pokory.
Demokracie neprodukuje pravdu, ale „pouze“ většinová rozhodnutí. Jejich první výhodou je to, že se zpětně často ukáží být správnější než rozhodnutí zasvěcené či osvícené menšiny. Ano, i demokratická rozhodnutí můžeme, ba musíme kriticky zkoumat. Ale když je kritika tak zásadní, že se rovná odmítnutí rozhodnutí samotného, tak zpochybňujeme demokracii vůbec. A pak nám zbývá pouze diktatura dobrých ve jménu dobra. Ta se však jak známo snadno ve zlé obrátí.
Naproti tomu mají většinová rozhodnutí ještě jednu velmi důležitou výhodu. K tomu, aby naše země vzkvétala, je nezbytné společné úsilí co největšího počtu jejích obyvatel, většiny, která se na základních věcech shodne.
Pan prezident je stejně nedokonalý jako jeho kritici a jako my všichni. A také proto potřebujeme něco, co nás k tomuto společnému úsilí přesto motivuje, něco, co je vyšší než osobní nepřátelství, ješitnost, ctižádostivost a politikaření. To něco je český národ, kterému máme sloužit. Tento národ uctíváme oslavou státního svátku. A měli bychom ho slavit společně.
To všechno bych byl rád řekl. Ale vyznamenaným nepřísluší pronášet projevy. Proto se to pokusím říci jedním gestem. A při hymně si položím ruku na srdce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
