Robert Sedláček dorazil do studia v černé fleecové mikině, podobné, jakou měl na sobě při předávání státních vyznamenání. Moderátorce Daniele Drtinové to nedalo a režiséra se optala, zda je to ta samá mikina, jakou měl na Hradě, čímž dostala Sedláčka tak trochu do rozpaků. „Danielo, takhle se rozehříváte, nebo místo odkašlávání začínáte banalitou. Zkusme radši začít počasím, díky…“ s úsměvem zareagoval Sedláček a dodal, že to ta samá mikina není. Střídá jich prý několik.
Po rozehřívacím kolečku už se diskutující věnovali jednomu z klíčových aktérů listopadových událostí, i těch polistopadových – Václavu Havlovi. Podle některých diváků totiž v seriálu vypadá jako ňouma, přičemž Alexandr Vondra již dříve hovořil o tom, že Havel byl ztvárněn jako blbeček.
Režisér filmového seriálu Sedláček tvrdí, že se cítí být havlovec a pravdoláskař a že jeho záměrem tedy nebylo vyobrazit Václava Havla jako ňoumu. Jeho záměrem nebylo natočit obraz Václava Havla, nýbrž použít Václava Havla jako dramatickou figuru tak, jak ho v daných okamžicích vidí a cítí jako režisér. A také co nejpoctivěji, jak dokáže. Nicméně uznává, že není možné, aby všichni lidé vnímali Václava Havla stejně jako on.
Já si stěžovat nemůžu, ale ten Havel a Jirous
Alexandr Vondra na to odvětil, že když se díval na Ivana „Magora“ Jirouse a Václava Havla, cítil se trapně. V předposledním díle seriálu nazvaném „Poslední hurá“ byl Havel podle jeho soudu vyobrazen jako třtina ve větru vláčená událostmi, což je v příkrém rozporu s tím, jak si ho on osobně pamatuje. Jirous je tam zase vyobrazen jako radikální svazácký funkcionář, a to je prý také úplně mimo. Pokud jde ale o zobrazení jeho osoby, nemůže si stěžovat. „Krásnej, mladej, štíhlej kluk… Od tý doby mě zase mladá děvčata zdraví v Praze na ulicích,“ dodal s nadsázkou.
„Víte, já mám jinou míru citlivosti, protože jsem se k moci nikdy nedostal a nepotřebuji postavy vidět jako Jana Žižku s palcátem a vozovou hradba za hrdinou... Velký Čech přichází na scénu… Václav Havel je malý velký muž a v mém filmu je dramatickou postavou, není konstrukcí Václava Havla… Je osekán na okamžiky, kterými okouzluje a ovládá svůj prostor… Ne tím, že práská do stolu a ve sklenicích lítá hladina vody,“ vysvětloval Sedláček.
Slouhovská nátura Česka
Podle Vondry je chyba v tom, že se České století tváří jako hraný dokument a přitom to je drama. Navíc si myslí, že Češi na rozdíl od Poláků svou vlastní historii dramaticky ve filmu prostě zpracovat nedokážou. Sedláček jeho názory připsal na vrub toho, že byl Vondra dlouho na vrcholu moci a je tím poznamenán – jeho dikcí je prý drama a dikcí života je fraška. „Ten part, že jste řekl, že naše dějiny umí nejlépe ztvárnit cizinci, to je přesně slouhovská nátura Česka, že my sami neumíme vyprávět své příběhy, ale není to tak,“ nesouhlasil s Vondrou.
„Já jsem pouze řekl svůj názor, osobní pocit člověka, který si to prožil, prošel. To nebyl nějaký sportovní závod, který bych sledoval v televizi. Já jsem na tom tartanu aktivně běžel, jak nejlíp jsem uměl, a mám z toho své zkušenosti a zážitky. A pak když se objeví takové dílo, které se v detailech tváří jako věrné zpracování, tak pak samozřejmě si to občas konfrontuju s vlastní vzpomínkou. A říkám, byly momenty, kdy jsem se cítil trapně za pár osob,“ uzavřel debatu Vondra.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
